Moravská Hellas

Obvyklá nadřazenost až bohorovnost, s kterou Vachek přistupuje k svým tématům i k divákovi a kvůli které nemám potřebu se k jeho filmům vracet, podráží nohy i téhle – ve své době obsahem i formou záslužně provokativní, odtud mé tříhvězdičkové hodnocení – zprávě o stavu moravského folklóru na začátku 60. let. Nemůžu se zbavit dojmu, že novovlnná rozkouskovanost, doslovné „symboly“ (vyšisovaný obraz), těžkopádné hrané scénky tu nejsou pro lepší pochopení, podpoření či rozvinutí jednoduché ústřední teze (raději odrecitované hned na začátku), pro proniknutí pod povrch zobrazované skutečnosti ani pro vytvoření atmosféry, ale čistě jako demonstrace domnělého tvůrčího a intelektuálního titánství autorova. (30.01.2018)

Vachkův absolventský film je takovým autenticky neuctivým pohledem do zákulisí folkórního festivalu ve Strážnici a lidového umění vůbec (nejen na Slovácku). Některé scény vypadají naprosto ploše a vyšisovaně, jiné mají docela slušný obraz. Těžko říci, zda to bylo použitým materiálem, nebo umělecký záměr. Škoda, že ČT (v den voleb) nedávala radši Spřízněni volbou. (06.06.2009)

Velice netradiční dokumentární film, který celých čtyřiatřicet minut vysílal signály, že se snaží být svým pojetím zcela odlišný od filmů svého žánru, nicméně mě jako diváka nepřesvědčil o tom, abych mu dal vyšší jak průměrné hodnocení. Zkrátka snímek, u kterého jsem si vědom jeho umělecké hodnoty, kterou však nedokážu patřičně ocenit. (29.06.2015)

Karel Vachek byl a je specifickým filmařem. Moravská Hellas by se dala charakterizovat stejně. Kritický pohled na slavnosti ve Strážnici je zajímavý, líbí se mi hlavně formální stránka filmu - zaujal mě například vyšisovaný obraz, který je metaforou k samotné povaze současného festivalu. Vachek si nebral servítky, přesto mě někteří jeho současníci baví více. Jako alternativa je to však více než přínosné. (11.03.2013)

Člověk vlastně neví, jestli se má smát, nebo brečet nad lidovým uměním, které vrostlo do dvacátého století jako strom, jež v půli své pouti ztratil kořeny. Když vám tetka, jež si hodnou chvíli stěžuje na moderní mládež vzápětí řekne, že televize jí nevadí, že tu má taky ráda, nebo když „udržovatelé tradic“ nepokrytě užívají výzdobu a kroje pro vyždímání turistů, je zde něco špatně. Vachek tím naráží na to, že lidovost se v mnoha případech nestala křečí kvůli své snaze o udržení tradic, ale protože si z tradic vybírá pouze fragmenty a povrchnosti, které pak náhodně promíchává s tím, co se jí nabízí v současnosti. (01.12.2016)