Kvarteto

Tak to se vůbec nepovedlo. Krobota mám obecně velmi rád a Díra u Hanušovic se mi vcelku líbila, ale tady jde jen o ztrátu času. Pomalé tempo vyprávění a zdánlivou bezdějovost bych snímku nevyčítal, v některých filmech je to ku prospěchu. Nicméně zde to jen zvýrazňuje celkovou prázdnost z filmu. Také mi absolutně nesedly nesympatické postavy a jejich obsazení. Není s kým souznít, všichni jsou zvláštně neukotvení a neví, co si s tím počít a tak vedou jen rádoby vtipné a rádoby filozofické rozhovory, které jsou ve skutečnosti nezajímavé a jsou jen zbytečným mlácením prázdné slámy. Navíc náznaky vztahu mezi dvojicí v podání Poláková Plesl jsou utrpením. Jejich prázdné výrazy leklých ryby (ač možná úmyslně napsané a zahrané) dokáží dokonale pohřbít všechny emoce. Vlastně jsou jen dvě věci, které se mi na Kvartetu líbily. Olomoucké exteriéry a Šaman v podání Jiřího Schmitzera a to stačí jen na dvě hvězdy a to ještě hodně slabé. (05.09.2018)

Kouzelný film plný humoru na nějž jsme zvyklí z Dejvického divadla. Krobotovi se podařilo natočit vtipný film o smutných věcech - zjevné či skryté osamělosti současného člověka. Ačkoli jsem v Olomouci studoval pět let, nikdy mi to město k srdci nepřirostlo, myslím ale, že se Krobotovi podařilo zachytit jeho atmosféru a udělal Olomouci hezkou reklamu. A Jiří Schmitzer aspiruje na nejlepší vedlejší roli roku. (02.12.2017)

Komu sedí Krobotův režijní styl v Díře u Hanušovic s dlouhými záběry, promyšlenými kompozicemi a přesně načasovanými replikami, kdy ani jedno slovo není nadbytečné a humor vzniká jakoby mimochodem, těžko může být Kvartetem zklamán. Navíc jsem v Olomouci, kde se natáčelo, prožil vysokoškolská studia a Jaroslav Plesl byl během diskuse po předpremiéře filmu uvolněný, milý, vtipný a skvěle imitoval Marka Taclíka. (24.11.2017)

"Štěstí jsou jen jednotlivé okamžiky, jde jen o to, si jich všimnout..." Asi nejsem moc všímavý, ale nějak jsem moc nepobral, co chtěli autoři tohoto filmu říct. Film o čtyřech "divných" hudebnících hrající "divnou" (myšleno soudobou) hudbu. Divná je i řada scén či zápletek filmu (neustálé lezení jednoho z hlavních protagonistů domů po lešení, tu večírek s rádoby "uměleckým" striptýzem v historickém sklepení tu zas večírek s polosvlečenými hosty nebo další večírek kde ale vlastně zní jen "šílená" hudba). V samotném závěru filmu si psychoterapeutka Sylva v přednášce pro seniory klade docela zajímavou otázku: "Může být štěstí samo o sobě nebo může být člověk šťastný pouze ve vztahu". Nemám však pocit, že by samotný film na tuto otázka přinášel jakoukoliv srozumitelnou odpověď. (09.12.2018)

Krobotův styl. Statické záběry, semtam švenk či jízda. Příběh stojí hlavně na takových těch promýšlených dialozích, kde herci svoje repliky pronášejí s delší pauzou, tedy herecky tam ani není co zkazit. Co se příběhu týče, tak přednes kvarteta, jejich nesouhra v hrané rovině byla zřejmě metafora na jejich rovinu vztahovou. Asi jsem nečekal bůhvíco, ale stále mám pocit, že mi něco na těch českých filmech chybí. Takový ten šmrnc. (04.12.2017)