Let z Ašije

Staré americké filmy jsou typické klasickými stereotypy, jednoduchostí a přehráváním herců. Příběhy a chování jednotlivých postav jsou navíc krutě nepravděpodobné - přesto mají ty filmy velmi specifické kouzlo a je na nich vidět velká řemeslná zručnost. Díky tomu se tenhle film dá zařadit vedle klasik jako Skleněné peklo nebo Když se čas naplnil, (21.06.2011)

Jeden z rady tých starších filmov, ktoré nesledujú príbeh, ale ľudské osudy a v ktorých je gro postavené na pocte záchranárom. V tomto prípade ide o morských záchranárov na hydroplánoch. Hlavná línia príbehu je príliš krátka, pretože väčšinu času sledujeme 3 dlhé flashbacky troch hlavných protagonistov, v ktorých je veľa romantickej a melodramatickej vaty a sebaobviňovania, typické klišovité prvky 50-tkových hollywoodskych filmov. A hoci je tento z polovice šesdesiatych, pôsobí zastarale, v niektorých prípadoch aj technicky - spomenúť možno naivný výbuch hydroplánu pri pristávaní na mori. Hlavná línia nie je zlá, ale je rozvinutá minimálne, rovnako aj charaktery postáv a okrem Widmarka a Brynnera sa nie je veľmi na čo spoľahnúť. Preto slabé tri hviezdy. (27.07.2017)

Dost se mi to líbilo, i když je to plné klišé a nedá se tomu věřit vůbec nic. Jedná se o jeden trochu za vlasy přitažený příběh záchrany ubohých japonských ztroskotanců (Už vidím, jak by se do toho Američané hrnuli - navíc po tom prvním "přistání"), do nějž jsou vloženy tři osobní epizody. Ta Chakirisova je o nezvládnuté záchranné akci v Alpách. Widmark a Brynner hrají Američany, kteří zažili kruté válečné romance. Widmark s blonďatou kráskou na Filipínách. Brynner s Arabkou v Tunisku. Zajímavé je, že Brynner hraje japonského míšence v americké armádě (všichni američtí Japonci byli za války ve skutečnosti internováni v koncentračních táborech). Nedoporučuji těm, kdo nejsou zvláštními Widmarkovými a Brynnerovými fandy a kdo se nepřenesou přes tragické příběhy klasického Hollywoodu. (13.08.2005)

Nemám příliš v oblibě válečné filmy, ale toto v podstatě není válečný film ve smyslu „bomby & končetiny, tanky & tekutiny“. V rámcovém příběhu jedné záchranné mise se prostřednictvím vzpomínek tří hlavních postav divák seznámí s jejich traumaty. Nápad sám o sobě není špatný, jen jsem se zpočátku trochu špatně orientovala – hrdinové vyrazili vytáhnout z moře pár trosečníků a zničehonic byli v horách – a trochu mě rušily žánrové skoky z dramatu do melodramatu a zpátky. Obsazení také není zlé, Yul Brynner se mi líbil, jakkoli mu romantická poloha moc neseděla, Richard Widmark mě bavil, a George Chakiris je jistě osobně skvělý člověk, který na plátně jen vypadá jako zpuchřelá gumová figurína. Na víc jak na tři to není. (12.06.2012)

V úvodu je divákovi řečeno, že se jedná o příběh tří odvážných záchranářů, tak jsem se těšil, zvlášť na Widmarka s Brynnerem. Záchrana však trvá všeho všudy 20 minut, zbytek jsou vzpomínky hlavních protagonistů a v Americe tolik oblíbený špatný pocit z předchozího prohřešku, či špatně zvládnuté práce. Je to neskutečný kýč a osobně mi Brynner přišel naprosto strašný. (12.03.2013)