Smrt Jacka Doddse

Pomalý a téměř neakční film se skvělými herci - na pozdní večer v TV ideální! Pánská jízda starých kamarádů za účelem rozptylu popela kamaráda zemřelého. Poklidnou cestu protínají jednotlivé flashbacky a postupně odkrývaná tajemství. Film, který si na nic nehraje a plyne jako sám život - občas se něco někomu stalo jeho vlastnám zaviněním a občas nespravedlivě dostal "na hubu", ale tak to prostě chodí (a jak říká klasik: HAJ HOU). (29.12.2007)

Scénář: Fred Schepisi .. Sentimentální vzpomínková road movie s popelem Jacka Doddse. Parta kamarádů plní poslední přání jednoho člena své party a míří s urnou k moři.. Mozaika, kterou postupně zaplňují flashbacky od nedávné minulosti, až do dob válečných, kdy se ještě jako kluci potkali na bojištích první světové války. Na povrch vyplouvá spousta úskalí jejich na první pohled bezvadného přátelství a životních propletenců. Vypravěčský rytmus je velmi pozvolný a civilní atmosféra spolu s výbornými herci pomohou bez výraznějších slabších míst překonat i to vlažnější tempo. (05.10.2006)

Hezky natocena retrospektivni nostalgie, ktera vsak nicim jinym nez dobrymi herci a zajimave odvypravenym pribehem nezaujme. Obcas se cloveku vkrada jista reziserova ambice vkladat do filmu az mnoho sentimentu, tam kde ho neni zapotrebi, avsak jedna se pouze o muj subjektivni pocit. I to vsak bohate staci na moje hodnoceni, protoze se mi film moc libil. (26.12.2007)

Ano, teď to může přijít sentimentální a zbytečné. ALE ! Můžeš být sebevětší drsňák, jednou přijde čas a budeš rekapitulovat jak jsi prožil svůj život. Vzpomínat na důležité momenty, které ovlivnily tvoje další kroky a daly směr kudy jít dál a kam jsi došel. O tom ALE je tento velmi příjemný, lidský film se špičkovými herci. (21.02.2013)

Nostalgická ano, komedie nikoliv. Film přesycen vzpomínkami a zbytečně moc ignorující současnost, jakoby podzim života sloužil pouze ke vzpomínání na „staré dobré časy“. Aby to nebylo tak jednoduché, některé flashbacky se odvíjí od jiných flashbacků a mnohé vůbec nesouvisí s danou situací v přítomnosti. Teď to možná vypadá na sofistikované sci-fi alá 12 opic, ale Poslední přání jsou ve skutečnosti úplně obyčejným malým filmem s pěkným hereckým obsazením a mile důchodcovskou atmosférou. Být cynik, doporučím jej všem lidem po šedesátce, aby věděli, do čeho jdou. Ani nedokážu napsat, jestli se mi ten film líbil či nikoliv, vlastně je mi to celkem jedno. Když on jenom nenápadně prošuměl kolem, což je na druhou stranu lepší než kdyby kolem prokulhal s dřevěnou protézou. Po prvních třiceti minutách mě sice vyděsilo, že uplynulo teprve třicet minut, ale pak najednou přišel konec. Hlavní hrdinové se zprvu jevili jako nesympatičtí hospodští štamgasti, aby se z nich následně vyklubali srandovní dědci. Fakt nevím, nejlepší asi bude uzavřít to výrazem OK a zařadit neutrál. 50% (05.10.2006)