13 French Street

„Byla tak krásná... a uvnitř tak prohnilá...“ Prostě klasická femme fatale z typického černého příběhu. O ději jsem neměl předem žádné tušení, zadíval jsem se do spletité vztahové hry plné neovladatelné vášně a pokrytectví, která proplula až do hitchcockovského psychothrilleru. Byl jsem přikován, dostalo mě to! Mám tušení, že cosi skvělého s mistrovsky gradujícím napětím může vycházet již z americké předlohy, ovšem velkou zásluhu na zážitku pro mě neslo i zpracování, které jde zcela mimo snad všechny tradiční podoby filmu-noir. S minimem temné stylizace a dalších vizuálních noirových fines, bez ponášení se na žánrové klasiky, pojatý noirový příběh míchající lehce erotický náboj s temnou psychologií... natočený zcela svébytně s digitální kamerou, občas až vizáží poloamatérského filmu, se mohl zvrtnout v trapas, ale nestalo se. Natočit klasický „černý“ krimi příběh bez ovlivnění stylu předchozí žánrové tvorby vzhledem k silnému noir fenoménu se naopak může zdát téměř nemožné, ale naopak díky Mockymu stalo se. Ultra nezávislá forma i přes zasazení do historických kulis zesilnila celkový autentický účinek! Za málo peněz vyšlo tady hodně muziky, samozřejmě i díky hereckým výkonům. Dostával mě zejména Tom Novembre jako obstarožní pán domu, mluvící vždy se záchvěvy cynického humoru... nebo Bruno Solo, skvělý jako šílený vydírající záporák. Výborně „podivně“ pojatá byla i postava staré matky. Vůbec jsem nečekal, že mě Mocky ještě některým z dosud neviděných filmů takhle dostane a nadchne, navíc v žánru, který pro něj není úplně typický a když se o něco podobného pokusil v 80. letech (Agent Trouble), připadalo mi to průměrné a nevyrovnané. 13 French Street však definitivně završuje moje delší přesvědčení, že Mockymu se povedl alespoň 1 skvělý film v každé dekádě. [90%] (25.08.2022)