Kdyby zdi mohly mluvit

Dávám pět, ale s odřenejma ušima. Hlavně za téma, které všechny tři příběhy spojuje; je záslužný, že se mu někdo věnoval. U mě s přehledem vedou první dvě "povídky", právě kvůli té poslední jsem váhala, jestli nakonec jednu hvězdičku neubrat. Možná za to může Cher, která poslední příběh režírovala, možná ne, ale nelíbila se mi tam šílená, zběsilá kamera, přehrávání téměř všech hlavních představitelek, celkově mi to zpracování přišlo takové přepjaté. Navíc Cher má asi narcistní sklony, protože bylo vidět, jak se přímo vyžívá ve scénách, kde se objeví ona. Ty demonstrace proti interupcím byly ale děsivý, to se musí nechat. Konec trochu debilní, a bohužel jsem ho od jisté chvíle předvídala, a i kvůli němu to prostě objektivně na pět není. Jinak první příběh velmi silný, Demi Moore, a to ji nijak zvlášt nemusím, předvedla solidní výkon, to samý Sissy Spacek v příběhu druhém. Potěšily Catherine Keener i Lorna Scott ve vedlejších rolích. Celkově jsem tímto filmem moc potěšena, první dva příběhy zpracovány velmi slušně, takže mi to ani nepřišlo tolik jako televizní film. Edit: Nevím, kdo k tomuto filmu přiřazoval tagy, ale o lesbách to opravdu není. Ani jedna z povídek. (03.03.2021)

Kurva, jak já nesnáším lidi, kteří, když se objeví nějaký problém, jako první hledí a myslí na to, jak budou vypadat v očích ostatních a co na to řekne okolí a tomu, kdo ten problém má, vyčítají, jak je tak mohl zahanbit. Některé filmy jsou nekomentovatelné. Tohle je asi jeden z nich. Mám podobné filmy rád, pro jejich různé pohledy na různé věci. Protože málokdy je něco jen černé nebo bílé. Rád bych viděl podobnou tématiku z pohledu muže (ne jen tak zkratkovitě, jako v poslední povídce). (20.03.2017)

Pohled na nechtěné těhotenství a potrat ve Spojených státech v 50., 70. a 90. letech minulého století na příbězích konkrétních žen. V 50. letech byl potrat ilegální, probíhal tajně a velmi drasticky. V 70. letech jde o to, zda má matka 4 dětí právo na potrat dalšího, které není schopna uživit. V 90. letech stojí před stejným rozhodnutím svobodná studentka. (10.04.2014)

Natočené dobre, dobre zahrané, miestami zaujímavá hudba, ktorá má vzbudiť pocit ľútosti, ale inak to nie je nič iné, než potratová agitka. Jedna ide zabiť svoje dieťa drôtom, druhá nemôže mať ďalšie dieťa lebo má síce fungujúcu rodinu, ale k štvrtému sa piate už neoplatí, ďalšia šuká s ženatým starcom a potom kuká jak puk, že čo ďalej. Na druhej strane sú nenávistní kresťania či pro-liferi, ktorí sú ukázaní ako najväčšie zlo, ako šialenci schopní pre svoj údajný fanatizmus vraždiť. Film je neobjektívny a jednorozmerný. Ženské práva zakladá len na potratoch či lesbizme, čo je naozaj málo chvályhodné, no a na druhej strane o tom, ako správne žiť nám vykladajú ženy ako Cher, Anne Heche, Demi Moore, čo vlastným životom sú len príkladom škandáloznosti. Keby steny mohli hovoriť by mohli mať aj alternatívnu dvojku pod názvom Keby deti mohli hovoriť. Na to radikálna feministka nikdy nepomyslí. (07.06.2023)

Od tří povídek odehrávajících se v jednom domě v několika časových odstupech v nichž hrají prim citlivé příběhy žen o kterých se moc nemluví jsem čekal větší sílu. Dostavila se tak střídavě, kdy to nejlepší bylo předvedeno v povídce s Demi Moore a pak to mělo lehce sestupnou tendenci. Herecké obsazení je na tv film opravdu až moc dobré. Od Demi Moore přes Anne Heche, Sissy Spacek až po Cher. Všechny to odehrály pěkně, ale stejně jsem cítil, že ten projekt měl navíc, protože tabu v ženských třináctých komnatách je málo otvíráno a tenhle film se toho nebál. Asi režie měla být svěřena někomu, kdo by dal celému snímku lepší fazonu. Ženy režisérky, a dokonce i Cher, k tomu asi žádného chlapa nechtěly pustit a mysleli si, že když přijdou s problematickými tématy z jejich režijního pohledu, bude to teprve to pravé a správné. Jenže právě v nepříliš zkušené režii jsem cítil největší slabiny. 60% (13.06.2012)