Guernica
L'Arbre de Guernica
L'albero di Guernica
The Tree of Guernica
The Guernica Tree
Réžia:
Fernando ArrabalScenár:
Fernando ArrabalKamera:
Ramón F. SuárezHrajú:
Mario Novelli, Rocco Fontana, Ron Faber, Cosimo Cinieri, Mariangela Melato, Franco Ressel, Salvatore FurnariObsahy(1)
Podle vlastní hry natočil Fernando Arrabal své stěžejní dílo se silnými anarchistickými akcenty, jenž zachycuje boje o město, v němž se u moci střídají frankisté a republikáni. Doslovný překlad originálního názvu je Strom z Guerniky a ten má svůj zřejmý symbolický význam. Pod ním se setkávají oba hlavní protagonisté: Goya a Vándala. V milostném objetí jsou svědky bombardování povstalecké vesnice a jejich osudy se rozchází, aby se každý po svém zúčastnil válečné vřavy. Nad všemi provokativními výjevy ční Arrabalova snová a zároveň velmi osobitá vize války ve Španělsku. Režisér prožíval skutečné boje jako dítě (v období svých 4 až 7 let) v Ciudad Rodrigo, které se ve filmu mění na Villa Ramiro. Protože pro něj stále trval zákaz vstupu do Španělska, muselo se natáčet v italské Mateře. Nicméně autor do děje včlenil několik autentických dokumentárních záběrů. Arrabal chtěl vytvořit provokativní dílo s dokumentární atmosférou. I přes zřejmý skandální nádech slavila Guernica úspěchy především v Itálii a ve Francii. Naopak ve Španělsku nebyla téměř možnost zúčastnit se veřejné projekce a v roce 1982 vynesl vyšetřující soudce rozsudek na základě obvinění filmu z urážky armády: Jde o zřejmou tvrdou kritiku působení armády nebo jejich částí pod velením generála Francisca Franca během španělské občanské války v letech 1936-39 a nelze ji zaměnit s jinou armádou. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (6)
Originální pohled na španělskou občanskou válku od provokativního režiséra, který svou osobní zaujatost nijak neskrývá. Snímek je mnohdy až příliš levicově didaktický, jindy jako by mu na tempu ubíral vypjatý symbolismus. Přesto se na osudech městečka Villa Ramiro ukazuje celá tragika krutého válečného konfliktu. Je tu zobrazena situace těsně před vypuknutím povstání, radikální antiklerikalismus lidových vrstev, nesmiřitelnost vzájemné nenávisti uvnitř společnosti, nacionalistické represálie i nechutná role katolické církve, kterou v nich hrála. Vyznění filmu - naděje, kterou, stejně jako onen strom z Guerniky, nedokázala porážka zahubit - si zaslouží uznání, stejně jako osobitá atmosféra, na jejímž budování se značnou měrou po celou dobu podílí vynikající hudba. ()
V úvodní snově-obrazné scéně běží svátečně oděné děti s rudými a černými prapory. V následující sekvenci sledujeme tradiční lidový svátek, svého druhu jakýsi místní masopust. Vztah mezi těmito dvěma scénami pak tvoří náplň hlavního aspektu celého filmu: odvěká lidová/ lidská touha po radosti, rozkoši, kolektivním veselí, zábavě byla v r. 1936 v podobě republikánské revoluce přetavena do konkrétní historické podoby - karnevalu rudých praporů, kolektivismu, konfiskací půdy a rušení jha pánů i církve. Tato lidová touha po slasti a svobodě tvoří náplň kolektivního nevědomí všech skutečně lidských postav ve filmu a nachází své dva hlavní protagonisty: Vandale a Goyi. Vandale jako čarodějnice (odvěký antropologický způsob, jímž se lidstvo spojovalo s onou nevědomou touhou formou mystiky atp.) i Goya jako surreální anarchista jsou symboly různého přístupu ke stejné kolektivní touze. Symboly možného spojení lidu i všech pokrokových bytostí v revolučním aktu Republiky. Proti nim se však postaví pravý opak lidskosti, nelidskost - fašisti jsou jen bezduché síly mučení, armády, kléru (tento motiv k dokonalosti dovedl Picasso, ale ne v Guernice, ale v Masakru v Koreji z r. 1951). Tento konflikt lidského a nelidského je jádrem surrealistických sekvencí, v nichž Arrabal demaskuje a zesměšňuje fetiše odcizeného lidstva, od uniforem machistických tupců po svátosti katolické církve. ()
Místy surrealistické, ale až moc politické. Mrzí mě, že neznám španělskou historii, jinak by mi byl film asi jasnější. Hlavní hrdinka mi přišla naprosto okouzlující a smyslná. ()
Španělská válka v magickorealistickém rouchu. Republikánské slavnosti nesou se zde v duchu karnevalu, tedy všeobecné rovnosti a radosti. Frankistické rituály jsou spoutány násilným řádem, vyjádřený zde pochodováním, a prováděny v opulentní barokní církevní formě, která zde vládne i u poprav inscenovaných jako krvavé divadlo odkazující svou ikonografií na obrazy umučení světců, což vlastně odpovídá heslu frankistického generála Astraya Viva la muerte! Vložky dobových dokumentárních záběrů krotí snad až přilišnou obraznost filmu. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu ALFA Sokolov s sezoně 1980/81. ()
Na film jsem se dostal omylem. Myslel jsem, že jdu na něco jiného, konkrétně na Zlatý věk od Luise Buñuela. Film je dobře natočený, herecké výkony jsou výborné... Nicméně... vím, že lidi dokážou být fakt hnusní, ale nemusím se na to koukat. Dokáži si to představit. Po hodině a půl jsem odešel. Bez hodnocení. ()