Karate Kid

Je to príjemný návrat do 80 rokov. Všetko tam fungovalo. Atmosféra, hudba, cheesy vzťahy, skrátka všetko. Veci, ktoré by mi v súčasnosti pri filme vadili som si tu vôbec nevšímal. Je to fajn film. Taký ku ktorému sa oplatí vracať. Jediné, čo ho drží v tých priemerných vodách je lineárnosť a neschopnosť vytvoriť zaujímavý druhý plán. Je to prvoplánové - podobne ako prvý Rocky, ale nemá to takú tú špinavosť a náznak existenčnej drámy, ktorý by to vyšvihol o triedu vyššie. Remake s Jackie Chanom, je v tomto smere omnoho lepší. Aj pre aktuálnosť aj pre pútavosť. Ale to neznamená, že tento film treba ignorovať. Už len kvôli Cobra Kai nie. Kultovosť z toho určite vyžaruje. A nenudil som sa ani na sekundu. (26.01.2021)

Karate Kid je celkem béčkový film, navíc spousta z nás ho viděla ke konci osmdesátých a začátku devadesátých let, kdy se už daly sehnat videokazety s filmy jako Karate tiger, Tygří spáry nebo třeba Lví srdce. Pro náctileté kluky byli určitě větším vzorem Jalal Merhi nebo Jean-Claude Van Damme než vychrtlý Ralph Macchio, jehož bojové schopnosti se s bojovým uměním výše uvedených borců nedaly srovnávat. Dvanáctiletý Chmur by v té době hodil Karate Kid nekompromisně do odpadu a Lvímu srdci napálil drtivým ojcuki pět hvězdiček přímo na solar. Střih. O třicet let později. Karate Kid už nevypadá tak trapně jako kdysi a dokonce probouzí nostalgickou vzpomínku na začátek devadesátých let. Ralph už není ubožák, co neumí kop v otočce ve výskoku, ale celkem sympaťák a i tu kdysi hloupou techniku volavky člověk přechází s lehkým úsměvem. A slova mistra Miyagiho "Lepší učit rovnováhu. Rovnováha je základ." nejsou blbost, ale obsahují v sobě velkou moudrost. Dnes by to Karate Kid Tygřím spárům i Karate tigerovi nandal, protože se aspoň pokouší o nějaký smysluplný příběh a není to jen o tupé gymnastice. (09.02.2021)

Ten legendární čapí kop jsem si pamatoval trochu vznešeněji teda. Nějaká epická disco hudba, zpomalený záběr, barvy aury kolem hlavních nepřátel, mystický hlas mrtvých bojovníků. Však to znáte :-) Z celého Karate Kid je nejzajímavější, že Ralph Macchio, kterému je 23, vypadá na 16. A ta holka na 25. Jako pár pak vypadají strašně legračně. A ještě legračněji vypadá měření sil mezi namakaným Zabkou a tintítkem Macchiem. Minimálně karate, příběh plný klišé, a ani postavy nejsou nějak extra sympatický. O neuvěřitelně přepálený stopáži ani nemluvím. (01.01.2019)

Další z řady mých oblíbených dětských záležistostí, která kolovala na tehdejších VHSkách od jednoho kámoše ke druhému jako na běžicím pásu a všichni jsme se snažili naučit ten slavný ptačí kop, který beru jako symbol celého snímku. Všechny herecké role mají charakter a skvěle se na ně bez jediné vyjímky kouká. Pat Morita však stojí hrdě a zaslouženě na vrcholku jich všech a domnívám se, že navždy zůstane v srdcích diváků tím starým roztomilým Miyagim, ikdyž se za svou bohužel už uzavřenou kariérou nahrál dalších rolí habaděj. Scénář není nijak složitý a každý si dokáže po pár scénách asi sám doplnit, jak to celé dopadne. Což nám, ale jako dětem přímo vyhovovalo, protože třeba takového Predátora z tétež doby, jsem správně dokázal pochopit až o několik let později. Když se ale velmi hluboce zamyslím, tak to asi není úplně spravný srovnávací příklad :D Nesmím ani zapomenout na úžasnou práci Billyho Contiho, který sepsal úžasný soundtrack a spolu s klasickými 80tkovými kapelami jako byli Survivor či Joe Esposito, se jedná přímo o atomovou nostalgickou bombu. To všechno si myslím jsou podmětné důvody, proč musím hodnotit plnou polní hvězdičkovou známkou. (13.12.2010)

Film mého dětství, z kterého ovšem další schlédnutí vyloudilo pouze široký úsměv na tváři, .. ovšem vzpomínky, jsou vzpomínky, a nejeden kluk i holka se dali po zkouknutí tohoto filmu na karate .. ovšem do doby, než pochopili jaká je realita : o) Přesto jsem rád, že jsem mohl znovu po letech zkouknout "Navoskovat, rozetřít, navoskovat, rozetřít . . " a pousmát se a zavzpomínat. O trošku slabší, než Mistr Kickboxu (o 5 % :o)). 60 % (04.06.2009)