Nejlepší léta slečny Jean Brodieové

Podobně jako kariéru Angely Lansbury je nutno dělit na "co bylo před Jessicou Fletcher a skoro nikdo nezná a přitom je v jejím hereckém rejstříku mnohem povedenější", a co bylo po ní, u Maggie Smith to bude v případě Harryho Hrnčíře podobné. The Prime of Miss Jean Brodie je film na povrchu veselý, do hloubky ale spíš smutný, hodně barevný (v detailech na obličeje a gardenparty snad až přesaturovaný), krásně melodický a pedagogicko rozborný, a s velmi milou erotickou třešničkou v podobě sotva dospělé Pamely Franklin. Tvůrcům se vůbec podařil kousek, kdy Brodinina děvčata před kamerou za necelé dvě hodiny o několik let zestárla. K obsahu bych jenom zmínil, že vztah hlavní postavy s učitelem hudby Gordonem Lowtherem je spíše platonický. Mimochodem, Gordona Lowthera si zahrál nám všem známý Gordon "Profesionál George Cowley" Jackson, a jeho přítomnost je ze všech složek ve filmu nejmilejší, dobře mu sekundoval ještě bohémský malíř a plodič dětí Robert Stephens. Zajímalo by mě, jestli skvělý zpěv Gordona Jacksona je jeho vlastním. (21.08.2013)

Dobry film z ucitelskeho prostredi, odehravajici se v Edinburghu, zacatkem tricatych let. V tomto filmu jen sotva najdeme jedinou, ryze kladnou postavu. Maggie Smith v roli Jean Brodie podala vyborny herecky vykon a nesouhlasim s tvrzenim, ze prehravala. Jen hrala onu postavu, tedy sobeckou starou pannu v roli ucitelky, ktera ma velky vliv na sve zacky. Dobre sve role ale zahraly temer vsichni, jeste bych vyzdvihnul vykon studentek Sandy a Mary. Prave zaverecny rozhovor pani Brodie a Sandy patri mezi ozdoby filmu. (28.06.2014)

Nádherně vrstevnatý film, který každou svoji další tvář odhaluje postupně a značně nečekaně. Nejlepší léta slečny Jean Brodieové totiž zásadně klamou tělem. Podle všech vnějších ukazatelů musí mít divák pocit, že kouká na usměvavé slamáčkové melodrámo z učitelského prostředí, kde jsou všichni všem oporou, postavy překonají nějakou tu překážku a na konci bude všechno ještě usměvavější, než na začátku. A právě v tom postupném zjišťování, o jak moc velký omyl se jedná, tkví pro mě to největší kouzlo diváckého zážitku z tohoto filmu. Mám rád snímky, které po jejich skončení nedokážu k žádnému jinému přesvědčivě přirovnat a zanechají tak ve mně mimořádně originální zážitek. Skvělé herecké výkony Maggie Smith a Pamely Franklin. 9/10 (17.03.2019)

Tak jako je u mě zvykem i v tomto případě si dovolím projevit svůj vlastní názor na to, co jsem právě viděl, a pokud s tím bude mít někdo problém, bude pro něj / ni nejjednodušší, když přestane číst a nebude si kvůli mně ničit nervy. Ve třicátých letech minulého století v Británii zjevně stále přetrvávala takzvaná viktoriánská morálka (která je velmi podobná té maloměšťácké a je mi z duše protivná), takže jsem si neortodoxní učitelku zpočátku vcelku oblíbil, i když to z její strany několikrát nemile zaskřípalo. S postupem času se ale stále jasněji ukazovalo, proč jsou nutné osnovy pro školní výuku. Netvrdím, že by učitelé neměli mít svůj názor na věc, svůj politický nebo náboženský příklon by si ale neměli ventilovat na těch snadno ovlivnitelných (zvlášť když jsou sami tito učitelé v některých případech sami snadno ovlivnitelní kdejakým žvástem z internetu; tuto větu už pochopitelně nevztahuji k době, v níž se odehrává děj snímku ani k době jeho vzniku). Původně jsem chtěl hodnotit třemi kousky, protože jsem měl pocit, že je to všechno jaksi rozhárané a že tvůrci otevřeli víc zápletek, než bylo potřeba, ale nakonec u mě převládl dojem, že ta trocha diskomfortu stála za to. A navíc mě potěšilo setkání s mladou Maggie Smith a pobavil mě Cowley, kterému se pěkně zapalovala lýtka:-) / Poučení: Obdiv k diktátorům bývá často nakažlivý. (26.04.2023)

Z hrdinky = učitelky se stává postupně antihrdinka. V konzervativní škole chce učit edukovaně - Já jsem hrnčíř a vy má pýcha. Formujete se.// Seďte v lavicích potichu a zůstaňte klidné. Jako Mona Lisa. Ředitelka nazývá děvčata slečny Brodierové „klikou“. V hlavní „hrdince“ se mísí romantické představy s fanatičností, která je spojena s obdivem fašistických vůdců. Oddanost Jean Brodierové nejlépe vystihuje její milenec – malíř: „Jsi učitelka, nebo vůdce?“ Zajímavé je, že herecky mi výkon Maggie Smith přišel divadelní, místy přehrávaný, ale ona tak teatrálně, jak označuje studentka Sandy (Pamela Franklinová), ztvárnila postavu. Závěrečný dialog mezi Sandy a Jean je působivý. Poprvé při konfrontaci s jinými nemá Jean navrch. Výborný střih (školní předměty – po tělocviku následuje šití), propracované charaktery postav, nadčasová myšlenka. Krásné záběry na Edinburg. (20.07.2009)