Posedlost

Dramatický rozpad jednoho manželství podle Zulawského je postavami rozehrán i završen ve spirále individuální neschopnosti a selhávání. Emočně vyčerpaná dvojice v úniku ze svého rodinného pekla vlivem nevymýcených citů zakopávají opět jeden o druhého: Sexuální monstrum, ke kterému se utíká žena, metamorfuje do osoby opuštěného manžela, jenž naopak nalézá svou ženu v učitelce svého syna. Avšak v zápase o záchranu vztahu, nakonec přerůstající v zoufalou záchranu před soukolím jeho rozkladu padají také nevinné hlavy, když okolí v citovém zmatku manželů není schopno rozeznat koho chránit a před čím. Kde končí bezpečná hranice jejich obrazotvornosti zůstává na divákovi. (31.12.2006)

Film Posedlost se pohybuje na hranici šílenství, ne-li místy až za ní. Nemohu nepomyslet na to jak to asi vypadalo při natáčení. Spousta scén je plná intentzivního hněvu, vzteku a šílení. Herci a snad i celý štáb se snad museli během natáčení vzájemně snad úplně zbavit příčetnosti, protože jinak si neumím vysvětlit ty vynikající herecké výkony, které jsou dokonale umocněny kamerou. V jedné scéně Issabellu Adjani popadne amok a věřím jí, že tehdy ze sebe vydaĺa úplně vše a kdyby mi někdo řekl, že jí pak museli odvézt na psychiatrii, ani by mě to nepřekvapilo. Určitě se nejedná o film pro každého, je to filmový klub, ale zároveň úžasný horor. (11.03.2011)

Právě jsem zhlédl POSSESSION a jsem vyčerpaný po psychické stránce. Deprimující, bizarní, na psychiku těžko vstřebávající dílo. Isabelle Adjani je geniální herečka, její hysterické záběry a vyzařující šílenství je v té nejkrutějším formě jakou jsem, kdy viděl. Podobný ANTICHRISTU (tenhle film má Trier určitě moc rád) a Andrzej Zulawski je filmový umělec. (31.07.2013)

Máte-li rádi jen jednoduché a přímočaré příběhy, tenhle film rozhodně není pro vás. Naopak chcete-li se ponořit do víru chaotického šílenství a vidět šílený film se šílenými herci od šíleného režiséra, jste tady správně. Šílený Heinrich, všemilující zenový narkoman libující si v rozhalených košilích, je hodně šílená postava, šílený Sam Neill jakbysmet, ovšem to, co předvádí šílená Isabelle Adjani ve své dvojroli (tedy v té první), je šílené příliš i na mě, chvílemi mi bylo skoro stydno se na její hysterické šílení dívat (třeba šílená scéna v podchodu metra). Mně osobně se víc líbí tiché, klidné, introvertní šílenství, jaké předvedla třeba Catherine Deneuve v Polańského Repulsion, ale každopádně jsem vděčný za každý šílený film, tedy i za tenhle a doufám, že některé jeho scény z hlavy jen tak nevymažu. Schizofrenní rozpolcenost postav vhodně dokreslují zajímavé záběry z ulic schizofrenně rozpolceného Berlína. (20.01.2015)

Isabelle sa tu riadne vyřádila. Za ňu 2 hviezdičky. Zvyšok je čistá psychiatria. Ďalší z filmov, ktorý nemá dej, ktorý by chápal aj niekto iný než scenárista, postavy sa chovajú ako pacienti z psychiatrie s najvyšším stupňom dozoru a celé sa to tvári ako umenie. Viem, prečo sa vyhýbam poľským režisérom vo Francúzsku. (03.04.2021)