Mandžuský kandidát

„Co jiného je svědomí než podlaha manéže, která spěchá vzhůru vstříc artistovi padajícímu z hrazdy?“ Nenapadá mě vhodnější úvodní věta než tento citát z knihy Richarda Condona. Ten dokázal v Mandžuském kandidátovi zachytit náladu Ameriky v počátcích studené války věrně do té míry, do jaké se dá věřit předmluvám úspěšných knih. Condon s humorem sobě vlastním komentuje a kritizuje americké pokrytectví, přetvářku, vzhlížení ke zdánlivě důležitým, přitom tak nicotným státním symbolům. Film úspěšně postihuje většinu témat objevivších se v knize, více humoru by mu však prospělo. Až na pár narážek (Iselinův odraz na portrétu Abrahama Lincolna) je Mandžuský kandidát příliš vážný na to, aby jej někdo bral vážně, což možná zní jako nesmysl, ale co je to za satiru bez jasně „vycítitelné“ ironie? Přesto se jedná o jeden z nejodvážnějších amerických filmů 60. let. Zpochybňuje význam Medaile cti i republikánské smýšlení senátora McCarthyho (všimněte si, jak je mu James Gregory podobný), nebojí se ani vyzývavějších erotických náznaků, nemluvě o intimním vztahu mezi Shawem a jeho matkou. Herecké obsazení je poměrně nečekané, major Marco je v Sintrově podání o něco jednoznačnější postavou než v knize. Po pravdě není ani moc zajímavý, ale o to víc dává vyniknout Laurenci Harveyovi, ledově chladnému a přitom hluboce lidskému v každé scéně. Nezapomenutelné jsou jeho dialogy s Angelou Lansburyovou jako jeho filmovou matkou. Přesto, kdybych jí neměl zafixovanou jako stárnoucí spisovatelku z To je vražda, napsala, věřil bych jí roli manipulativní potvory více. Po Psychu v dalším významném filmu se zde objevila Janet Leighová, díky ní je význam Eugenie pro celý příběh ještě patrnější než v knize. Největším problémem Mandžuského kandidáta je jeho „nepřenosnost“. Těžko můžete po středoevropanovi chtít, aby se vžil do pocitů Američanů během padesátých let, sužovaných strachem z komunismu. Přičemž bez plného pochopení významu jednotlivých motivů se může Kandidát jevit jako zdlouhavý thriller plný nikam nesměřujících dialogů. Navzdory přílišné popisnosti v některých scénách pak výsledný dojem nezachraňuje ani několik zdařilých nápadů, kterak znevšednit formální stránku. Zmínil bych alespoň téměř geniální rotaci kamery na „sjezdu pěstitelek hortenzií“ a snahu budovat napětí buď tím, že nevidíme v podstatě nic (vražda Holborna Gainese), nebo naopak vidíme více než je třeba (souboj s Čun-Džinem). Frankenheimer vlil do žánru čerstvou krev a v podstatě zamezil rozšíření propasti vzniklé po uvedení posledního „velkého“ Hitchova thrilleru, Psycha. Lze namítat, že v mnoha ohledech mohl víc přitlačit na pilu, v mnoha zase více využívat obrazu, nikoliv slov, coby prostředku k posunování vyprávění, každopádně natočil významný snímek, dostatečně věrný své předloze, dostatečně smělý v politické rovině, pouze „američtější“ než by mnozí považovali za nezbytné. 80% (06.10.2007)

Hmm tak teď už vím proč mě totálně nebavil remake tohohle filmu s Washingtonem. On totiž ani tenhle originál není zrovna terno a to mám Frankenheimera a jeho filmy rád, ale tohle mi nesedlo i když určitě připočítám nějaké kladné body za to, že tenhle film se aspoň svým pojetím hodí do doby ve které vzniknul a celkem trefně vystihuje tu tehdejší Americkou Antikomunistickou hysterii i když možná nebyl takhle zamýšlen, ale budiž. Tak jako tak extrémně pomalé tempo mě v tomto případě spíš uspávalo. Všechno podstatné se rozjede až v závěrečné půlhodině, ale i tak mi to přišlo celé nedořešené. Škoda tentokrát jsem šlápnul vedle.45% (11.08.2016)

Zákeřnému komunistickému vymývání mozků statečných amerických vojáků černá a bílá barva filmového materiálu evidentně sluší. Ještě kdyby tak tu vcelku zajímavou podívanou poněkud nenarušovalo nepříliš věrohodné konání některých postav, z jejichž dutiny ústní hrdinně vypochodovalo na denní světlo několik skutečných perel, o které by MUDr. Chocholoušek jistě projevil profesní zájem. (10.05.2012)

Skrze Mandužský kandidát jsem si po čase zase uvědomil, jak je hodnota filmů často relativní a závislá od doby i osobního vkusu. Tenhle kontroverzní snímek, který byl zakázan po celém východním bloku a po několika politických atentátech ho stáhli na čas z distribuce i v USA, může dneska už jen stěží opětovně vyvolat tak obrovské vášně. Musím říct, že dobrá polovina filmu mne oslovila víc formou a uměleckou stránkou, než sdělovaným obsahem, který se rozbíhal rozvláčnějším tempem, z dnešního pohledu už není tolik originální a provázel ho poněkud kulhající scénář. Ač jde o snímek, kterým John Frankenheimer jako režisér výrazně prorazil a snad dodnes z celé režisérovy tvorby představuje nejuznávanější titul, z mé strany je to naopak výjimečný případ, kdy u Frankenheimerova filmu ze 60. let nejdu do plných (4 hvězdičky mám pak už jen u nezvykle komediálního počinu Extraordinary Seaman) a s vysokým hodnocením kritiků se mírně rozcházím. O čtyři roky mladší Znovuzrození stejného žánru mi určitě připadá zdařilejší. Pár vyloženě hluchých míst nešlo přehlédnout a vysoká očekávání zůstala zčásti nenaplněna, přesto nemohu říci, že bych si Mandužský kandidát nebyl užil. Hutná paranoidní atmosféra, provázena skvostnou kameru i režií, vytvořila hlavní devizi tohoto konspiračního sci-fi thrilleru a velmi mne zaujalo i vyprávění v několika retrospektivách. Nemohu nevzpomenout všechny snové pasáže, které už od počátku dodávají zdánlivě ryze vážnému filmu nádech zábavné politické satiry (čímž mi Frankenheimer zde připomněl mého též oblíbeného Buñuela!). Pokud rozehraný děj vyvrcholil posledních 40 minut v tak napínavou podívanou, ve které se rozehrané střípky krásně funkčně pospájely, a vedle již zmíněných kladů připočtu i několik skvělých hereckých výkonů (zvláště Angelu Lansbury jako panovační matku.. jo, a konečně jsem viděl ve filmu hrát i Franka Sinatru!), nabízí se otázka, co bych si vlastně měl přát víc? No snad abych po tomhle filmu taky neměl divoké levicové sny plné sovětských komoušů a Číňanů... ;o) 75% (03.09.2020)

Napínavě rozehraný politický thriller s prvky sci-fi z doby studené války.Ona už předloha je brilantní a jelikož ji zfilmoval Frankenheimer, ani jsem se neobával o špatnou kvalitu filmu. Občas sice najdeme hluchá místa, ale v celkové podobě se jedná o velmi nadprůměrné a zajímavé dílko. Frank Sinatra i Laurence Harvey zaslouží pochvalu! Lansbury nesnesitelná, což se od ní zřejmě čekalo, soudě podle nominace na Oskara za vedlejší roli. "Why don't you pass the time with a game of solitaire?" (28.12.2008)