Šestiraňák

Den, kdy zaspíte, z autobusu, kde vám asociální individuum vykašle do obličeje veletrh bacilů, vystoupíte rovnou do hluboké kaluže, v práci se čelně srazíte s blbou náladou většiny kolegů a šéfa (že by pondělí?) a po návratu domů zjistíte, že vám chcípla činčila, je v porovnání s tímto jenom takovým žoviálním šťouchnutím do žeber. Kombo smrt, sebevražda, vražda není samo o sobě zrovna vzpružovací, ale když k němu přidáte irského sociopata a jeho historku o krávě se zaraženými větry, nemusíte být zrovna matka, které zemřelo dítě, aby to s vámi zacloumalo, či spíše rovnou šlehlo. Martin McDonagh ovládá temnou stránku konverzačního humoru dokonale, není proto divu, že právě s ním servíruje svůj první krvavý steak. Oscara pochopitelně nedostal jenom za vršení zabijáckých vtípků, střet pana „antiživota“ a pana „skomírajícího“ nabízí celou řadu interpretací (některým jevům, třeba smrti, jsme nuceni jenom přihlížet), ale beze studu přiznávám, že mě nejvíc dostala strašlivě krutá a přitom absurdně komická scéna s indisponovaným králíkem. To bylo fakt úplně nejvíc! 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, genetique, Weirdman (20.02.2010)

Nevšedná filmová poviedka na tému "všedný deň plný smrti". Silný tragikomický príbeh, brutálna akcia, humor černejší ako noc a excelentný Brendan Gleeson – vynikajúci kraťas Six Shooter obsahuje všetky tieto najcharakteristickejšie mcdonaghovské znaky a je dôkazom toho, že raz za čas dostane Oscara aj taký film, ktorý ma skutočné gule. "Oh, Jesus... What a fokin day!" (8/10) (05.11.2011)

Sprostý kecy náctiletých spratků nepovažuji za humorné a nepomůže ani to, že se to celé nalakuje tzv. na černo. Snažím se i pochopit, že se někdo popadá za břicho při historce o vybuchlé krávě - ostatně švandu z "hovínka" mají už předškoláci, a ne všichni holt dojdou na střední. Nicméně objevovat v podobných kecech filosofická životní moudra je natolik smutné, že mne zdejší komentáře spolu se zjištěním, že autor je údajně současným nejhranějším dramatikem po Shakespearovi, uvrhly do hluboké deprese. Uznávám, Brendan Gleeson hraje skvěle a má fakt blbej den :), stejně blbej den má nakonec i pan králík (o jeho herectví raději mluvit nebudu), a díky těmhle dvěma smutným hrdinům je to jedna*. (15.12.2017)

Den blbec. Poslední rozloučení s manželkou, která naposledy vydechla a vzápětí cesta zpět domů vlakem, ve kterém je společníkem pošahaný irský mladík, který milerád vypráví historku o krávě se zaraženými větry a směje se do ksichtu ženě, které právě zemřelo dítě („Byl to syndrom náhlého úmrtí.“ – „To říkají všichni. Vsadím se, že s ním o něco třískli.“). Jenže jakmile vlak dojede do další stanice, naservíruje nám tvůrce brilantního černohumorného thrilleru V Bruggách Martin McDonagh další várku silně neoptimistických a slušně vypointovaných scén („Neviděl jsi moji ženu?“ – „Jo, viděl. Flákla sebou z vlaku, tak pět minut zpátky, mozek se ji rozprsknul o vagón.“). Doma navíc čeká už jen králík David, který to bude mít taky brzy sečtené. Režisér, který má velmi blízko i k mému smyslu pro humor, parádně zvládá práci s herci a bez zbytečných oplétaček jde rovnou k věci. Tak to má být.. (05.06.2010)

Nekonvenční nástup britského černého humoru, který je držen po celou dobu nekompromisním, ale jednoduchým dějem i pointou. Taková krátká chuťovka od tvůrce pozdějších skvělých In Bruges, ke kterým to má sice ještě hodně daleko, ale na prvotinu nezvykle dobré. Jen tak dál chlape, na právě do kin přícházivších Seven Psychopaths jsem velice zvědav. [70%] (23.11.2012)