Malý výlet do nebe

Při sledování tohohle filmu mi nějakou chvíli trvalo, než jsem si v hlavě redefinovala, jak že se to podle režiséra lidé chovají a co od nich v takovém případě čekat. Protože tohle v žádném případě není hra na realitu, jak to na první pohled chvilku vypadá, a trošku to mate, než si člověk uvědomí, s jakým žánrem má tu čest. Jakmile se mi to povedlo, mohla jsem si celkem spokojeně užívat těch podivných maličkostí, kterých si (předpokládám, že šílený) Islanďan rozhodl všímat. Triáda tří scének, které otevírají příběh, mi přijde velmi pozoruhodná: Forest přihlíží výstupu svého kolegy s truchlící vdovou x Jeremy se představí jako chladnokrevný zmrd a svoje chladnokrevné zmrdství stihne v jedné sekvenci několikanásobně vystupňovat x Julia se prohlíží v zrcadle, pohladí bezvědomého muže na posteli po nahých zádech a potom jí po stehně teče krev. Od režiséra jsem viděla jenom jeho první film, S milenkou mé matky, a to ještě docela dávno, takže divácký dojem už vyvanul, ale tyhle tři obrazy mně osobně stačí, abych ho označila za génia, a píšu si do deníčku, že jeho tvorbu musím důkladněji prozkoumat. Problém je v tom, že tenhle film je zajímavý, ale bezchybný docela určitě ne. Kupříkladu zvolená hudba mi přišla hodně, ale hodně nevhodná, zcela proti srsti zbytku atmosféry. Kde ovšem režisér nejvíc selhává, tak to je ta nejprostější logika příběhu. Kdyby se neobtěžoval nic vysvětlovat a šel spolu se spodními proudy, bylo by to úplně v pohodě. Ale to mu nestačí, on tam musí mít policajty a vyšetřovatele a ostatní komentátory, kteří pořád říkají, co se tam zrovna děje a dodělo, "aby to dávalo smysl". Jenomže ono to smysl nedává a tyhle pochyby docela zbytečně odvádějí pozornost od toho, co by si ji doopravdy zasloužilo. Plus ten konec, ó ten konec je vážně na ránu. A ještě k té žánrovosti, o kterém jsem psala na začátku - film bych rozhodně neoznačila za psychologické drama a jako zdroj deprese bych ho taky nepojmenovala (ačkoliv dost komentátorů zde i na IMDB tak činí). Myslím si, že ze strany režiséra jde o snahu zkřížit nenápadný černý humor s divadlem krutosti (Stav krutosti je nevysvětlitelný, krutost se vysvětluje pouze krutostí, krutost nelze logicky ani nijak jinak pochopit.), která úplně nevychází, protože není dotažena do extrému a sklouzává k alibističtějšímu tradičnímu vyprávění. Ale právě neschopnost držet se originality a tendence zůstat "alespoň trochu v mezích konvence" způsobuje, že film jako celek nefunguje. Ale ty divné detaily, za těmi si budu stát. Jako když dítě maminku poprosí, aby zkontrolovala podpostelí kvůli příšerám, a ona řekne: "Už je pryč." Místo aby řekla: "Nic tam není." Muhahahaha. (11.10.2014)

Asi zatím nejlepší Kormákorův film pro mě. Zajímavá a netradiční detektivka z ameriky střižena severským a Coenovským humorem. Není to rozhodně dokonalý, ale ani na chvíli jsem se při střídmé délce nenudil. Film je o pracovníkovi pojišťovny (Forrest Whittaker), který je znám tím, že se zasluhuje o to, že málokdy pojišťovna vyplácí to, co by měla. Kdesi v Minesotě však zemře po autonehodě muž, který byl však pojištěn životní pojistkou jeho firmou. Ovšem ne vše je tak jak se zdá. Film nemá vždy vyrovnané tempo a některé scény jsou doslova WTF. Ale i tak film stojí za vidění. Zajímavá zápletka, skvělý černohumorný scénář a perfektní herci vytvořily skvělou kriminální jednohubku, jakou jste určitě ještě neviděli. 7/10. (25.05.2021)

Lúbila sa mi atmoška filmu. Taká typická depresívne islandská, ale na americkom vidlákove. Avšak film som musel stopnúť pár krát a zrovnávať si veci v hlave. Je slušne zamotaný. Záverečné rozuzlenie okolo malého Tora ma nútilo dať štyri hviezdičky, avšak celé to vykombinovávanie príbehu ma dosť miatlo a film som si kvôli tomu nedokázal vychutnať patrične. Takže silnejšie tri. 60% (10.10.2023)

Už jsem jistě mnohokrát zmiňovala, že mám velice ráda americký nezávislý film. Na tomto snímku se mi velmi líbilo realistické zobrazení Ameriky ne jako dokonale napulírované země, kde jsou všichni krásní, úspěšní a bohatí, ale jako země, kde také existují sociální problémy, zapadlá městečka a lidské trosky. Díky citlivé režii, dobrému příběhu a kvalitním hereckým výkonům mě film dojal a zanechal na chvilku v oné příjemné melancholii, kterou má taktéž velmi ráda. (20.07.2006)

Baltasar mi tentokrát nadělil takové měkké hnědé hovínko ze dna gejzíru. Ještě že jsem neprostupnou ledovou cestu mezi Kormákurovými filmy neprorážel chronologicky, jelikož by se po tomto kousku nedostalo na solidní Inhale, tím méně na vynikající Severní blata. Malý výlet do nebe si skutečně představuji úplně jinak, než jako jeden ze skutečně nejnudnějších filmů. 20% (15.01.2013)