Bohémovia

Lapila si mě už úvodní písnička „ 525 600 minut, 525 600 tak vzácných okamžiků. 525 600. Čím můžeme měřit rok? Denním světlem, západy slunce, půlnocí, šálky kávy.. Čím můžeme měřit rok života? Možná láskou? Pravdami, které tě naučil nebo chvilkami pláče. Mosty, které spálil“ a byla jsem ztracená. Kontroverzní muzikál o životě umělců žijících ve společném bytě kdesi v New Yorku, kteří se perou s problémy, které život přináší 525 600 minut ročně. AIDS, drogová závislost a nedostatek peněz na nájem, ale život je naštěstí i láska, přátelství... P.S. Dost mě pobavil i text „ . za empatii i extázi, Václava Havla, Sex Pistols.“ (26.07.2006)

Očekávání od tohoto muzikálu jsem měl nemalá. Ale ve výsledku tento film má očekávání velmi vysoce předčil. Tohle je prostě bomba! Mluví se zde minimálně, dá se říci, že je to z naprosté většiny zpívaný film, a ty jednotlivé songy jsou velmi melodické, mají náboj a je to prostě jízda. K tomu naprosto excelentní choreografie, která mne skoro i dokázala zvednout z křesla a donutila mne si také nějaký ten tanec střihnout. Výborně byla vyřešena i otázka kulis a oblečení jednotlivých hrdinů, prostě tento muzikál měl vše, co správný muzikál mít má. Do toho velice zajímavý děj z velice filmařsky atraktivního prostředí jen dotváří pozitivní výsledný dojem. A co je pro mne největší překvapení, to je jméno režiséra. Chris Columbus, který je podepsán převážně pod komediemi, rodinnými filmy či dvěma díly ze série o Harrym Potterovi, dokazuje, že mu není cizí ani žánr muzikálu. Ze jména režiséra vlastně pramenila i má velká zvědavost, jak to bude vypadat. Ale dá se říci, že tady jsem pana Columbuse podcenil. Tenhle film je totiž perfektně zvládnutý po všech stránkách a nebojím se směle prohlásit, že tohle je z novodobých filmových muzikálů jeden z těch nejlepších, dokonce bych ho označil snad za nejlepší novodobý filmový muzikál, v mých očích převyšuje o něco málo i slavný Moulin Rouge, který jsem považoval za nepřekonatelný. Prostě tohle se musí vidět. Já určitě nevynechám další příležitosti, abych se na film Bohémové znovu podíval, protože tohle je opravdu zážitek a já jsem si to perfektně užil. Dávám pět hvězdiček. (22.10.2008)

There is no future! There is no past! Thank God this moment´s not the last! Bohémštější (a možná i lepší?) než Angels in America. Zprvu pomalejší rozjezd a nepřístupnost, poté nečekaně přímý útok na solar. Viva La Vie Boheme! Za tímhle snímkem, že stojí Chris Columbus? Measure your life in love! Po Moulin Rouge druhý muzikál, který mě skutečně dostal! (18.12.2010)

Máme tam i Havla a jinak je to naprosto perfektní muzikál s méně známými herci, což mu jen prospívá, a s parádními songy a dějem. Líbilo se mi to od začátku do konce, jen to mohlo být krapet kratší. Přes dvě hodinky, přece jen na mě už bylo moc. Jak tu mnozí píši, i mě si už hned na začátku získala úvodní píseň Seasons of love a potom se mi ještě moc, opravdu hrozně moc líbila La vie bohéme. Jinak samozřejmě, aby tento muzikál měl nějakou hloubku, tak bohužel tam museli i někteří umřít, někteří skoro, jiní utéct atd... to abych zase mohla smáčet kapesník totiž. Takže krásné 4,5* a určitě si to dám někdy znovu. (20.10.2013)

Nejdříve jsem viděl záznam derniéry divadelního představení přímo z Broadwaye. Bylo to, jako blesk z čistého nebe. Příběh mě úplně pohltil, jednotlivé skladby uchvátily, herecké provedení mě ohromilo. Zkrátka - zamiloval jsem si Bohémy na první pohled a poslech a to jsem jinak k muzikálům téměř netečný. Filmová verze, pod taktovkou Chrise Columbuse, se ke mně dostala až jako druhá. A bohužel pro ni, emoční dopad na mně už nebyl tak intenzivní. A to hned z několika důvodů. Za prvé - obrovské odevzdání se rolím a nefalšované emoce na scéně, kdy herci nehrají ale spoluprožívají každé napsané slovo, což bylo ještě podpořené tím, že šlo o derniéru - se ve filmu samozřejmě vytrácí. Za druhé - spousta písní ve filmové verzi chybí a lehce odlišné je i aranžmá většiny kousků. Za třetí - spousta věcí a zákonitostí, která funguje na divadle a přijímáme je jako úzus a divadelní zkratku, ve filmu fungovat přestává a občas se stane, že příběh působí spíš jako sled klipů, který se sice nakonec spojí do příběhu, ale ten už nevyznívá tak opravdově. A co je nejdůležitější, u filmu mi scházel ten intenzivní prožitek - teď a tady ...no day, but today... Katarze se dostavila u obou verzí, slzy jen u té divadelní. Takže bohužel pro Columbuse, ale se vší úctou k němu už za to, že se do téhle látky pustil, jeho filmová verze je jen za čtyři hvězdy a to ještě s odřenýma ušima. Přes to přese všechno: Viva La Bohéme! (02.03.2011)