Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pověstně dlouhé záběry s promyšlenou vnitřní montáží, pomalé tempo líčení, rozsáhlé plochy ticha tyto konstantní znaky Sokurovovy režie tentokrát usilují o evokaci duševního rozpoložení japonského císaře Hirohita na konci 2. světové války před podepsáním kapitulace a při samotném tomto aktu. V pomyslné první půlce filmu je sice mnohé naznačeno při jednáních císaře s různými osobnostmi, přicházejícími za ním do jeho bunkru, ale těžiště výpovědi o něm je v předivu subtilních detailů jeho mimiky a gest, které mimoděčně svědčí o jeho krajním psychickém vypětí. Ve druhé části filmu jsme svědky jeho prvních setkání s americkými vojáky a hlavně s generálem Douglasem McArthurem, jehož úkolem je přimět císaře k podpisu kapitulace. Jejich jednání je v podání Sokurova nejen vzrušující psychologickou hrou, ale rovněž holdem dvěma impozantním osobnostem a velkolepou úvahou o nepřeklenutelné rozdílnosti kultur. (MFF Karlovy Vary) (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (7)

Dr.Cilka 

všetky recenzie používateľa

Moj prvy Sokurov. Cakal som nieco zivsie, no v konecnom dosledku som nebol vobec sklamany. Cely film je natoceny velmi pomalym tempom a atmosferu by som oznacil ako melancholicku. Takmer celych 110 minut sa odohrava v akomsi bunkri cisarskeho palaca, pricom je velky priestor venovany pomalym detailom niekedy az uplne trivialnych cinnosti cisara Hirohita, ktore doprevadzaju rozne vsedne zvuky ako vrzganie dreva, skriekanie pava a podobne . Zachytene obdobie je snad to najtazsie v historii Japoncov - kratko po zhodeni atomovych bomb a nasledne podpisanie kapitulacie. Hirohitova osobnost sa navyse nachadza v rozpolozeni uctievaneho a nedotknutelneho bozstva vs. milovnika zapadnej kultury vs. fanusika modernej vedy. Krasne je to znazornene scenami kedy sa necha fotografovat americanom, ci pri pozvani vedca do jeho palaca, ktoreho sa na jeho pocudovanie pyta v tejto dobe na povod polarnej ziary. Skvela studia "neznamej" stranky znamej historickej osobnosti. ()

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

Myslím, že se jedná o výjimečný film, i v rámci díla samého Sokurova. Samozřejmě mě nejprve napadla otázka: jaký byl skutečný Hirohito? A také jací byli jeho předchůdci, především císař Meidži (vládl od roku 1867 do roku 1912), na které ho se odvolává. Ale nejenže jsem si nedovedl odpovědět na tuto otázku, nepodařilo se mi ani vytvořit si nějakou vlastní "hirohitovskou vizi". Pořád se mi vtírala Sokurovova představa, až jsem na ní definitivně přistoupil. Takovou moc mají nad námi pohyblivé obrázky. ()

Reklama

Ligter 

všetky recenzie používateľa

Dvě související poznámky: 1) Sokurovovo kontemplativní ztvárnění japonské apokalypsy (přesněji řečeno posledního aktu), odrážející se na drobné mimice samotného Hirohita, je zároveň strohou demytizací císařovy osobnosti a definováním prazvláštního (paradoxního) statutu japonsko-amerického meziprostoru. Za vše mluví scéna fotografování Hirohita rozvernými americkými vojáky - v žádné jiné scéně není více zdůrazněn kontrast mezi oběma světy. ___ 2) Hirohito je i v důležitém dějinném přelomu vyobrazen jako osobnost pragmatická, cílevědomě přemýšlející, ale i stále snažící se zachovávat dekórum. Vnitřní psychický souboj má ve Slunci podobnou váhu jako jeho - stejně latentní jako neskrývaný - vnější dialogový souboj s MacArthurem. Jinými slovy, Sokurovovův snímek je ve stejné míře asketickým fragmentem „dějinnotvorné“ osobnosti a rovněž střetem dvou vzájemně nepochopitelných kultur. ()

Adrian 

všetky recenzie používateľa

Sokurova hra s formálnymi prostriedkami posúva slovo "komorný príbeh slávnej osobnosti" do takmer novej dimenzie. Priam až asketické zachádzanie s pojmom dynamika, vedie k pomalému tempu vyobrazenia života japonského cisára v časoch, kedy svojím súhlasom stvrdil kapituláciu svojej krajiny voči aliancii na konci 2. svetovej vojny. Viacplánova práca s každým záberom, premyslená montáž, minimalistická hudba a hlavne herecký prejav ústrednej postavy spoliehajúci sa takmer iba na jemné mimiky a gestá - to všetko úspešne napomáha vniknúť do duševného rozpoloženia cisárovej mysle a skrz neho aj k postrehom o kultúre japonského národa v konfrontácii so západným svetom. ()

Slarque 

všetky recenzie používateľa

První dvě části Sokurovovy volné trilogie pojednávající o Hitlerovi a Leninovi jsem neviděl. Konec války z pohledu císaře Hirohita je ovšem zajímavý i sám o sobě. Chci jen upozornit na pověstně pomalé Sokurovovo tempo vyprávění, které (pokud vás téma filmu skutečně nezajímá) docela dobře uspává – tomu napomáhá i to, že se prakticky celý film odehrává v jakémsi příšeří a obraz je až nezvykle tmavý. Pokud vás ale téma zajímá, můžete se tu jak o samotném císaři, tak i o tehdejším Japonsku dozvědět celkem hodně. ()

Galéria (6)

Zaujímavosti (2)

  • Alexandr Sokurov držal meno herca hrajúceho cisára v tajnosti, pretože v Japonsku je hrať cisára vo filme tabu a bál sa o jeho bezpečnosť. (Marek1991)
  • V roku 2005 vyhral film cenu Biely slon za najlepší film od Ruského cechu filmových kritikov a na MFF v arménskom Jerevane cenu Grand Prix - Zlatá marhuľa a za najlepší film. Taktiež bol na MFF v Berlíne nominovaný na cenu Zlatého medveďa. V roku 2006 získal nomináciu na Striebornú stuhu v kategórii Najlepší zahraničný režisér (Aleksandr Sokurov) od Talianskeho národného syndikátu filmových žurnalistov. (Marek1991)

Reklama

Reklama