Hvězdné války podle Turka

Teprve teď si uvědomuju, že všechny ty fimY, kterým jsem tady dala odpad, si to nezasloužily. Tohle je pětihvězdičkový odpad! Smíchy jsem se rozbrečela a málem i počůrala. Kam se na tohle hrabou všechny komedie a parodie. Tenhle film musíte aspoň jednou za život vidět, jinak zemřete ochuzení o jeden z nejsilnějších filmových momentů všech dob. Zkopírované záběry ze Star Wars, vypadající jako špatný CAMRip, hudba z Indiana Jonese sem tam střihlá pauzou, aby se neřeklo, hlášky jako 'mám hlad. a co je k jídlu? smažený hmyz a vařený had. páni, chci jíst! když nebudeš jíst, zhorší se ti pleť a už nebudeš krásný', skákání na trampolíně, opakování se záběrů (klidně hned třikrát za sebou), herci zasluhující všichni Zlatou malinu, nauka o Islámu, papírový meč a zlatý mozek, který když necháTe shořet (zvuk rozbalujících se bonbonů), vznikne tekutina, do které když vložíte ruce, vziknou superrukavice kterým porazíte Čaroděje atd. Vrchol je samozřejmě Jedi výcvik ve skákání na trampolíně a mlácení do skály. Yoda by si z toho měl vzít příklad, jeho praktiky jsou očividně zastaralé. Masky si taky zaslouží nějakou cenu, červení medvědi a mumie, kterým oddělená hlava funguje jako bomba, nebo papírové masky čertů... Ano, mimozešťany můžete stvořit opravdu ze všeho. (10.10.2009)

HVĚZDNÉ VÁLKY NA TURECKÝ ZPŮSOB vidět a zemřít!!! Jasný tip pro ty, co si myslí, že je filmový svět už nemůže ničím překvapit. Předně bych chtěl podotknout, že Turci asi nikdy neslyšeli o pojmu "autorská práva". Do svého obskurního mixu Star Wars a Supermana totiž nastříhali (= ukradli) celé pasáže z Lucasovy ságy, akorát obraz srazili do šišata (jako když z obdélníkového širokoúhlého formátu udělate čtverec, se zachováním celého obrazu, bez stranového ořezu) a převedli ho do křiklavých barevných odstínů, takže Lucasovy vesmírné koráby občas vypadají, jako by je poblila celá letecká jednotka najednou. Kradlo se i v hudbě, celý film doprovází hudební motivy z Indiana Jonese, Star Wars a dalších klasik. Největší pecka je ovšem vlastní turecký příspěvek - 2 seladoni (=supermani) chodí mezi skalami (=cizí planeta) a bojují proti galaktickému imperátorovi (jehož jednotky se nedají k ničemu připodobnit) a červeným medvědům (komparz navlečený do rudých huňatých kožichů). Do toho "supermanský výcvik" s přivázanými polystyrenovými balvany na nohách, karate údery dopadajícími 10 cm od skály a spousta směšných namachrovaných póz. Zlatým hřebem je supermanské bojové umění - to jsem si sám pro sebe nazval "baby-karate", vypadá totiž úplně stejně, jako bojové "prezentace" malých pětiletých kluků z vedlejší ulice, když machrují na své kamarády. Na své si přijdou i dámy - při zamilovaných pohledech nezůstane jejich oko suché (smíchem) a vážně míněné dialogy typu: ..."Celou dobu tady chodíme a ještě jsme neviděli žádné mimozemšťanky" - "Asi se před námi stydí, zkus pískat, pískání žádná žena neodolá."... taky nejsou úplně k zahození. Těžko se to popisuje, to se musí vidět. Ale aby nedošlo k mýlce - tohle nebylo svého času žádné obskurní béčko, ale na turecké poměry vysokorozpočtový film s největší tureckou akční hvězdou Cuneyit Arkinem!!! Resumé - totální filmové dno, totální výtlem na několik dní dopředu a bráno pouze tímto zážitkem, napadá mě otázka: "Turci do Evropské unie? A co by tam ti exoti dělali?" :o) (23.10.2007)

Tak tohle je extrém i na turecké trashové poměry. V 70. a 80. letech chrlil turecký Yeşilçam 200 - 300 filmů ročně, z nichž některé měly parametry docela běžné produkce (šlo hlavně o romantické filmy a komedie), ale většinu tvořily extrémně levné a na pulpovou kulturu orientované snímky, které nezřídka doslovně kopírovaly populární západní hity. Tyto filmy měly naprosto nulové umělecké ambice a lákaly téměř výhradně na atrakce pokleslých žánrů, jako jsou artistické kousky, scény zachycující mučení či sex (nejčastěji sexuální mučení) a občas dovedly zabrnkat i na nacionalistický sentiment. Režisér Çetin İnanç dokázal jeden takový film natočit během několika dní a poté, co jeho původní orientaci na erotiku překazila cenzura zavedená nastoupivší vojenskou krutovládou, se vrhl do vod akčních filmů, které nerespektují ani ty nejelementárnější prvky filmového vyprávění a vynikají naprosto nepředstavitelně bizarní špatností. U Dünyayı Kurtaran Adam mě ovšem ve změti všemožných hrůz nakonec nejvíc dostala ta religiózní vložka začínající stručným úvodem do islámu a končící u Ježíšových druhů budujících vyspělá podzemní města. Viděl jsem už všemožné filmové obskurnosti, mezi nimi i toto či toto , ale na plyšové příšery a hopsajícího Cüneyta se tedy žádná nechytá. Proto se ani moc nedivím, že na sebe strhává nesrovnatelně víc pozornosti, než jiný známý turecký film, který byl ve stejném roce, kdy Arkin s Akkayou zachraňovali svět, oceněn Zlatou palmou v Cannes. ______________ P.S: Mnoho komentátorů se zde podivuje nad scénou tréninku, kdy hrdina mlátí pěstmi do skály. To je možná jen malé kulturní nedorozumění, neboť nějak takto prý kdysi turečtí vojáci nacvičovali techniku pověstné osmanské facky... (27.11.2010)

Tento film mě pobavil dvakrát. Jednou při sledování a podruhé při čtení zdejších komentářů. Každý asi tuhle poctivou tureckou "filmařinu" neocení, ale pro filmové fandy je to klenot. Vedle obyčejných Béčkových filmů by tenhle musel mít označení Z. Dost mě taky uchvátil způsob likvidace záporáků. Jednou utrhnutá hlava, podruhé ruka a na ty nejsilnější záporáky platí prostě pár skoků z trampolíny. Kdo neviděl, neuvěří. (24.12.2009)

No teda! Při sledování tohohle filmu má opravdu člověk tendenci k epileptickému záchvatu. Neustále se opakující záběry napodobující známé filmy mísící se s rychlým střihem, nesmyslnými záběry téměř na cokoliv, k tomu hrozná turecká hatmatilka, "herci" předříkávající dialogy někde doma v pokojíčku a k tomu všemu jako třešnička na dortu scénář jako od 4letého dítěte. Fjůůůůůůůůůů. (16.10.2009)