Réžia:
George SchaeferScenár:
Daniel TaradashKamera:
Charles LangHudba:
Elmer BernsteinHrajú:
Dyan Cannon, Richard Crenna, Gene Hackman, Carroll O'Connor, Rachel Roberts, Janice Rule, Diana Sands, Cara Williams, John Colicos, Richard Anderson (viac)Obsahy(1)
Na karetním dýchánku se sejde pět manželek pěti lékařů. Všechny tyto ženy jsou přesvědčeny, že jim manželé zahýbají, a nejvíc si stěžuje věčně nadržená Lorrie Dellmanová (Dyan Cannon). Ta se nabídne, že manžely prověří a pokusí se je svést (přičemž je rozhodnuta dotáhnout pokusy do konce). Slibuje i diagnostiku a doporučení všem manželkám, jak to mají dále dělat. To se jí ale nepodaří, protože hned dalšího dne ji v posteli s Paulem McGillem (George Gaynes) nachytá její manžel (John Colicos), mozkový chirurg, a oba milence odpráskne. Tedy vlastně jen Lorrie, protože Paula zachrání Pete Brennan (Richard Crenna), další z pětice doktorů (který mimochodem spí se zdravotní sestřičkou Helenou (Diana Sands), protože jeho žena Amy (Janice Rule) dlouhodobě používá „Dnes ne miláčku, bolí mě hlava“). Do pětice ještě patří psychiatr Dave Randolph (Gene Hackman), jehož žena Della (Rachel Roberts) je frigidní a ani pokus o lesbický sex s Lorrie ji nezaujal a Maggie (Cara Williams), alkoholička, kterou jednoho dne najde manžel Joe Gray (Carroll O'Connor) plavat obličejem dolů na hladině bazénu.
Na pohřbu Lorrie se zjistí, že synek Heleny potřebuje odstranit nádor v hlavě a že nejlepší by byl doktor Dellman, jenže ten sedí ve vězení pro vraždu své manželky. Okresní prokurátor nakonec souhlasí s tím, že ho pustí z vazby na dobu operace, ale netuší, že Dellman se chystá za pomoci bohatého otce Lorrie uprchnout do Mexika, hned jak operace skončí. Ohlídají vše policisté kolem operačního sálu, nebo se útěk podaří?
Poměrně drsné (na tu dobu) zfilmování románu Franka Slaughtera. Za zmínku pro pamětníky stojí ještě hlavní melodie, kterou nazpívala Mama Cass Elliott ze slavných Mamas and Papas.
(Peabody)
Recenzie (1)
4/5 dam byly psychicky nestabilní, eufemisticky řečeno. Chudákům doktorům takové panoptikum vůbec nezávidím. Všechny postavy byly výborně zahrané, režie spíše televizní a hudba kolísala od flašinetu k něčemu velmi zajímavému. Tento film je spíše vztahové drama několika vzájemně propletených párů, přesto se s precizností moderního dokumentu věnuje i lékařské práci. Operace mozku je sice zobrazena pouze zpovzdálí, dokonce je upozaděna hlavní dějovou linkou útěku, ale při vyjímání kulky ze srdce je divák součástí operačního týmu. Tato scéna je velice působivá, zde si dal režisér záležet a přitáhl diváka k operaci natolik blízko, že ten může nabýt dojmu, že co nevidět dostane do ruky skalpel, v horším případě se sám ocitne na operačním stole. ()
Galéria (7)
Fotka © RCA/Columbia Pictures International Video
