Il Capitano

Il capitana známe dobře z komedie dell'arte. Je proslulý tím, že se vytahuje, dělá ramena, ale když jde do tuhého, stáhne se jako sardinka do plechovky, Juha Valjakkala (jeho pravé jméno) demonstruje (víc než cokoli jiného) kam se dostalo (lépe řečeno pokročilo, protože my mluvíme vždycky jen o pokroku) trestní právo, třeba právě od doby rozkvětu komedie dell'arte. V té době by se nejspíš z prvního vězení nedostal, a kdyby utekl, lámali by ho v kole (nebo by si ho od státu koupili měšťané a udělali s ním totéž). Zajímavější ale je úloha ženy (tam to není tak snadné): Svedl by to i bez ní, přestože prohlašuje, že "on je na téhle lodi kapitán"? Co je tím klihem, kterým se ženská lepí právě na takové týpky? Troellův film není tematicky ničím neobvyklým (zabijáků s poškozeným mozkem.tj. psychopaty, je možno viděl snad v každém desátém filmu a schéma "Bonnie a Clyde" v každém stém). Proč asi? Pozn.1: V podstatě nešlo o zabití, ani vraždu, byla to poprava (dítěte) - a o to samozřejmě hůř). Pozn. 2: Juha Valjakkala byl odsouzen na doživotí, z vězení čtyřikrát utekl, načež byl podmínečně propuštěn, oženil se a změnil si jméno na Nikita Bergenström (a nyní samozřejmě píše memoáry) - tohle ale uvádím jen proto, kdybyste se s ním třeba měli někde potkal...Pozn. 3: Nedávno jsem četl studii se závěrem, že trest smrti nemá na pachetele žádný vliv. Nevím, jak to zjistili, ani nevím, proč se v tomto případě věnuje pachateli tak velká pozornost. Vliv to má určitě na pozůstalé obětí, a těm je třeba věnovat především pozornost, alespoň nějakou. (27.11.2016)

Bohužiaľ sú títo dvaja mladí Fíni tak neschopní babráci, že na ich ceste po Škandinávii sa zmôžu iba na zopár krádeží starších áut a keď prejdú na vyšší level, krádež bicykla, tak sa všetko poserie. Ešteže ich nenapadlo vykradnúť nejakú banku, lebo to by skončilo veľmi zle a asi aj vtipe. Čierny humor ale vo filme nie je žiaden, toto je vážna dráma nakrútená na základe skutočných udalostí a zrejme aj veľmi verne, čomu je prispôsobená menšia dramatickosť rozprávania. Il Capitano stavia predovšetkým na vzťahu ústrednej dvojice a zobrazení krajiny. 70% (29.07.2017)

Švédského režiséra Jana Troella mám v paměti jako častého vypravěče velkých příběhů, které mě pohltí natolik, že u nich mi vůbec nevadí dlouhá stopáž, a současně jako mistra poetického vizuálu obohaceného o nejeden sugestivní experiment. V tom druhém zmíněném se Troell osvědčil i zde: spousta vymazlených pochmurných a současně přitom poetických scenérií, nápadité experimentální záběry přes kukátko a odrazy na lesklém vnějšku auta, negativ lisu a kresby v pohybu... ta vizuální stránka má opět co nabídnout a za ní dávám celou 1 hvězdičku. Jako vypravěč podle mě ale Troell zcela selhal: jednak takto surový kriminální příběh se k jeho poetickému stylu vůbec nehodí, jednak jsem měl pocit, že se dívám na studené bezemoční prázdno, v němž se dva vagabundi neustále milují, různě putují a mezi tím jakobynic někoho zavraždí. Příběh je údajně dle skutečných událostí, ale nefungovalo v něm pro mě napětí ani psychologie, ani samotné otevření tématu, nuda se míchala s naprostým otrávením, o přesahu však nemluvě. A ten závěrečný dovětek měl znamenat co? To si jako natočíme bezmála dvouhodinový film, který sleduje výhradně počínání dvojice vrahů a pak se v závěru začneme tvářit, že to celé věnujeme (v rámci filmu bezejmenným) obětem, o kterých se pro změnu nedovíme nic? Z mého pohledu těžký omyl a přešlap v tvorbě Jana Troella. [25%] (30.04.2023)

Tri roky po real vražednej udalosti sa režisér napriek protestom rozhodol oboznámiť aj širokú divácku obec s týmto kontroverzným prípadom a vyšlo mu to. Dvojpohlavné duo v ktorom je ON kapitánom a ONA poslušným pešiakom svojim chovaním pripomína svojich filmových kolegov, v tomto prípade je však celkový dojem na môj vkus síce príliš 90kový, ale ako miestami hustá dark psychoanalýza oboch muklov to funguje bezchybne. (07.07.2014)

Zlatý Medvěd - výběr (21.12.2005)