Réžia:
Peter MikulíkKamera:
Dodo ŠimončičHrajú:
Ladislav Chudík, Anna Maľová, Jozef Vajda, Martin Huba, Jana Plichtová, Milan Kňažko, Ivan Mistrík, Stanislav Dančiak, Kamila Magálová, Marián Labuda st., Mária Hájková, Juraj Slezáček (viac)Obsahy(1)
Televízna inscenácia tragikomédie rakúskeho spisovateľa J.N.Simmela. Na paradoxnom životnom osude drobného viedenského poštára, bývalého spolužiaka "veľkého" Hermanna Göringa, zobrazuje neľahké postavenie tzv. malého slušného človeka, najskôr v nacistickom režime a neskôr v povojnových rokoch, v ktorých naďalej prežívajú fašizujúce tendencie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
Po zhlédnutí Spolužiaka jsem naprosto spokojená. Přes počáteční rozpaky jestli nerezignuji (možná za to mohla částečně i kvalita snímku), jsem udělala dobře, že jsem vydržela ještě chvíli a pak jsem se už ponořila do děje se zvědavostí i když postupně se vyústění dalo předvídat. Prostě moment psychiatrického vyšetření to odstartoval. Mistr Chudík je fenomén slovenského herectví, ale ostatní ansábl se nemá taktéž za co stydět. Byl to zkrátka herecký koncert, který si tu pětku právem zaslouží. A Mario Simmel nezapřel vynikajícího spisovatele, který napsal scénář k této perle. ()
Zajímavý pokus o netradiční a absurdní tragikomedii zůstal tak trochu na půl cesty. Největším problémem je zde až občas přehnaná a neuvěřitelná naivita postav především té hlavní. Možná to byl záměr, ale pro mě to není z tohohle pohledu moc funkční. Naproti tomu Chudík dokáže i v této poloze vyniknout a i s přihlédnutím k tomu, že podobný filmy moc nevyhledávám zůstanu neutrální a k tomu přidám navrch 55% ()
Tragikomedie o mimořádné ošidnosti vymítání čerta ďáblem je bohovsky dobře zahraná. Ale vzhledem k obsazení by bylo šokující, kdyby tomu tak nebyło. Výpravou chudinká inscenace o následcích války si dovolila rozkročit se od neléčitelného alkoholismu, přes paranoidní strach z příchodu minulosti až po bizarní boj proti byrokratickěmu šimlovi. ()
„Inter arma silent musae.“ Bezvýznamnost a bezmoc jednotlivce vs. všepožírající soukolí státní úřednické mašinérie ve službách zla - hrstky nenávistí nemocných mocných. Oceňuji herecký koncert pana Chudíka. Tu bezbřehou naivitu „dobrého člověka“, zmasírovaného nacistickou propagandou, trefil přesně. Koncentrační tábor? „Tam budou jen pracovat a nic se jim nestane.“ Trefil i neschopnost (či odmítání) pohlédnout hrůzné realitě do očí alespoň ex post, po porážce nacismu. Při žabomyší trnité cestě prosťáčka Fuchse za „spravedlností“, když v troskách rozbombardovaného Berlína marně hledal ztracené razítko na papír o svéprávnosti, své i „nadřazeného národa“. OKÉNKO DO HISTORIE: [][] Pár kapitol z příručky pro chcimíry, Diplomatem snadno a rychle: Mnichov 1938, Moskva 1939 (pakt Molotov-Ribbentrop), Praha 1968, Budapešť 1994. Budapešťské memorandum, kdy Ukrajina dostala „Záruky bezpečnosti a územní celistvosti.“ Podepsány: USA, Velká Británie a... Rusko. [][] Samozřejmě, že i já a moje děti chceme mír, kdo by taky nechtěl? Možná by stačilo najít nějakého obyčejného Rusa, dobrého člověka, aby napsal dopis, podobně jako pan Fuchs, spolužákovi Lavrovovi. Pak by si sedli k samovaru, při čaji to prodiskutovali („On na mě vždycky dal.“) a spolu by přesvědčili Putina, aby válku ukončil. Nějakým tím separátním mírem. Ukrajinci si pak budou říkat: „Malá, ale naše...“ a „speciální vojenská operace“ se nerozroste až k nám. Do celé, slovy Lavrova „nacismem prolezlé“, Evropy. Historie se točí v kruzích. Mnichov, 2024? ()
Lahůdka pro přední slovenské herce té doby. Ukázka dopadu II. světové války na osudy mnoha lidí ze satirického pohledu. Jistěže hlavní práci odvedl spisovatel J.N.Simmel. A když je text dobře napsaný, tak se potom "hraje sám". To je pravidlem. Právě na to koukám na STV2, a divím se, že zde není upozornění, že tenhle televizní film z r.1983 zde není uveden, že je vysílán. Fantasy blbinky, ty jsou ihned všude, ale tyhle lidské příběhy, kterými se zabývá seriozní beletrie, o nich zde není ani zmínka. ()
Nenápadná scenáristická a herecká genialitika. Mám v oblibě filmy, která zpracovávají známé historické události, a přesto dokážou překvapit a napínat lidskými příběhy. Veškeré scény Spolužiaka se odehrají v interiérech bytů a úřadů, formou dialogů mezi dvěma nebo třemi postavami, avšak jejich sled nabídne nejen silný příběh vídeňského pošťáka Fuchse, ale stihne rozehrát i řadu menších příběhů dalších postav napříč lety se změnou politické situace a zároveň podat silnou výpověď často neúprosné absurdity dějin. Obraz poválečného systému v rakousko-německém prostředí, s marným čekání občana na lepší časy po ukončení války, tu skýtá i působivou paralelu k Československu po únoru 1948 (příp. sprnu 1968). Často bezvýchodisková situace systému proměňuje osoby, které ještě nedávno zastávaly významné místo, ve vězně, opilce, sebevrahy nebo ve strachu ukrývající se pokrytce... a uvnitř nejednoho člověka se v téhle absurditě probouzí čím dál větší strach udělat pomalu téměř cokoliv, co by zcela neprozřetelně mohlo přinést nedozírné následky. Opakem je lehce naivní a dobrosrdečný Fuchs, který se s léty stále marněji snaží vyvléct ze zapeklité situace a jemuž pro vytoužený nový posudek ve finále nezbývá, než se tím bláznem či až trestně konajícím jedincem na chvíli přeci jen stát. *** Viděl jsem Spolužiaka s odstupem pár let už potřetí a opět dostal výbornými hereckými výkony Ladislava Chudíka, ale i Ivana Mistríka a Martina Huby. Hltal jsem báječně napsané silné dialogy, třeba u poválečného setkání pacienta s doktorem skrze mříže nebo návštěvy leteckého důstojníka propadajícího alkoholu, i dalších scén... Pořád zážitek a úderný dojem nejen ze samotného závěru. [90%] ()
"Teraz už môžem byť kľudne normálny." Normálny Chudík, normálny Mistrík, normálny Huba. No ani jedného z nich som nikdy nevidel pôsobiť tak vyšinuto. Rozumej excelentné herecké výkony. "Len nechápem, prečo chcete byť silou-mocou normálny?!" Osud človeka márne hľadajúceho režim, v ktorom by mohol byť svojprávny a čestný zároveň. "Teda na zdravie! Na tretiu svetovú vojnu!" ()
Škoda, že se tvůrci od začátku nerozhodli, jestli to chtějí vést jako tragikomedii, nebo drama. Protože to neustálé střídání poloh je filmu na škodu, a hlavně pan Chudík chvílemi ani neví, jak a co má hrát - jestli věřícího a naivního pošťáka, nebo vizionáře, nebo cosi jako Dostojevského idiota, a tím celá ta inscenace trpí hodně. Včetně stopáže, která je neúměrná na tak vlastně jednoduchou myšlenku (tedy několik myšlenek - o říkání pravdy během jakékoliv totality, kdy člověk může být pokládán za blázna; o tom, kdo je zločinec, jestli ten, kdo rozhoduje, nebo ten, kdo podepisuje; o tom, že úřednická a byrokratická mašinérie je za všech režimů absurdní...). Navíc pošťáka jsem sám dělal, a tak mi tady ty pošťácké reálie neseděly. Navíc jsem se vlastně nedozvěděl, co se stalo během války se spolužákem jeho dcery z těch úvodních scén? A kam zmizela na šest let ta dcera? Ale potěšila mě parafráze Žalmu 143: "Vyslyš moji modlitbu. Vyslechni mou prosbu. Neboť naše duše je plná utrpení a náš život směřuje k smrti." ()
Naprosto luxusní absurdita s Ladislavem Chudíkem v hlavní roli, hořkosladká televizní inscenace o životním příběhu vídeňského pošťáka (doručovatele), který chodil do školy s Göringem a zachránil ho před propadnutím, štěstí či smůla, smát se či plakat? Každopádně výborná věcička s báječným hereckým obsazením, zejména mě potěšili pánové Mistrík, Huba, Labuda a zcela pochopitelně úžasný pan Chudík. ()
"Ty si politický? Áno! Nechrápeš náhodou? Občas! Výborne, keď budeš chrápať, dám ti pár po papuli, to by mohlo vylepšiť môj psychiatrický posudok" alebo " Ale pán profesor, v tak hrubej knihe sa musí niečo nájsť." Hlavne v prvej polovici som obdivoval, koľko je tu inteligentných dialógov a boli zároveň aj vtipné. Chvíľku mi trvalo, kým som sa stotožnil so Slovenskými hercami hrajúcim v Rakúsko - Nemeckom prostredí. Ale to bola len moja chvíľková nerozvážnosť, potom ma už scela pohltili bravúrne výkony všetkých účinkujúcich. Ale pán Chudík si strihol jednu z jeho najlepších rolí a bolo na ňom vidieť, že túto rolu pojal energicky a nadšene. Ale nemôžem nespomenúť aj ostatných, ktorí mu vynikajúco sekundovali ako Mistrík, Labuda, Huba, Dančiak a ďalší. Ako som už písal na začiatku, prvá polovica filmu, ktorá bola zameraná na rozhovory o spolužiakovi, posudkoch a režime, boli ukážkovo podané a z nich vyžarovala taká vyrovnanosť a nadhľad. Druhá polovica filmu, kde starý pán išiel hľadať pravdu a hlavne solidaritu už taká dôrazná ani pôsobivá nebola aj keď aj tá mala svoju vysokú úroveň, ale keď ju porovnávam s prvou polovicou, tak je rozhodne slabšia. Videl som niekoľko televíznych inscenácií a táto je jedná z najlepších i najkvalitnejších aké som zatiaľ videl. Desiaty film z diskusie V.R.K. Silné 4*. ()
Další člen rodiny válečných absurdních komedií. Adaptace Simmelovy divadelní hry tedy sleduje především osudy těch v zázemí, nicméně představí pestrou typologii lidí, kteří se vypořádávají s válečnou situací mimo frontu. Obsazení navíc tvoří to nejlepší ze slovenského herectva své doby v čele se skvělým Ladislavem Chudíkem v hlavní roli. Chudík svého pošťáka Fuchse představuje jako na první pohled naivního měkotu, kterého vlastní oportunismus vyburcuje k netušené odvaze, a správně postavu vyvažuje směšností i soucitem. Nicméně i ostatní herci jsou velmi dobří, což je pro daný formát klíčové. Spolužák je právě jedním z těch kusů, kvůli nimž člověka mrzí, že se dnes televizní inscenace světové dramatické tvorby v naší kotlině už netočí. ()
No jo, nepotismus je jednou z cest do záhuby aneb Čiň náckovi dobře, peklem se Ti odmění. __ Tento kompozičně prostinký film (bezmála divadelních kvalit; tak nedivme se, jedná se o adaptaci divadelní hry) mě vpravdě nadchnul, jelikož ohledává mé oblíbené téma, totiž, jak snadno vyrobit ze zdravého člověka blázna, a jak těžko se pak tohoto puncu zbavuje (zvlášť když je to spojeno s mocenskou objednávkou; zde mám na mysli, že poštmistr – ovlivněn nešťastným prvním dojmem – zřejmě z titulu své funkce tlačil na zodpovědné úřady, aby pan Fuchs nebyl uznán práce schopným a nemohl se vrátit ke své milované profesi), dá se dokonce vnímat i tak, že se tímto bezděky přidává do tábora děl vyjevujících arbitrárnost psychiatrických diagnóz. Zároveň se snaží doložit, že se slušným lidem – právě pro jejich slušnost – děje nejvíce světských nespravedlnosti („Za dobrotu na žebrotu!“), což sice potenciálně otevírá pole pro sebelítost (i ti nejsilnější z nás se hádám neubrání čas od času stylizovat do role nespravedlivě trpících, s poznámkou, že si neseme trest z minulých životů, jinak to snad není možné), avšak tím, že si svým excelentním výkonem krade Ladislav Chudík film pro sebe, se tato možnost nenaplní. A to se mi jeví být nejlepší možnou pozvánkou. 85 % ()
Naivní pokus o absurdní hru 1) asi vypadá lépe na papíře, než potom na obrazovce. Dramatizace a herecké výkony, i celý styl je na úrovni mizerné televizní inscenace._____ 2) Spoiler. Vídeňský pošťák Fuks působí neobyčejně nevěrohodně. Jeho dopis Göringovi by se snad se zamhouřenýma očima dal skousnout, ovšem jeho víra v nedotknutelnost poštovních zásilek v lednu 1944 už skutečně vypadá jako z říše podivných pohádek. Fuksovo chování na psychiatrii je už jen špatný vtip. Poválečné osudy naivního poštovního doručovatele pak nesnesou jakoukoli verifikaci, a to ani uměleckou. Přezkoumání zdravotního stavu bylo možné až po deseti létech a až poté, co spáchá trestný čin? To mě podrž._____ 3) Chápu, že inscenace v Československu v roce 1978 mohla vyvolat u diváků pocit, že v podobném švejkovském Absurdistanu právě žijí. Z dnešního pohledu je celá věc naivní, až to bolí. ()
Druhá půlka je teda výrazně lepší než ta první, u které si nemůžu pomoct, ale ve většině scén mi přišla dost teatrální a s tak šablonovitými postavami i podáváním událostí, až jsem se děsil, že to takhle nalajnované bude až do samotného konce. U televizních filmů je těžší zapůsobit a já to chápu, jen mi přišlo, že příběh z druhé světové války v takovém podání by se šikl opravdu spíš v divadle, než ve filmu. Po skončení druhé světové války se mi to ale postupně začínalo líbit, jelikož to zajímavě gradovalo okolo té vymyšlené diagnózy, díky které Fuchs přežil válku, ale nikdo mu ji teď nechce zrušit a to z dost pochopitelných důvodů - nikdo se nechce vracet k minulosti a nikdo nechce veřejně přiznat, že tehdy měl vyšší postavení, jelikož by pak hned mohl skončit v lochu. Jedni toho litují, druzí ne a spíš se jen snaží vychcaně skrývat. Líbila se mi ta neutrálnost a spíš než abych Fuchsovi fandil, mě spíš bavilo sledovat, jak se snaží zvítězit, i když na to má minimální šance a může skončit jakkoli. Ono je to totiž celé o tom, že za takových velkých událostí (např. při té druhé světové) se vám dařilo buď teď nebo potom. Když se vám dařilo teď, bylo jasné, že pak budete souzeni novým režimem, ale kdo mohl tehdy vědět, že nějaké potom vůbec bude? Takže bylo jasné, že se spousta lidí snažilo před válkou ubránit, buď se jí úplně vyhnout, nebo ze strachu z možných problémů splynout s davem (ačkoli o tomhle Spolužiak zrovna není, spíš jen o tom prvním) a pak za to byli hromadně souzněni, i když s Hitlerem třeba nikdy nesouhlasili. Ono je to dost komplexní téma a dost dobře ho rozebírá třeba Plechový bubínek. Spolužiak se k takové myšlence, naštěstí, dostane a jen díky ní mi to dost zvedlo dojmy, ale na vyšší hodnocení to stejně nevidím, protože mi to přijde moc televizní i na televizní film, první půlka mi přišla nepovedená a ta poslední scéna je taková, no... diskutabilní, i když mi vadí minimálně a spíš jsem se smířil s tím jak vypadá, než aby mi na něm něco vadilo, jen mi přijde, že mohl být lépe provedený. Ona to není špatná inscenace, ale má své vady a nemůžu říct, že by mi přišla bůhvíjak silná. Slabé 3* ()
"Čo je celý svet blázinec?“ Příběh pana Fuchse, slušného poštovního úředníka, který se v poválečných časech v Rakousku nemůže zbavit diagnózy, která mu za války patrně zachránila život, je vskutku jedna velká absurdita. On tedy už ten původní jeho nápad napsat dopis svému spolužáku Hermanu Göringovi a snažit se jej přesvědčit, aby se zasadil o konec války, se trošku zdá jako bláznovství. Ale je opravdu bláznovstvím být slušným člověkem? Lehce satiricky pojatý scénář Johanna Simmela je vskutku excelentní, herecký výkon Ladislava Chudíka pak požitek ze sledování tohoto televizního filmu jenom umocňuje. V Chudíkově pojetí je pan Fusch možná trošku naivním dobrákem, ale určitě ne bláznem. Silná je pak závěrečná myšlenka o tom, že "kdo chce s čertem jíst, musí mít velmi dlouho lžící... .Ale takovou velmi dlouhou lžíci ještě nikdo nikdy nenašel" ()
Občianska statočnosť sa môže objaviť v každom režime, aj v tom najnemilosrdnejšom fašizme. Výborne to zahral Ladislav Chudík ako poštový doručovateľ, ktorý sa nenechá zastrašiť a vie vymyslieť na každú situáciu riešenie. Len na konci situácia po vojne naberá absurdné rozmery, na ktoré už nemôže stačiť. Aj jednoduchá inscenácia prináša napätie, hoci v každej scéne sú len dve-tri osoby, a stačí, keď sa rozprávajú. –––– Pán Fuchs, vy ste snáď naozaj blázon. –––– Nechápem, prečo chcete byť silou-mocou normálny. Ako blázon si môžete povedať, čo len chcete. Kto iný má takú možnosť? –––– Lebo príde čas rozvahy a mieru a ľudia prekovajú meče na pluhy a dýky na kosáky a ich deti už nebudú vedieť, čo je to vojna. ()
Vynikající výkon Ladislava Chudíka. ()
Je vůbec možné být tak naivní ale i moc dobrým člověkem? Ano v této inscenaci, v provedení mistra Chudíka, to je víc než uvěřitelné. ()
Na rozdíl od Siodmakova filmu MůJ SPOLUŽÁK (1960), který je pojatý jako satira s populárním Heinzem Rühmanem v hlavní roli, pojal Mikulík svou inscenaci jako existenciální drama člověka, který marně hledá spravedlnost-jak očistit své jméno a zbavit se diagnózy duševně nemocného. Vynikající obsazení, s příkladnými výkony herců, i pečlivá režie zaměřená na odhalení všech záhybů charakterů, daly inscenaci vysokou úroveň, takovou, jaká se na Slovensku ani v Česku už dávno nevídá. ()
... jak málo stačí k natočení dobré inscenace, v něčem mi to připomínalo Švejka >>> že by v oné dobrácké poctivosti a ve víře v dobro a kamarádství ze školy ... no, jo, spolužiak co opisoval, a on je teď takový zvíře ... ()