Dieťa

Upřímně řečeno, způsob, kterým v Cannes vybírají filmy pro ocenění mi zůstává záhadou. Čím si ji zasloužil tento jen mírně nadprůměrný snímek? Neviděli jsme náhodou podobných sociálních dramat již desítky či stovky, a to v mnohem lepším zpracování? Neříkám, že pohled do světa zlodějíčků a drsného světa odvrácené strany belgické společnosti, je nezajímavý - samotné téma (prodej dětí) je krom toho více než aktuálním. Ale kde je nějaká režisérská invence a jakási "dech-beroucnost", kterou by člověk očekával od filmu ověnčeného zlatou palmou? Páni porotci, jsem hluboce zklamán. (05.07.2005)

Přesně průměr to není, spíš lehce nadprůměr. Nechci opakovat ty, kteří už tento film komentovali, ale jde přesně o to, že nápad to špatný nebyl. Jenže kdybych si v MF Dnes přečetl krátký sloupek o tom, že někdo prodal dítě, aniž by o tom matka nevěděla, tak by obsah sdělení byl naprosto stejný! A předpokládám, že po použití mé fantazie, bych si v hlavě dokázal vytvořit jakýsi imaginární příběh, který by byl jistě originálnější než právě L'Enfant bratrské režisérské dvojice Jean-Pierre/Luc Dardenne. (09.03.2006)

7,5/10 Tak trochu anti-film (teda aspoň pre vyslovene mainstreamovo orientovaných divákov) o troch-štyroch deťoch rôznych vekových kategórií (ale zdá sa, že tá dievčina sa z toho dostala pomerne rýchlo). Cestu k nemu si musí každý divák hľadať sám, samotný film vám to nijako neuľahčuje (ale ani nekomplikuje). Inak, Jhershaw je celkom vtipný, ak od realistického/naturalistického filmu požaduje nejaké "príkrasy a umocňovanie"... . (09.01.2007)

Socialni drama v syrovem az dokumentarnim obalu o mladikovi, jez zije ze dne na den a snazi se prezit jakkoli az jeho ciny vyvrcholi nerozvaznym napadem dat adoptovat vlastniho syna, jen aby za nej ziskal nejake penize. Slabsi zacatek napravi dramaticke vyvrcholeni s jednim preslazenym skraloupem. Nic vic nez dalsi kriticky pohled na spolecnost a lidi v ni. 60% (15.11.2008)

„Kde je?“ - „Dal jsem ho k adopci.“ - „Kde je?!“ - „Prodal jsem ho. Půjdu nahlásit na policii, že ho ukradli v parku. Uděláme si další.“ A Sonin pohled vržený po Brunovi řekl vše…Bratři Dardennovi mě nadchnuli filmem Dva dny, jedna noc. Ale nastavili si u mě laťku tak vysoko, že jsem dlouho další jejich snímek odkládal. Nakonec jsem zkusil Dítě. Jestli jsou oba filmy v něčem odlišné, tak k přístupu k hlavním hrdinům. Zatímco Sandře ve Dva dny, jedna noc divák fandí hned od začátku, ve snímku Dítě si publikum hledá cestu k Brunovi podstatně obtížněji. Je sice hezké, že v „tom“ umí chodit, zvládá (nelegálně) shánět peníze, má podnikavého ducha a je s ním zábava, pořád je to bezskrupulózní jedinec, který nezná hranice. A ve chvíli, kdy si ukousne až příliš velký krajíc, není jednoduché s ním sympatizovat a fandit mu, aby vše napravil. A je jen na divákovi, zda ho za jeho krok vezme na milost (závěrečná scéna má svou sílu). Myšlenkově to není tak výživná potrava, přesto film nenudí a nabízí solidní porci autenticity. Dám slušné 4*. (16.10.2022)