Štěstí

Už dlouho jsem při psaní komentáře nebyl takto bezradný. Plný počet hvězdiček, nad tím netřeba přemýšlet..ale okomentovat toto vyjímečné dílko slovy je velmi nelehký úkol. Takže popořadě. Herecké výkony..není co vytknout. Od rolí vedlejších, kde bych vyzvedl výkony starostlivé matky v podání Simony Stašové a neméně starostlivého, leč více konvenčního otce v podání Bolka Polívky, až po role hlavní. Zde se blýskla Anna Geislerová (která překvapivě nedostala moc prostoru), ale hlavně ústřední dvojice Tatiana Vilhelmová a Pavel Liška. Jejich zprvu oboustranně kamarádský vztah přerůstá naprosto přirozeně a nenuceně v opravdovou lásku, která jakoby neměla být ani v jednom případě opětována. Režisér nechává závěr optimisticky otevřený. Když už jsem zmínil onoho vůdce všeho a všech, pana Slámu, musím smeknout. Tento melancholicky natočený snímek vynesl někam mezi klenoty, kde by se snadno mohl pyšnit známkou KOH-I-NOOR! Vytříbená kamera, která Vás každým záběrem ohromí, je naprosto profesionální a zachycuje vždy ten správný okamžik. Průmyslová "příroda" Mostecka je v kontrastu s lidskostí obou hlavních postav. V celém filmu narazíte na neskutečné množství jak smutných tak veselejších momentů. Ať už dvě roztomilé děti Dáši či Toník stavějící dům. Nebraňte se slzám..stejně to nemá smysl. (25.04.2006)

Pakliže najdete cestu k jednotlivým charakterům, již není úniku. Ze soucitu přetrpíte jen tak tak únosnou míru deprese, špíny a smradu a společně s Toníkem (Pavel Liška opět hraje variaci na obtížně se vyjadřujícího trotla, ale poprvé nebudí smích, ale soucit), Monikou (Tatiana Vilhelmová je stejně přirozená jako i všichni ostatní herci, akorát trochu naivnější a mnohem sympatičtější) a Dášou (Anna Geislerová chováním retardované štětky budí děs a nejraději bych ji viděli v zamřížované kleci, nicméně není tak obtížné uvolnit také jejím směrem špetku empatií) se s jistým zdráháním vydáte hledat ono titulní štěstí. I přes všechen pesimismus je to mimořádně pozitivní film. 80% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Marigold, kiddo, Max-Wesslo, sharky, Davson, apokar, Jordan, Terminus, Jazzzz (25.04.2006)

Bohdan Sláma drží monopol na filmy o hnusných lidech žijících svůj těžký život v zapadlém vidlákově, stranou vystaljovaných vzdělaných příslušníků vysokopříjmové skupiny žijící ve velkých městech. Povinně bych takové filmy pouštěl pražským redaktorkám lifestylových magazínů, které své čtenářky obšťastňují stále dokola těmi samými články o tom, že fusekle v sandálích jsou nejhorší věc na světě (tedy až po zpocených chlapech v tramvajích), aby viděly, že život je mnohem pestřejší, než se jim jeví z jejich sociální bubliny. Skvělý a poctivý film, u kterého je neveselo na duši, i přes optimistické vyznění závěru. P.S. Při novém zhlédnutí po letech se mi ŠTĚSTÍ líbilo snad ještě více než prve. Je to krásný film, který na mě hluboce působí a inspiruje k mnoha podnětným myšlenkám. Jediné, co mě na něm mrzí, jsou dvě věci: obsazení okoukanými hereckými tvářemi (vážně už jsem z Geislerové a spol. unavený) a otevřený konec, který chápu téměř jako zločin na divákovi a který neodpouštím. Proto nemohu dát plný počet. (20.04.2011)

Na české filmy do kina moc nechodím, ale jelikož mělo Štěstí velmi dobrá hodnocení (na český film), udělal jsem pro jednou výjimku. A ne že bych vyloženě litoval, jen jsem "nenašel", proč je tak kladně přijímané. Samozřejmě, na české poměry to je film velmi zajímavý a dobrý, od depresivního příběhu k standardně povedeným hereckým výkonům, ale jednoduše řečeno "prostě mě to nevtáhlo". 70 % (18.11.2005)

S Bohdanem Slámou je to těžké - na jednu stranu má vyhraněný originální rukopis a dokáže si vybírat taková témata a nahlížet na ně z takového úhlu, jakého ostatní čeští filmaři nejsou schopní, na druhé straně mi s výjimkou jeho posledního snímku Venkovský učitel, který jsem konečně mohl ohodnotit absolutním počtem, přišly jeho předchozí kousky scénáristicky nedotažené, a stejně tak tomu je v případě Štěstí. Sláma má smůlu, že netočí o dalekých zemích, ale o české společnosti a v ní to zkrátka např. s opuštěnými dětmi nechodí a ani nemůže chodit tak, jak popisuje. Navíc některá rozhodnutí a citové projevy hlavní hrdinky nepřijdou věrohodné. Jinak zájmu zahraničních festivalových porot a kritiků se není co divit, Sláma dokáže např. lásku popisovat tak, jak to v příbězích od pana Vieweiga nebo nedej bože Báry Nesvadbové nikdy nenajdeme. Dobře ví, že láska obsahuje soucit, odříkání a spoustu dalších emocí. Některé momenty, jako smíření s umírající sestrou, jsou maximálně dojemné a samy o sobě by zasloužily o dvě hvězdičky víc. Celkový dojem: 65 %. (11.10.2010)