Tvrdý chleba

Tento film je užitečným exkursem do té odporné komunistické éry, kdy jsme v naší zemi trpěli materiálním nedostatkem zatímco ideálů a plna dalších zbytečností jsme měli víc, než měli sovích bobků v Athénách. Druhá strana - hin sunt leones - ležela za jakousi vkusnou instalací z ostnatých drátů a svištících kulek, známou pod názvem: Železná opona. Tam již všechny ideály vytěžili, ale dokázali dobře sugerovat dalším národům myšlenku, že musí platit svým bohatstvím za to, co je ve skutečnosti jejich. Oblíbená židovská hra se zlatými kolečky z druhého tisíciletí př. n. l. se změnila do druhého tisíciletí n. l. především v tom, že jí lidé začali brát vážně a podřídili jí své myšlení a život. Tak se stalo, že jsme u nás začali prodávat ideály, tu za lepší školu či byt, tu za kamarády nebo rodiče. Většina je však již od pradávna směňovala právě za ona zlatá kolečka a také jisté papírky (často s obrázky cizích prezidentů, ameriko-puritánsko-protestantského Boha a nějakých - zřejmě magických - čísel). Ti podivíni, co se sice chovali jako idioti, ale měli ta kolečka a papírky, si poté odvezli naše ideály do svých obludárií, povýšeně kolem nich přecházeli se svými skleničkami odporných tekutin, které jsou však v zemích svého původu drahé a nedostupné, hovořili o naší zvrhlosti, malosti, ale zároveň přiznávali našemu primitivismu i jistý lokální půvab. .... Musíte uznat, že se jednalo o odpornou dobu. Ještě že je za námi... Dlouho za námi... Ještě, že jsme od té doby vykročili správným směrem.... Ještě, že jsme si také nenechali namluvit myšlenku, že naše voda, náš vzduch, naše nebe i naše Z/země, nejsou naše, a že za ně musíme platit....komu a kam by vlastně takové peníze vůbec šly?...absurdní... A především...ještě že nemusíme platit za svůj život, platit povinné sazby pojištění atp., za to, že prostě jen jsme... ... Jsem hrdý na náš Národ (tj. geny, memy, symboly, mýty a další tisíce odkazů různých kultur, které byly vývojovými stádii až k podobě současného národa), který se postavil Římanů i Germánům, který za Karla IV. i za Masaryka patřil ke světové kulturní elitě. Jsem hrdý na to, že mohu být Čech, jelikož Čech od dob, kdy v Berlíně teprve bořili své zdi, dnes znamená mnohem více. Nejsme kulturní kolonií, kde se jí jídlo cizích národů, kde se v kině promítají filmy jen jedné kultury, kde nevymizel původní ráz krajiny a sociální struktury, hodnoty atd. Jsme národ, kde každý, kdo nosí české občanství, je hrdým jedincem snažícím se žít ku prospěchu státu, jehož erb jej zdobí. Naše země je stále naše, a každý žijeme z jejích darů, které nám dle práva přísluší. Naše šumící bory zahalují nesčetné lučiny, stále probublává průzračná voda hučící ve skalinách, a naše nebe není pronajatou letecko-satelitní žumpou, ale stále se na něm jiskří naše šťastné Česko-Moravsko-Slezské hvězdy. Hojnost mléka a strdí v čerstvém vzduchu dotažených k dokonalosti, náleží všem Čechům, tak jak to chtěl praotec atp. ... Jsem rád, že místo toho nejsme v situaci, kde nemáme ani svůj tvrdý chleba.... Film byl zkrátka inspirativní v tom, že jsem si uvědomil, jak velký - a první - krok pan malíř (Zdeněk Svěrák) pro náš národ udělal, a jak daleko jsme od té doby došli. Konečně je naše země opravdu naše, a vůbec uvažovat nad tím, není takřka trestné, jako v jiných státech. Stojíme, jako hrdý pilíř Evropy na svém čistě zameteném prahu. (28.09.2017) (menej) (viac)