Křídla vášně

Softley nás s ivoryovským smyslem pro črtu zavádí do Anglie, která nebyla stará a nebyla dobrá, a do Benátek, které se staly městem milenců v poněkud jiném smyslu, než jak si to Kate s Mortonem představovali. Často zpracovávaný námět o hře, jež se člověku vymkla z rukou, vychází z rukou Henryho Jamese, Iaina Softleyho a Hosseina Aminiho jako fascinující a barvami hýřící portrét lidí, které vedou bez ohledu na to, v jakém století žijí, pořád stejné pohnutky a pořád stejně podléhají té nelogické, nepochopitelné a v nejnevhodnější chvíli přicházející věci jménem láska. (07.10.2007)

Postava Kate spisovatele Henry Jamese patřila k velmi provokujícím ženským figurám v době svého vzniku a i dnes je jednou z těch podivuhodných. Žena, která nechala ženskou pasivitu 19. století kdesi za sebou, aby svůj osud uchopila pevně do vlastních rukou. V roli antihrdinky Kate mohla Helena Bonham Carter použít všechen svůj herecký potenciál, aby vyjádřila morální ambivalenci své pachatelsko/obětní postavy. Pod Softleyho vedením, s kamerou Eduardo Serry byla pro toto psychodrama vybrána perfektní místa Londýna i Benátek. V Benátkách byl využit dokonce palác, v němž několik měsíců dlel u jisté americké rodiny sám stvořitel Kate Henry James. Nejen proto je toto i ostatní prostředí podivuhodně autentické. (12.03.2005)

Hezké. Láska, intriky, trest. Benátky i část příběhu, který se odehrával v nich, se mi moc líbil. Studený Londýn nakonec taky. Film působí nenápadně, velkou část v něj proprší a až na pár záběrů je většinou šedivý. Možná i proto ve mně zvláštní pocit smutku zůstal hodně dlouho po shlédnutí. Myslím si, že ho s klidným svědomím mohu doporučit. (15.02.2014)

Nenápadný, tichý, komorní historický film, ve kterém Helena Bonham Carter předvádí své umění ve velkém stylu. Spolu se Světem Podle Prota tvoří dvojicí snímků Iaina Softleye prodchnutou takovou zvláštní klidnou atmosférou, přestože jsme svědky vysoce vypjatých emotivních scén a některé části filmu neskutečně překypují energií (zde to je karneval v Benátkách). Mimochodem v profilu uvedený romantický žánr je podle mě poněkud mimo mísu. Dávám 80%. (25.04.2008)

Henry James je mistr nepostižitelného a nevysloveného, což je někdy dost těžké číst a ještě těžší převádět do filmu. I tady (předlohu jsem nečetla) mi byly některé motivace (krom těch hlavních, samozřejmě) postav ne vždy úplně jasné. První hodina se tak nakonec zdá být sledem více či méně nahodilých scén, po přesunu do Benátek se alespoň uplatní pěkná kamera a náladová atmosféra, aby se v posledních deseti minutách pár větami (a mlčením) udělalo krátké a stručné jasno. (18.06.2016)