Zpět k pramenům

Dodatečně a s odstupem let odebírám hvězdičku za ten dementní a příšerně zpívaný hit, který cyklus provází. To je ostatně tragedie u všech páně Munzarových a spol. chvályhodných počinů tohoto typu. Munzar svým způsobem navazuje na Čáslavského, který ovšem díky své orientaci na pamětníky zákonitě nemohl zaujmout širší spektrum diváků. Na Munzara pak zase navazuje Cílek se svým novátorským pohledem na krajiny kulturní. Už si jenom dovolím malou poznámku k těm, kteří tento a ostatní tyhle pořady poslali do horoucích pekel: Každý, kdo nechápe význam vychovávání národa ke vztahu k přírodě a pamětihodnostem je NAPROSTÝ křupan a v zájmu civilizace by se raději neměl množit... (04.10.2011)

Přichází na svět a nemá viny. Zvolna se rozlévá do krajiny. Matkou je mu Zem, po které zvolna stéká. Rodí se jako pramen a umírá jak řeka. Originální cyklus, který má tu vlastnost, že diváka nejen v mnohém poučí, ale také mu dá odpočinout a navodí jakousi pohodovou náladu. To i díky průvodci pořadu, Luďku Munzarovi a jeho charismatickému hlasu i příjemnému slovu. Záběry na krajinu a vodní toky lahodí oku i duši. Úvodní píseň skvěle doplňuje jednotlivé scény a celkově atmosféru tohoto počinu. Čistou mysl a nezkalený pramen. Pojďte s námi prodírat se houštinami, brodit se potoky, zdolávat bažiny. Vydejme se tou pradávnou cestou člověka, který, když osídloval zemi, postupoval proti toku řek. Začněme u soutoku, kde řeka ztrácí své jméno a zaniká, a vystoupejme až tam, kde se řeka rodí. Pojďte s námi k místům, která byla odpradávna opatrována a uctívána, a podívejme se, jaká jsou dnes. Pojďte s námi zpět k pramenům. (18.10.2019)

Kedysi dávno Slovania považovali pramene riek za posvätné miesta. Možno si vždy pri sledovaní tohto seriálu, kdesi hlboko moja duša spomenie na tieto okamihy, lebo tento seriál vo mne vyvoláva akési nostalgické dojatie, nad krásou riek a lesov pri ich prameňoch. Fascinujú ma aj "posvätné miesta socialistickej výstavby" - priehrady - hlavne ich veľkolepé letecké zábery. Pred niekoľkými rokmi som bol na hudobnom festivale, ktorý sa konal na brehu Oravskej priehrady. Hudbu si nepamätám, ale viem, ako ma fascinoval odraz slnka na vode, kopce kontrastne vystupujúce na druhom brehu proti tmavnúcej večernej oblohe a mihotavé svetlá aut prechádzajúcich cez most ponad priehradu. Škoda, že neexistuje podobný seriál aj u nás. Cesta proti prúdu Hrona či Popradu by bola krásna a možno by sa pár Bratislavčanom splnilo želanie vidieť (aspoň v telke) prameň Dunaja, po nábreží ktorého sa tak radi prechádzajú. (30.06.2008)

Tak konečně jsem se dostal ke komentáři k této mojí srdcovce. Voda jako taková a speciálně řeky je moje velká láska a to nejenom Český, ale i Slovenský vodní toky. Považuji se za specialistu na soutoky (to je prostě moje) ale navštívil jsem i pár pramenů, takže znám tento druh neobvyklého dobrodružství a musím konstatovat, že v jistém smyslu je tento cyklus naprostý unikát. Neopakovatelná putování od soutoku až k pramenu proložená spoustou opravdových životních mouder a nikoliv prázdných vět a k tomu charizmatický doprovod velmi stylového Luďka Munzara plus mnohdy opravdu exkluzivní záběry naší krajiny. Nemohu jinak.100% (17.04.2015)

Pokud jde o české dokumentární cykly tak....jen houšť. Tohle jsou hezké, zajímavé a základní informace, možná teda těžící z popularity "rozhleden", každopádně dívat se na pana Munzara s hrníčkem v ruce (já i on) tomu se říká pohoda. Nutno poznamenat, že mám za sebou semestr hydrologie. To asi člověka deformuje. (23.03.2006)