Knír

Film o chlápkovi, co si oholí knír a nikdo si toho nevšimne. To mě by se tedy nikdy nestalo. A ne, o mladém Stropnickém to není. Postupně se rozjíždějící docela psychárna. Začínající vcelku úsměvně, jako zvláštní, jemná komedie, narůstající takřka až do psychologického horroru. Jeden z těch filmů, u něhož je možné si závěr vyložit po svém. Což je fajn, protože snaha dopátrat se skutečného a tvůrci zamýšleného smyslu a výkladu, vás může postavit do situace hlavního hrdiny. A taky divák celý film přemýšlí, jestli to hlavnímu hrdinovi sluší více s knírkem nebo bez něj. Nijak to však na síle filmu, podpořené výtečnou hudbou Philipa Glasse, neubírá. Skvělá byla Emmanuelle Devos, která mi byla hrozně povědomá a byl jsem přesvědčen, že ji znám. Tak sympaticky a přirozeně působila. A přitom jsem zjistil, že jsem s ní ještě nic neviděl. (09.10.2016)

Když psal Gogol o nose, proč by Carrere nemohl psát o kníru. Výsledek je tedy celkem prapodivný, ale možná je to také tím, že jsem filmové zpracování nepochopil a asi se o to ani vzhledem k velké únavě nesnažím. První půlka dobrá, slušně gradující, druhá půlka jako z jiného světa a taky fakticky vlastně jo - z druhé polokoule. Herecky jistý Lindon, zdatně sekundující Devos, Amalricovo vystoupení je směšné, mohl dostat více prostoru. (07.02.2017)

Mé hodnocení neberte zas tak vážně, stalo se to, že se opět nepotkal výsledný dojem s mým očekáváním aneb když vás anotace (resp. promýšlení, jak to může vypadat) baví víc než samotný film... Samozřejmě La Moustache není špatným filmem, svou nejednoznačností je zajímavější než leckterá z těch uklidňujících, konejšivých sraček, kterým občas dávám 4*, ale... co se týče dezintegrace psyché(?) či reality(?), tak z toho Carrère vychází jako kováříček, a proč chodit za kováříčkem, když můžeme za kovářem (Lynch, Resnais, Cronenberg atd.)? 65 % (05.08.2021)

Po prečítaní synopsy k filmu „Fúzy“ môže nejednému divákovi mysľou prebehnúť viacero otázok súvisiacich so značnou originalitou príbehu, niektorým, ako užívateľovi nižšie, sa môže snímka ľahko prepojiť s dielom Davida Lyncha, čo je však, podľa mojej mienky, značne premrštené prirovnanie. Hraný debut Emmanuela Carrèra má všetky predpoklady zaujať náročné a rôznorodé divácke spektrum, lenže v takom prípade by sa snímka musela zaobísť bez fatálnych nedostatkov a preto je nutné poznamenať, že k hraniciam umeleckej originality hlavných tromfov Lynchovej filmografie sa nepribližuje ani v náznakoch. Hlavným problémom je prázdnota príbehu, keďže po vcelku solídnej úvodnej tretine, v ktorej sme oboznámení s problémom hlavnej postavy, sa film akoby zastaví, prestane rozpracovávať hlavnú líniu, namiesto toho len tápe a hľadá cesty ako naplniť celovečernú minutáž, čo sa naplno ukáže od momentu, keď sa titulná postava rozhodne pre radikálnu zmenu a odcestuje na Ďaleký východ za účelom znovuobjavenia seba samého či zdravého rozumu? V snímke naplno absentuje tak potrebná zneisťujúca atmosféra a postupne len navršuje kvantá nudných, naťahovaných a repetitívnych scén. Slabý scenár v kontraste s počiatočnou jednoduchou myšlienkou filmu preto smerujú k názoru, že tvorcovia sa mohli uspokojiť s krátkometrážnou formou zhruba polovičného rozsahu a netlačiť svoj film zbytočne do celovečerných 80 minút. Pochvalu si zaslúži maximálne Vincent Lindon, zručne preberajúci štafetu filmových schizofrenikov a skladateľ Philip Glass a jeho tradične vkusný hudobný minimalizmus. (17.01.2011)

Mustáž je otvorená interpretáciám a každá môže byť tá správna. Pre mňa ide o štúdiu chlapíka v strednom veku, ktorý by nutne potreboval zmenu, ale okolie mu ju vykonať nedovolí, respektíve ju, metaforicky, sabotuje. No a konečne to niekto povedal nahlas, muži, ktorí nepozerajú futbal sú divní. A ak vás ako Francúza netrápi, že váš tím prehral v semi s Gréckom, tak vám nepomôže ani žiletka. Finále v Hong Kongu išlo proti očakávaniam toho, ako sa príbeh doposiaľ vyvíjal, čo ale možno brať aj ako ďalšie prekvapivé pozitívum tohto takmer surrealistického, málo známeho, dielka. (12.07.2023)