Hotel Rwanda

Ještě nikdy se mi při žádném filmu tolik netajil dech hrůzou, když jsem si uvědomila jak velkou pravdu tu postavy říkají : "Má cenu to točit ? Lidi se na to kouknou, řeknou "To je hrůza" a budou dál večeřet" nebo "Jste póvl, nejste nic. Jste jenom bezcenní Afričani a nikdo vám nepomůže". Snad poprvé jsem se skutečně styděla za tolik vychvalovanou civilizovanou západní společnost, která dokáže bezcitně zavřít oči. Ještě dlouho budu o tomhle filmu přemýšlet a doufám, že si ho lidé budou pamatovat jako vykřičník nad svojí lhostejností. Obzvlášť některé scény (například evakuace cizinců, většinou bělochů - bílí do autobusu, černí do hotelu) jsou natolik výmluvné, že ani nepotřebují komentář či vysvětlení. Přesto je replika Joaquina Phoenixe ("Bože, já se tak stydím") dokonalou tečkou za touto scénou. O herectví Dona Cheadlea snad ani není potřeba něco říkat, on nic NEHRAJE, on prostě JE Paul Rusesabagina. Film má navíc překrásnou kameru (dokonalá je scéna u jezera, kdy se z poza mlhy ukazuje, že celá cesta je doslova zatarasená mrtvolami Tutsiů), nemluvě o hudbě a perfektně zvládnuté režii. Scénář se vyhnul jakémukoli vydírání diváka - o to víc pak film nemůže nechat nikoho chladným. Já osobně jsem po odchodu z kina nebyla dobré půlhodiny schopna slova... (14.05.2005)

Velmi obyčejně natočený, ale zato silný, humánní a vypjatý snímek, kterému se podařilo popsat jednu z nejsmutnějších kapitol lidských dějin (ano, nejen 20. století!), aniž by se opíral o berličku extrémní brutality a sentimentu. Don Cheadle a mnozí další zaslouží hlubokou poklonu! P.S. - Každému koho toto tragické téma zaujalo, doporučuji knihu "Inyenzi neboli šváby" od jedné z přímých účastnic genocidy, která sama přišla o celou svou rodinu... (29.05.2008)

Syrové, autentické, chvílemi až dokumentárně působící a hlavně skutečně výtečné drama o genocidě ve Rwandě. Uplně čisté čtyři hvězdičky to nejsou, nějakých 78%, ale i tak můžu tento snímek vřele doporučit. A nesmím opomenout Cheadlea, neboť ten roste film od filmu a ta Golfistova Oscarová připomínka je docela přesná. (22.04.2005)

.... „Neměj strach“ tak tahle uklidňující slova jsou vyřčena někde na začátku ..... téhle hrůzy. A potom už je jenom ten STRACH! Strach obyčejných lidí. Strach stojící proti revolučnímu nadšení, strach proti fanatismu, proti lhostejnosti světa, proti vraždění, rabování, nenávisti. Strach a beznaděj.. a člověk, který dokázal zachovat zdání normálnosti v šíleném světě pro víc než tisícovku lidí. (15.06.2005)

Film se zabývá vyhrocenou situací ve Rwandě roku 1994, kdy na sebe střety mezi příslušníky Hutu a Tutsi vzaly podobu gigantických jatek. Výsledkem bylo 800 000 mrtvých lidí. Zářivým středobodem lidskosti se stal hotelový manager Paul Rusesabagina, který ukryl ve svém hotelu řadu vyděšených lidí. Čelíc ignoraci západního světa a nucen uplácet policii za poslední zbytky ochrany, kterou už záštita OSN neposkytuje, dokázal zachránit 1268 životů. Bezmála dvě hodiny dokáže Hotel Rwanda tlačit na divákovo podvědomí, aniž by si vybíral vrcholy a propady. Příběh je snímán energicky a naturalisticky, přestože krvavé a konfliktní scény nechává na pozadí. Nervy tečou. Smrt a ztráta blízkých visí ve vzduchu až do samého konce, situace se přelévá z jednoho emotivně strhujícího momentu do druhého ("Slib mi, že skočíš", Paulova rodina mířící v nákladním voze přímo do chřtánu Hutuů, těla na silnici, Paul hroutící se při pohledu na krev na svém oblečení...). Don Cheadle je v hlavní roli fantastický, dobré výkony podávají i všichni ostatní. Pokud mám vybrat jediný moment, který nejlépe prezentuje celý film a zanechává pocit nezapomenutelna, je jím jednoznačně scéna, kdy Paul přijímá dav uprchlíků do svého hotelu - zahraniční šťastlivci odjíždějí v autobusech, nebe brečí vodu a přímočarý útok na emoce umocňují dětské chorály písně Million Voices. To je chvíle, která jednoznačně převyšuje filmový rámec a ve své přízračnosti nechává všechno ostatní daleko za sebou... (14.06.2008)