Sčastě

Obtížně zaškatulkovatelný němý film - jakási polosatira či filosofická pohádka o chudém chalupníkovi Chmyrovi, jemuž se nic nedaří, zkazí, co může. Najde váček s penězi, koupí koně, opraví chalupu, má hohatou sklizeň, zdá se, že má vyhráno, ale kdepak, seběhne se hejno závistivých supů a státní mašinerie... Vojna, revoluce, změna poměrů, je z něj mizerný kolchozník. "Jak já, Chmyr, nenám plakat, když po staru se žít nedá a po novém neumím!?" (24.02.2007)

Štěstí... co je to štěstí? A jak je vůbec hledat, když jsem byl celý život nešťastný - stejně jako můj děd a praděd? Z úchvatných hlášek snad jen "Když mužik zamře, kdo bude živit Rus?" :p (Film jsem shlédl v Paříži doprovázený elektronickou hudbou, kterou složil Sébastien Gaxie. Zajímavé propojení, ale na můj vkus možná příliš moderní. Dal bych přednost rozkřápanému klavíru po celou dobu - nejen v osamocených okamžicích...(K Pařížskému provedení musím ještě doplnit skutečnost, že ačkoliv shlédlo tento film pouze několik málo jednotlivců z řad ČSFD, ve Francii je mimořádně populární, a to především díky propagaci, kterou Medvedkinovi učinil Chris Marker.)) (16.06.2010)

Burleskní a groteskní němá podívaná slavného režiséra Medvedkina, který ve třicátých letech cestoval po Rusku a snažil se zmapovat životy obyčejného obyvatelstva. Filmařsky mistrně zvládnutá práce, symboly - žena zapřažená do pluhu, stylizace - carští vojáci v jednotných groteskních maskách. Ač se svým způsobem jedná o "pokrokové" dílo, (Chmyr nalezne štěstí, až když obětuje svůj domov blahu společného kolchozu. Film dští oheň a síru na boháče, příživníky a popy. Vysmívá se křižování.), byl cenzurou zákázán. Možná kvůli troše ironie, jíž se groteska prostě nevyhne. (29.07.2006)

Ejzenštejn prý na adresu "Štěstí" prohlásil : "Dnes jsem viděl bolševika se smát." Já se, zvlášť v první třetině, střídavě smál a zíral v němém okouzlení. Medvědkinova politická satira čerpá z folklóru, Bible, podnětů umělecké avantgardy začátku století (ne náhodou některé okamžiky připomenou Buňuela) i amerických grotesek - vnucuje se srovnání se snímky Chaplinovými a Keatonovými, co do filmařské nápaditosti ovšem výrazně slabšími. Ruský svéráz nepodstrojuje vkusu obecenstva, jak bylo a je zvykem za Velkou louží, a žánrem se nechá omezovat asi jako ona kobylka kurníkem, do něhož ji naši hledači štěstí zavřeli. Film dnes můžeme vidět nejspíš díky Chrisi Markerovi - ten se v sedmdesátých letech zasloužil o jeho výlov z vod zapomnění, kam jej uvrhla dobová cenzura. (23.05.2015)

Film bol natočený v roku 1933 a pôvodný názov bol Стяжатели ( Ziskuchtivci ), o rok neskôr ho režisér Medvedkin zmenil a film sa dostal do ruských kín. Ani tak to nemal so svojim debutom jednoduché, vtedajšia kritika prijali film veľmi vlažne. Hoci je jedná o silnú spoločenskú kritiku cárskeho režimu vyjadrenú satirickým ostrovtipom, zrejme sa v nej našli aj boľševici... Príbeh hovorí o mužikovi Chmyrovi, ktorý sa rozhodne na popud svojej energickej manželky hľadať šťastie. Nájde ho v podobe plnej peňaženky. Potom sa však roztočí kolotoč, ktorý je v konečnom dôsledku aktuálny a pretrvávajúci dodnes. V tomto je snímok nadčasový a určite hodný pozornosti. (17.11.2017)