První láska

Film z roku 2004. V den, kdy jsem jej shlédnul, měl na ČSFD pouhých 34 hodnocení, avšak se slušným průměrem 62 % plus pět recenzí. Film je označený jako drama/romantický, dle recenzí by mělo jít o nějakou úchylárnu. Tak jsem se na něj mrknul. Úvodní scéna mě pobavila. Když se muž seznamuje s ženou (zřejmě přes inzerát) a téměř první věta, kterou pronese při osobním setkání, zní „Představoval jsem si tě štíhlejší,“ tak to není nejlepší základ pro případný budoucí vztah. Inu, každý někdy chybujeme. To mě onehdy jeden kamarád poučil, že není vhodné říkat pěkné devatenáctileté slečně, že je blbá jak bedna kytu. Prý to nepodporuje dobré vztahy. Kamarádovi je teprve čtyřicet let, a hle, jak je moudrý! Ale zpět k tomu filmu, který ukazuje, že deviací je víc, než má psychopatologie škatulek. Děj nechci prozrazovat, aby případný další divák nepřišel o zážitek. Po řemeslné stránce je to slušně natočené. Občas se tam najdou hluchá místa, ale psychologicky je to celkem věrohodné a ke konci i docela drsné. Dost smutný film, který vypovídá o lidské manipulovatelnosti. (27.05.2023)

Začínám si myslet, že celá italská filmová produkce je jeden veliký nafouklý bizár. Moderní apeninská filmová škola je pro mě zakletým dadaismem. Opravdu se na tohle chce někdo dívat? A nechoďte na mě s pojmem "umělecká hodnota". Obvykle dokáži ocenit alespoň myšlenku filmu, či jeho stylizaci, když už nenajdu lákadlo v podobě zápletky. Tohle nemá nic. Na ten film za týden zapomenu a to by měl raději udělat i Matteo Garrone. (26.05.2023)

Tenhle film měl sešlápnutou brzdu sakra dlouho.  Příběh takový nějaký a na romantické drama je tu skvostně hluchých míst. Člověk si nabrnkne holčinu co dělá sousoší nějakým klukům od malíře, ale Vittorio je jinej kabrňák. Vlastně na něm se snaží film celou dobu stavět a Soničku se jen čeká až zhubne do určených parametrů jak si to pán domácí přeje. Bohužel tohle je úplně všechno. Tohle šnečí trauma, které se tváří, že každou chvilku vypukne, tak je někdy v 45 minutě a pak si můžete počkat až skoro k závěru na jednu večeři s jedním koncem. To je prostě úplně vše.  Ta sorta a úplná distance Soni je titěrná. Jediný kdo tohle narušeje je snad bratr nebo kamarád, který jakoby věděl, ale nedokáže pomoct, protože Soňa je v takovým zabitým kruhu, že není cesty zpět. A když už to nedáváte, tak děláte i divné činy. 45% (07.06.2023)

Tohle bylo dost velké zklamání. Čekala jsem promyšlenou psychologickou hru. Dočkala jsem se ale jen plytké, nezdravé romance. Vůbec jsem nepochopila odskoky z hlavního děje, kdy se řešila práce hlavního Slizouna. To byla naprosto zbytečné natahování bez špetky důležitosti pro hlavní děj. Slizoun byl extrémně slizkej. Při představě, že na mě takovej narušenej hnusák jen sáhne se mi obrací žaludek.  Zamilovaná a psychicky slabší žena proti němu neměla moc šancí. Rozhodně to ale jen potvrdilo, jak to mají ženy s různými manipulátory těžké a není v silách všech žen se z jejich moci vymanit. Psychické násilí je zlo a není vůbec radno ho podceňovat. Snad se jednou svět vzpamatuje a znásilněné, bité a psychicky týrané ženy bude jednou lidstvo považovat za opravdové oběti, kterými jsou! Hvězdička za děj, druhá za mně blízké téma. Byl to úplně utopený potenciál zajímavého tématu. (10.11.2023)

Musím přiznat, že jsem čekal něco podstatně drsnějšího. Očekával jsem tvrdé psychické a fyzické týrání slečny nemocným plešárdem. Očekával jsem fakt drsnou a ujetou úchylárnu. Bohužel to byl velmi jemný čajíček. Je to taková psychologická konverzačka o dvou nepříliš dobrých hercích, která se zoufale snaží tvářit, že je lepší a skrývá mnohem hlubší poselství, než čím ve skutečnosti je. Je to opravdu hodně obyčejný, sotva průměrný a bohužel i extrémně nudný příběh o zamilované ženě, která se dobrovolně rozhodně pro soužití s evidentním psychopatem s nulovou uměleckou hodnotou, nezáživným dějem a prázdným sdělením. [25 %] (09.11.2023)