Narcisový dům

Dvojdílné televizní drama o vypjatém soužití dvou generací rodin pod jednou střechou, ale také o manipulaci, porušených principech a nepřijatelných kompromisech.Tomu všemu vévodí skvělé herecké výkony všech zúčastněných. Paní Hlaváčová, pan Cupák, paní Medvecká a pan Schmitzer svými plnokrevnými výkony dokazují, že v jejich hereckém rejstříku, se až teprve v devadesátých letech objevila příležitost na obohacení rolí, které jim nebyly až tak vlastní. Hráli tak, jak jsem od nich nebyl zvyklí, a byli naprosto precizní. A přitom to zvládli na omezeném prostoru, protože mnoho lokací se v inscenaci nevystřídalo. Většinou navštívíme interiér domu a jeho blízké okolí anebo symbolický prodej narcis u hřbitovní zdi. A narciskami všechno začalo a také skončilo. Jen je škoda, že už tak precizní nebyl režijní přístup, který poměrně necitlivým, hlavně rychlým posunem děje vpřed, připravil diváka o dokonalý prožitek, když zbylo na divákovi, aby si některé sekvence jen dotvářel nebo domýšlel. Prostoru bylo dost, takže nevím, proč právě byl zvolen tento přístup. To však neubírá na tom, že v rámci televizní tvorby, jde o zajímavý počin. 60% (25.03.2013)

Poctivá televizní práce, natočená tak nějak postaru, jak se to dělávalo před rokem 89. Nadstandardní vztahová studie s excelentní dvojicí Cupák-Hlaváčová. Dva díly jsou ale zbytečné, protože díky tomu to má i pár hluchých míst a ve druhém díle i něco málo psychopatických scén, celkově ale zakončeno nevšední a solidně vygradovanou pointou. A v přemrštěné stopáži začne bejt i otravná hudba, která je jinak skvělá. (22.03.2016)

Rozhodně nebylo nezbytné, aby tato inscenace měla dva díly, Henke ji klidně mohl sestříhat a učinit z ní 90 minutovou záležitost. Zbytné byly též veškeré postavy mimo ústřední čtveřici. Jenže práce hlavních čtyř herců byla natolik svědomitá a poctivá, že nemohu dát méně než 4 hvězdičky. Neboť se jim i přes určitou občasnou chvilkovou nemohoucnost scénáře podařilo vytvořit velice zajímavou atmosféru. (30.03.2013)

Kvalitní televizní inscenace. Celý život zažívám, jak moje matka přesně ví, co je pro mne nejlepší a co bych měla dělat a jak je zklamaná, že to nedělám. Jako máma dvou dětí chápu i tu druhou rovinu - jako rodič chci, aby moje děti byly šťastné a vím, že jejich život za ně žít nemůžu. Musím jim nechat svobodu, i když jim třeba jejich rozhodnutí nepřinesou štěstí. Přesně o tom je Narcisový dům. Excelentní výkon Eduarda Cupáka. Ráda si přečtu i knihu. Podle stejnojmenné knihy Romana Ráže, scénář Roman Ráž (29.01.2014)

Vztahy mezi rodiči a jejich potomky bývají klíčovým katalyzátorem každého společného soužití dvou generací a ne vždy se jedná o zdárnou symbiózu. Nevděčnost, pohrdlivost, psychická nevyzrálost nebo naopak přílišná sebevědomost tvoří nejčastější příčiny rodinných rozchodů. Spisovatel a scénárista Roman Ráž se prý kdysi setkal s mužem, který utrácel celoživotní úspory. Jako trest. Trest, který uložil sám sobě a svému dospělému dítěti. Nedokázalo naplnit jeho plány. Dospělé dítě šlo úplně jinou, svou cestou. Otec byl zklamán, nešťastný. A připadal si zrazený. Ráž pak zpracoval tento příběh nejprve do podoby románu, který vyvolal řadu otázek, vzbudil pozornost a čtenářský zájem, později jako scénář dvoudílné televizní inscenace. Vedle Jany Hlaváčové, Taťány Medvecké a Jiřího Schmitzera budí patřičnou úctu i respekt mimořádná herecká kreace Eduarda Cupáka, který v postavě starostlivého otce, budujícího pevné zázemí pro svou jedinou dceru, odhaluje až tragikomickou polohu svého hereckého rejstříku. Nalézat více porozumění, naslouchat jeden druhému, snažit se pochopit a dokázat odpouštět. Takové je poselství tohoto televizního příběhu o dětech a dospělých. (05.07.2010)