Čerjomuški
Cherry Town
Cherry Town
Obsahy(1)
Život na sovětském sídlišti v šedesátých letech nebyl zdaleka tak růžový jako dnes, v jednom bytě se tísnilo i více rodin najednou a sen mít vlastní tří až čtyřpokojový byt sám pro sebe byl takřka utopií. Ale zásah úředníka, který tento sen chtěl splnit své dceři a její byt nenechal zanést v plánech nebyl moc úspěšný a podvod se prozradil. Svou roli sehraje i pravdomluvná lavička a závěrečná detonace urovnávající rozepři mezi mladým párem. Opravdu nevšední záležitost... (Sandiego)
(viac)Recenzie (14)
Od tohoto muzikálu jsem nejdříve vůbec nevěděl co čekat a postupně se raději připravil na nejhorší. A faktem je, že film Čerjomuški je ve své podstatě, lidově řečeno, hovadina těžkého kalibru. Ale docela zábavná. A to ji odlišuje od podobných záležitostí, u kterých se divák buď nudí, nebo rozčiluje. A já se u tohoto zjevně nepovedeného výtvoru bavil hned na tři způsoby. Napoprvé kvůli humoru, který sami tvůrci zamýšleli, a občas za čas opravdu i zafungoval (no popravdě řečeno minimálně). Napodruhé, a to mnohem častěji, díky silnému socialistickému podtónu, který z mnoha situací udělal nechtěně zábavné či směšné scénky. A napotřetí díky „umění“ překladatele titulků, který si dal tu práci a přeložil rusky mluvený projev do anglického překladu. Sám jsem se ruštinu učil, a proto mě chvílemi některé přeložené pasáže opravdu rozesmávaly a kupříkladu takové přeložení slova „tavaryš“ jako „buddy“ mě málem sundalo ze židle (kdo tedy film sleduje pouze v ruštině, může přijít o kousek zábavy). Hudba mi přišla vhodná a herci přesní. Hodnotím sice pouze silnými 2*, ale jestli točit blbosti, tak takhle. ()
Střemšinky jsou jen jednou z mnoha operet z produkce Lenfilmu. Stejně jako Tabákový kapitán, Nitouche, Netopýr nebo Pericola. Hlavní rozdíl je pouze v tom, že se jedná o adaptaci nové látky napsané na politickou objednávku, zatímco jiné jmenované operety byly už roky prověřené klasiky. Bytová krize jako téma uměleckého díla není zas tak překvapivá a bezzubá, když si vzpomeneme například na český film Nevíte o bytě? (1947). Nicméně sovětský hudební film začátku 60. let je vskutku cosi neopakovatelného. Trivialita, kýč, zjednodušení, groteska, metafora ptačího hnízda, pospolitost a to vše rozehrané podle not Šostakoviče. Pokud toto není definice bizarní podívané, tak už nic. ()
Taškařice v ruském kabátě! Je to veselé, je to bujaré, je to ruské, a je to ..... prostě propaganda, ale krásná! V půlce filmu jsem se přistihla, že si pohrávám s myšlenkou, že i já jsem majitelkou takové "kvartýry" 2+kk na sídlišti, kde v rozbořeninách skotačí malá - kapitalismem nezkažená - dítka, která zdraví procházející soudruhy oděné v pastelových barvách, kteří si halasně prozpěvují do nádherných Šostakovičových melodií. Celých 90 minut jsem se jen tupě usmívala a po skončení jsem si ještě dlouho pobrukovala! ()
Ten žlutý svetr chci. ()
Neuvěřitelné dílo sovětské kinematografie, které se zabývá problémem bytové politiky v tehdejším Rusku, kdy třeba v jednom panelovém bytě žili pospolu dvě i více rodin. Všechno je točené v kýčovitých barvách a kulisách, poplatné ideologii a tehdejší době. Tento muzikál ukazuje život obyčejních dělníků, úředníků a jedné krásné jeřábnice, který se dnes zdá komický až neuvěřitelný. Konec je až kouzelně naivní. Ruské písničky fakt nemusím a tak jsem většinu těchto pasáží spíše protrpěl. ()
Aneb jak je to krásné, když bydlíte v paneláku s dívkou, kterou od první chvíle milujete. První polovina filmu celkem klape. Písničky jsou sice z "jednoho soudku", ale občasný vtip a spousta usměvavých obličejů, zamilovaných písniček topících se v teplých barvách v duchu kolektivní budovatelské práce pro stát a děti a děti našich (jejich) dětí pěkně utíká a nenudí. Druhá polovina zato skřípe. Všechno co jsme v první půlce již dvakrát viděli, se odehrává znovu, jednobarevné postavy postupně splynou s ostatními a přichází nuda. Sem tam se sice zasmějete, nebo se objeví něco nového (nikoliv však něco, co neznáte odjinud), ale budete přemýšlet spíše nad tím, co musíte zítra nakoupit, než sledovat co se děje na plátně. Příběh... ano, nějaký děj tu sice odbíhá, vlastně pomalu odkulhá již dobře probádanými vodami zpátky do milovaného přístavu, kde pro sebe sousedé udělají první poslední. Závěrečná vtipná tečka Vás donutí (alespoň na chvíli) zapomenout, že jste se posledních 30 minut dívali v jednom kuse na hodinky. ()
Muzikál (opereta) s nepříliš hlubokomyslnou zápletkou, všichni se usmívají, jsou takoví uměle barevní a jdou si za svým snem jednou bydlet s drahým protějškem v samostatném bytě. Propaganda je zde hodně patrná, působilo to na mě jako taková místy úsměvná, místy nudná a trapná blbost, na které se ale určitě dají najít i pozitiva. Herci jsou docela uvěřitelní, taneční vystoupení, hudba a zpěv na vysoké úrovni (i když mnohem více, než takovéto přehnaně veselé, "líbivé" melodie, mě zaujala Šostakovičova díla s vážným podtónem), některé scény a dialogy nepostrádají vtip (např. lavička, na kterou když si někdo sedne, je rázem silnější a mluví pravdu; Sáša a Máša hovořící o libém tónu zvonku jejich nového bytu,..) Závěr s "letícím" Borisem vážně nemá chybu:) Co se mi ale z tohoto snímku v paměti uloží asi nejdéle, je socialistická šeď zahalená do veselého barevného kabátu, absurdnost tohoto veselí a optimismu navzdory existujícím problémům, jakási zbytečnost celého tohoto dílka.. ()
Koniec naozaj stojí za to, zdvíha hodnotenie o celú hviezdičku! ()
Kdo se nakonec dočká vysněného bytu v novém paneláku? Na tuto prostou otázku odpovídá sovětský film Moskva - Čerjomuški. Působí to občas dost propagandisticky. Veselé melodie a prvky grotesky ale navozují příjemnou atmosféru pohody a veselí. Někdy jsem si sice nebyl jistý, zda jsou scény myšleny vážně, či nikoli, ale to nakonec vůbec nevadilo. Vtipné mi připadalo i to, kde všude dokážou herci zpívat (např. při řízení automobilu v plné rychlosti). Kamerové střihy pak dodávají ději větší spád. Moje mozkové závity sice při tomto filmu příliš zabrat nedostali, ale zase jsem po jeho zhlédnutí odcházel s úsměvem na rtech. ()
Adaptácia operety Dmitrija Šostakoviča (ktorý predlohu napísal o niekoľko rokov skôr) do muzikálu na spôsob á la vtedajšie Rusko, propagujúci to najlepšie čo Sovietsky Zväz v tej dobe dokázal ponúknuť. Režisér Gerbert Rapaport nám podáva love story so zmesou detskej bezstarostnosti, idylického priateľstva a láskyplných vzťahov na pozadí pokroku doby – a to všetko situované do rozostavaného sídliska plného panelákov. Vo filme je dominantný práve kontrast medzi celým „prekrásnym životom na sídlisku“ a vtlačeným, do očí bijúcim idealizmom danej doby, ktorý badať takmer v každej scéne. Vďaka tomuto pôsobí celý film ako 92 minút trvajúca presladená a hlavne neúspešná reklama na úžasný život Východného Bloku. ()
Ruský muzikál z 63ho, ktorý som si pozrel na odporúčanie kvôli českému Panelstory aneb Jak se rodí sídliště...no bez väčšieho úspechu. 55 rokov starý film je už predsa len kapánek moc, a nepotešila ani forma muzikálu. Čakal som trochu viac z témy budovania sídlisk, no namiesto toho ide o ohromnú budovateľskú propragandu rokov 60tych. Objavuje sa tu však viacero tém, ktoré socialistické zriadenie priamo kritizuje (korupcia, pomalosť výstavby..), čo pri ruskej cenzúre celkom prekvapuje. ()
Rusové konkurují Američanům bílými, širokými úsměvy (ale pouze jen těmi). Celkově je film sugestivní, hrdinové nás přesvědčují, že vše dobře dopadne (vedle bydlení i láska), a nikdy jim přitom nezmizí úsměv ze rtů. Vše je nadsazené a zároveň vtipné, přičemž atmosféru dokresluje přehnaná barevnost. Dnešního diváka mohou nudit časté pěvecké výstupy ( i u Tima Burtona si člověk říká, že to by stačilo). V neposlední řadě musím zmínit originální využití triků. Rusko je ve světle a lesku dovedeno tak daleko, že tomu člověk na okamžik uvěří (v případě že přistoupí na hru), než ztichnou poslední tóny. ()
Naivný, schematický, vyumelkovaný, propagandistický gýč. Ale tá hudba! Tá hudba! ()
Divácky v dnešnej dobe nie až tak zaujímavé a hodnotné dielo. Aj keď spôsob, akým je prezentovaný humor skrze hlavného protagonistu je blízky aj dnešným sitcomom. Aby bol film vôbec hodnotiteľný je potrebné vnímať ho očami danej doby. A napokon podarené prevedenie hudby a spevu dodávalo dielu dynamiku a deju spád. ()