Mijn vriend

„Byl jsem to já, komu uvěřili...“ Tak tahle závěrečná věta mi včera po skončení ještě dlouho v hlavě zůstala... Zazněla ve chvíli, když už jsem si myslel, že odpornější se hlavní postava ani nemůže zdát. Tedy dlouho jsem v žádném filmu nenarazil na takhle negativní postavu, z níž se mi občas poměrně svíral žaludek, kam se hrabe i ten můj „jmenovec“ z Ubohého pana Kufalta. :o) Jules Depraeter se v retrospektivách spočátku jeví jako relativně spořádaný otec rodiny a zaměstnanec s velmi prospěšnými počiny, zatímco soudní proces ho průběžně představuje jako několikanásobného závažného zločince. Během soudu to teprve dotahuje dál, než doposud a zneužívá v duchu bezskrupulózní zrady osobu svého přítele k zmanipulování všech přítomných včetně poroty. Film s relativně poetickým názvem Můj přítel skrývá uvnitř pocitově dost odporný příběh, ale zároveň i skvěle sehraný – a to nejen mým oblíbeným Peterem Faberem (mimochodem ve scéně s převlekem jsem ho absolutně nepoznal :)), ale i též skvělým Andrém van den Heuvelem v ústřední vedlejší roli. Děj mě od počátku spolehlivě pohltil, byť samotné zpracování se později občas trochu vleklo na to, aby dokázalo sprostředkovat během víc než dvou hodin nepřetržitě úderný zážitek. S výraznějším použitím nůžek ve střižni to mohlo být klidně za plný počet, ale přesto na tento snímek a hlavně závěr jen tak nezapomenu. 80% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (18.03.2021)

Film o kradeziach a o tom, ze usporiadany otec rodiny nie je tym, cim sa na prvy pohlad zda. Reziser Fons Rademakers je tu uz len za rutinera, sudna cast filmu ma nebavila  nie som pravnik . 56 % (17.10.2021)