Opoparchant

Tohle jsem viděl jako malej, tehdy se mi to líbilo. Bylo to správně ujetý a dpbře udělaný. Dneska jsem se spíše smál co se mi to tak líbilo. Ale na druhou stranu nemůžu souhlasit že je to 266 nejhorší film. Sice je tu pár věcí strašně debilních a některý masky jsou vyloženě nepovedené a svět kde vládne "smrt" byl strašně umělej a takovej nedodělanej, ale je tu i hodně scén který potěšily, a i Fraser se choval a hrál obstojně. Sice to rozhodně není film pro každýho ale já dávám 3* navíc ono moc takovýhlech filmů není, možná jedině mě ted napadá Cool world. (02.10.2012)

Selick v "Monkeybone" dělá velkolepou tečku za zhůvěřilostí devadesátkové animace. Jen bohužel pro něj a přijetí filmu byl celý projekt v době, kdy se dostal do kin, už zastaralý. Na přelomu tisíciletí všichni pěli ódy počítačové animáky pro celou rodinu, zatímco animace cílící na dospívající či přímo dospělé publikum se po několika neúspěšných pokusech prorazit do kin stala doménou kabelovek. "Monkeybone" působí jako slitina ambicí a stylů 90. let - počínaje divokou kreativitou seriálů MTV i Cartoon Networku, přes poťouchlý humor počinů Douga TenNapela i metažánrovost a podvratnost posledního celovečeráku Ralpha Bakshiho "Cool World" až po bizarní mix ponurosti a vřelosti Selickových předchozích stop motion projektů. Přitom si "Monkeybone" zaslouží pozornost přinejmenším z hlediska samotného řemesla a kombinace živých herců s animací, potažmo pestrosti realizačních nápadů. Někdy tvůrci pracovali s postprodukčními kompozity záběrů herců a stop motion animace, jindy nechávali herce interagovat s loutkami v životní velikosti. Některé fantaskní figury vznikly za pomoci herců či loutkovodičů ovládajících mechanické masky nebo také kombinací důmyslných kostýmů a postprodukčního vymazání částí těl v greenscreenových oblecích. Příběh o uťáplém kreslíři, který musí v kómatu nejen najít cestu ven ze záhrobí, ale navíc i získat zpátky své tělo, které ovládl zlotřilý opičák z jeho fantazie, slouží Selickovi k vytváření a zabydlování vyšinutého světa zásvětí, ale také ke stylovému sblížení reality a animace. Hlavním parťákem se mu v tom stal Brendan Fraser, jenž zde ukazuje ohromné herecké nasazení a odhodlání pro expresivně fyzické ztvárnění opičáka (mnoho let před tím, než všechny nadchnul jako "Velryba"). (14.01.2023)

Buď méně absurdit a více humoru (alespoň) trošku chytřejšího, nebo méně srandy, méně romantiky a trochu více napětí a horou. Takto se film potácí od ničeho k ničemu, což mu rozhodně neprospívá. Úplná srágorovina to není, ale dobré také ne, vlastně pokud by tam nebylo tak dobré obsazení, šlo by to celé do kopru. Díky nerozhodnosti tvůrců, jakým směrem se bude film ubírat (neb pro děti to rozhodně není a na dospělé je to dost blbé) zde vidím promarněnou šanci. za mě sotva 45% za snahu. (22.01.2016)

Kreslíř Stu Miley (Brendan Fraser) utrpí jakýsi nespecifikovaný šok a upadne do komatu. A zatímco tělo leží bez hnutí v nemocnici, ocitne se jeho vědomí v podzemní říši snů v podobě lunaparku plného...nočních můr. Tam potká svůj výtvor, kresleného (CGI animovaného) Opoparchanta. V nemocnici se mezitím rozhoduje, po jak dlouhé době strávené v komatu Stua odpojí od přístrojů - tzn. klasicky hollywoodský deadline. Hlavní hrdina se musí dostat ze snového podsvětí, aby ho neodpojili, a - opět v stylu klasického hollywodu - zachránil svůj vztah s doktorkou, kterou před osudným šokem nestihl požádat o ruku. Co je na filmu zajímavé, to jsou nejrůznější snové představy a bizarnosti, fantazii mají tvůrci docela velkou. Snímek je plný neslušných narážek a náznaků úchylného humoru, ale právě že jen narážek a náznaků - je totiž nepochopitelně zaměřen na mladší publikum. Jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, co vlastně chtějí. __ Vliv Henryho Selicka při adaptování komiksu byl zásadní, je pozoruhodné, jak se jednotlivá témata v jeho tvorbě opakují a rozvíjejí. Inspirací byl Selickovi určitě i Beetlejuice... Ohledně komiksové předlohy: Komiksovou knihu Dark Town napsal v roce 1995 Kaja Blackley a její příběh se od toho filmového moc neliší. (21.04.2010)

245. nejhorší film? Ohó! Tak to tedy Prrrr, milánkové. Kdyby se pod tuhle skrznaskrz černohumornou ulítlou slátaninu podepsal Tim Buřtoň, tak místní filmoznalci slintají blahem a pějí ódy na autorskou nápaditost a originalitu. Monkeybone není tuctová komedie. Je to divnej a místy až nemocnej nízkorozpočťák, kterej si s osobitou elegancí dělá prču z věcí, o kterých se obvykle nežertuje. Výtvarně hodně dobrý pokoukání, který se snaží vyhýbat prašivýmu třidéčku a používá starý dobrý oldtimerovský postupy. Příběh přitom nezůstává jen u prvoplánových vypravěčských metod a v závěru opravdu správně graduje - Kattanův "Nebožtík na útěku" je skutečně nezapomenutelná kreace. Takže: 4 z 5. Holt ničemu nerozumím. (16.05.2012)