Následky lásky

Na můj vkus až příliš vykalkulované, sterilní a pro mě jako pro diváka nepřesvědčivé - především ono „milostné vzplanutí“, které je naznačeno už v názvu samotném a které má určovat pointu celého filmu. Závěr, který měl najednou velice rychlý spád a útočil na mé smysly těmi nejlacinějšími taktikami citového vydírání, to celé kompletně zazdil. Možná, že to, co mělo zůstat nevyřčené, mělo i nevyřčeným zůstat… Tenhle film mě zkrátka nezasáhnul, ba zklamal (poté, co jsem se namlsala „Velkou nádherou“). (22.11.2013)

Cinepur Choice 07 - Jedním slovem nádhera. Ať už se jedná o scénář, vizuální stránku, herecké výkony či hudbu. Hlavní postava v podobě zatrpklého, cynického a životem zkroušeného samotáře Titty Di Girolama (vynikající Toni Servillo) prožívá nelehké období, z kamenného výrazu Tittovi tváře lze ale těžko něco postřehnout. Na první pohled člověk emočně vyprahlý a chladný, pomyslíte si (zpočátku jsem si dokonce říkal, že by stačilo vyholit a máme tu Hitmana po dvaceti letech :-). Jenže jak děj postupuje vpřed a Titta divákovi (prostřednictvím vnitřních monologů) prozrazuje (v přesně odměřeném množství) všechna svá tajemství, identifikace s postavou již není tak komplikovaná, divák s ní začne soucítit. Titta si mě v druhé půli kompletně získal na svou stranu. [==] "Romantická část" (Olivia Magnani ♥) není příliš výrazná, spíše je jen okrajově naznačena. Film se výhradně soustředí na postavu Titty a jeho příběh, dává tak vyniknout výjimečnému hereckému výkonu Toni Servilla, ze který byl oceněn Donatellovým Davidem (italská obdoba Českého lva). [==] Už tak silný divácký zážitek ještě zintenzivnilo zakomponování mafiánské tématiky v podobě sicilské Cosy Nostry. Při Tittově "cestě na smrt" mi doslova tuhla krev v žilách, okamžitě se mi vybavilo několik sekvencí ze Scorseseho Mafiánů. Jedno špatně zvolené gesto, jedna špatně formulovaná věta, a pak už jen věčný odpočinek - to jsem si uvědomoval nejen já, ale určiě i Titta, z pozdějšího záběru na jeho tvář bylo zřetelně vidět, jaký obrovský strach a respekt z bosse má. A jak praví stará mafiánská pravda: "Když si myslíš, že si je převezl, převezli oni tebe." [==] Samostatnou kapitolu tvoří filmová hudba, tvůrci si s výběrem a zkomponováním skladeb neuvěřiteně vyhráli, tomu já říkám vymazlený soundtrack pro třetí tisíciletí. [==] Suma sumárum spolu s Tejút nejintenzivnější zážitek z letošního Cinepur Choice. (04.12.2007)

Paolo Sorrentino ukazuje, jak je schopen natočit snímek, u kterého budete přemýšlet, třeba jen proto, proč je konkrétní záběr tak dlouhý, ale přitom budete zírat na to, co se děje. Je to kriminální film. V pomalém tempu a s důrazem na herecké výkony, ale přesto s příběhem, který rozhodně nenudí a dovede zaujmout ve více rovinách. (11.08.2017)

Consequences of Love je artový film, ktorý sa Vám buď veľmi páči alebo veľmi nepáči. Mne teda nezaujal. Teda zaujal, len chvíľu - na začiatku. Po snubnom úvode som čakala rozbeh (čo bola prvá chyba, tempo pokračovalo rovnakým uspávacím rytmom) a odhaľovaním Tittových tajomstiev sa naskytla možnosť vytvoriť si vzťah k hrdinovi a k deju. No dej ani ďalej neponúkol nič a hlavný hrdina bol po stránke analytickej zaujímavý, ale nudný vzhľadom k deju. K obrázkom, ktoré sa na plátne mihali nech sa vyjadria radšej odborníci, ktorí tomu rozumejú. Tento film ma obišiel veľkým oblúkom a kto nemá rád artovky, nech ho radšej ani neskúša. (06.11.2013)

Muž bez fantazie, bdění bez snění, tvář bez výrazu. Svět mimo hotelový pokoj pro něj již neexistuje. Život a smrt, komedie a tragédie probíhá tam venku. Náhlá změna stylu během převozu peněz je jenom jedním z režisérových ironických vtípků. Také z tohoto oživení se následně vyklube rutina, další z pravidelností, jimiž Titta di Girolamo žije, jež společně s opakujícími se pohyby kamery udávají jeho životu přesný rytmus. Vystoupit ze zvyku pro něj znamená riskovat všechno. Plynulé přechody mezi záběry, choreograficky domyšlené tance po horizontální i vertikální ose, vydávání objektivních záběrů za subjektivní a vytváření falešného napětí, udržují diváka přejedeného klasickým stylem neustále čilého. Bohatost formy důmyslně kontrastuje s „nudnou“ náplní hrdinova života. Záměrný nesoulad mezi dlouze neměnným „o čem“ a proměnlivým „jak“, Sorrentinovi umožňuje odpoutat se od veškerých vyprávěcích konvencí, promlouvat obrazy a pohybem, nacházet poetické v profánním. Drobná změna ve výrazu Servillovi pokerové tváře, sotva postřehnutelné pozvednutí koutků, značí velký pokrok ve vývoji postavy a zároveň spiklenecké zamrkání tvůrce, který se dokáže bavit tak, aniž by přestal bavit druhé. V podstatě jako Tarantino, jen trochu dospěleji. 85% Zajímavé komentáře: O*R*I*N, FlyBoy, iNKa 1104 (10.05.2013)