Sláviky nespievajú

Šokující příběh znázorňující život nejprve malého dítěte, potom dospívající mladé dívky, která už od mala byla psychicky i fyzicky týrána a zneužívána vlastním otcem, mezitím co matka tomu všemu 'přihlížela'. Tento snímek podle skutečné události se mi už jako malé zaryl do paměti, když jsem ho poprvé viděla a už od té doby jsem ho nemohla dostat z hlavy. Film celkově byl natočený tak, aby se divák mohl ponořit do "surové" reality v níž se hlavní postava v dětství zneužívané Katie nachází. Velké plus u mě má rozhodně i herecká sestava. Herci ke svým rolím sedli a přistoupili naprosto trefně. Co mě ale překvapuje, je celkem nízké hodnocení. Nevím, třeba to lidé hodnotí na základě toho faktu, že to není nic "hezkého" a tím pádem pak hodnotí záporně, ale pokud hodnotí záporně na základě celého konceptu filmu a toho, že se jim film nelíbil, tak to pak nedává žádný smysl. Tyhle filmy podle skutečné události prostě musí chytnou za srdce, zvláště když jde o týrání či zneužívání dětí. Vím, že to teď bude znít zvláštně po tom co jsem tu vypsala, ale já tenhle film miluju. - "She's gonna think that I abandoned her. Could I please say goodbye?" (21.07.2017)

Nelíbilo se mi zpracování, a to vůbec, navíc téma, i když je pravdivé a psychologicky zajímavé (o případu jsme se v psychologii učili v rámci disocializovaných dětí), mi působilo značné problémy. Nejsem žádná citlivka, ale když takhle někdo zachází s dítětem, i když jde jenom o film, vzbuzuje to ve mně pocity fyzické nevolnosti. Paradoxně si myslím, že tvůrci by se měli řídit heslem: když už, tak už a natočit to drsněji, ne tak romanticky, víc si vyhrát s atmosférou, možná natočit film víc z pohledu té dívenky. Nevím. Znova se na to rozhodně teda nepodívám. (21.07.2004)

Není dnes díky internetu těžké zjistit, že film si kupodivu téměř nic nevymýšlel ani nepřibarvil a všechny události v něm zobrazené proběhly opravdu více méně tak, jak to stojí ve scénáři (https://en.wikipedia.org/wiki/Genie_(feral_child) ). A tahle věrnost realitě, hodně neobvyklá zvlášť u amerických filmů, je jeho velké plus. Na druhou stranu jsou v něm ovšem použity klasické scénáristické šablony na ostatní postavy příběhu, takže můj emoční prožitek z filmu byl hodně mělký, protože na mě působil především jako hollywoodský melodramatický tyjátr a k žádné z postav jsem necítil nějaké výraznější sympatie. Hodně jsem taky postrádal nějaký výrazný závěr nebo aspoň obsažnější epilog, který je zde odbytý jen několika stručnými titulky. A po filmu mě ještě překvapilo zjištění, že představitelka Katie Tarra Steele, která ve svých jedenácti letech zahrála myslím hodně dobře, se po téhle roli z filmové branže překvapivě úplně vytratila. (05.02.2022)

Nejhorší věcí na všech těchto případech je, že když už se v novém prostředí dá dítě jakž takž dokupy, objeví se po nějaké době biologická matka, která měla na vývoji dítěte a jeho následném zuboženém stavu nesporný podíl. A tato matka má potom plnou hubu keců o tom, že jako matka ví nejlépe, co její dítě potřebuje a jak by se k ní měli ostatní chovat. Je velice těžké takovou situaci posoudit a hodnotit. Nemám dnes chut rozebírat hlavní příčinnou úlohu otce - chorého debila. (06.03.2014)

Obdobný téma jako ve filmu " L'Enfant sauvage " ( český název stejný jako u tohohle filmu ), ale nikoliv ten samej příběh. Katie opravdu neměla snadnej život. Otcův teror a izolování od okolního světa Katie značně poznamenala. Navíc si myslím, že Katiina matka nebyla o moc lepší než její otec. Člověk by si myslel, že po smrti jejího otce nastane pro Katie nová a daleko lepší životní etapa. Pozitivní chvíle určitě zažívala, ale i tak to holka neměla vůbec lehký. Vždyť si ji přehazovali jak horkej brambor. Příběh je to sice silnej, ale stejně jako u výše zmiňovanýho filmu " L'Enfant sauvage " i tady pokulhává zpracování. Film ve mě nedokázal vyvolat větší emoce. Celkově to na mě působilo ( i díky otřesné kameře ) jako běžnej, tuctovej televizní film. (25.07.2020)