Epitaf

1.serie: Identita psychouše je prozrazena cca v půlce, ale to nic nekazí na zážitku. Scénář si mistrovsky hraje s postavama, nešetří nápady a režie umí nastolit atmosféru. Bohužel má to jednu obrovskou vadu. Hlavní psychouš mě přijde jak Chuck Norris, všechno zvládne, všechny přelstí, vždy má štěstí, postupně mě tenhle stereotyp začal hrozně nudit, policajti občas zpackaj něco takovým způsobem, že i Pat a Mat by to zvládli lépe (např.: utok psychouše na auto s profeserem ) a celý napětí mě někdy tak tři díly začalo být u prdele, protože to bylo pořád dokola. Naštěstí poslední díl je hodně dobře promyšlený a vytáhl seriál na tři hvězdy. (31.07.2018)

Některé věci mi na seriálu nesedí, ale jsou to drobnosti (proč nezkontrolovali, odkud vrah volá každému na mobil?), ale celkově to má dost temnou atmosféru i kameru (horor to ale rozhodně není :-)), velice dobrou hudbu, která tu atmosféru jen umocňuje, a příběh není až tak nelogický, jako třeba u seriálu 24 ;-) (23.04.2009)

I love that you smoke, Renzo. Skrytá perla mezi seriály. Argentinská temná pecka, která ani na okamžik nepoleví. Důmyslně vystavěný hon na vraha, který se pyšní precizně napsanými postavami, charismatickým záporákem a jedinečným finálním vypointováním. Samotná atmosféra a oblaka kouře, která sevřou i díváka, jsou natolik hutné, že by se sakra daly krájet. Nemám, co bych vytknul. (17.08.2007)

Seriály z produkční stáje HBO jsou až na menší výkyvy stálicí na poli kvalitní podívané. Argentinská sekce dala sbohem stereotypu o natvrdlých telenovelách a vyrukovala s temnou kriminálkou, jíž jí mohou závidět široko daleko. Není to svým způsobem žádné terno, výrazové prostředky jsou totiž víceméně odkoukané od severoamerických kolegů, ale v tomhle případě je primárním prostředkem, jak diváka zaujmout, chytlavý děj. Vrah s pečlivě promyšleným plánem, policisté vinni vlastním svědomím a tíživá hutná atmosféra všude kolem, která je načichlá cigaretovým kouřem a uklidňována antidepresivy. Nikdo z přítomných vlastně není bez viny, ale sympatie si získají. Od unaveného Renza, přes nekompromisní blonďatou drsňačku Marinu, až po mrazivě se usmívajícího Bruna. Neměl jsem potřebu sjet to za dvě noci, ale přemýšlení na téma ‚co a jak?‘ jsem mezi jednotlivými díly věnoval času docela hodně. (13.07.2010)

Já, jakožto filmový milovník bezbřehého a nesmyslného násilí jsem si tuto kriminální argentinskou telenovelu užil a doporučuji jí všem, kteří mají rádi velké množství filmového kečupu, protože ve dvou sériích se seznámíme se dvěma sympatickými sériovými vrahy, kteří nenosí žádné poťouchlé masky, ale jsou to doslova obyčejní lidé na kterých byste jejich obsesi nepoznali. Mrtvoly jsem nepočítal, ale v každé epizodě na nás minimálně jedna krvavá potvůrka vyskočila a to potěší každého diváka, kterému dělá dobře utrpení jiných. Jo, holt někdo sbírá známky, někdo má svou sbírku motýlů a někdo si našel zálibu v zabíjení lidí. No prostě, každej jsme jinej, někdo je makovej, někdo je tvarohovej a někdo je marmeládovej. Přiznám se, že toho moc o Argentině nevím, samozřejmě znám pár ukňouraných nekonečných romantických telenovel, rád se zakousnu do šťavnatého argentinského bifteku, zazpívám si pár dojemných songů s nesmrtelně krákající Evitou a po deseti točených vyzvu nějakou Dorotu, aby si se mnou zapařila argentinské tango. Co se týče těchto dvou kriminálních případů, tak jsem byl celkem překvapen originalitou a prováděním vražd, ale hlavně následným vyšetřováním neschopné policie a přehlížením důležitých stěžejních důkazů, protože to co tady předváděla argentinská policie mi hlava nepobrala, protože policejní sbor dělal botu za botou a to včele s argentinským opáleným Belmondem, kterýmu bylo hned všechno jasný a díky tomu občas umírali i lidé, kteří by normálně neumírali a to hlavně v jeho okolí. To samé jeho nová blonďatá kolegyně, která mi zase svým vzhledem připomínala Brutální Nikitu a která to v hlavě neměla rovněž v pořádku. Při přijímání k policii tam asi nedělají psychotesty, protože tyto dvě neřízené střely podělali na co šáhli a bylo to občas i zábavné, ale občas i nudné, že měl člověk pocit jako by se zastavil čas, přesně jak to bývá v nudných nekonečných jihoamerických telenovelách. U obou případů bylo vše vysvětleno a mně nezbývá než pochválit tvůrce za příjemnou zábavu a také, že jsem se tam nemusel dívat na nějaké teploidní bukvice, takže můj zadek zůstal po celou dobu sledování tohoto televizního počinu v klidu. Je pravdou, že se tam párkrát objevila lesboidní eskapáda, ale nic tak drastického po čem bych nemohl usnout. Takže si zazpívejme Don't Cry For Me Argentina a pak společně ohodnoťme tento seriál minimálně 70%. (13.03.2022)