Janghwa, hongryeon

Z mého pohledu dosti rozporuplný film, ve kterém dochází ke značnému kontrastu mezi trochu nudným dramatem a vydařeným hororem, s příměsí mysteriózního intelektuálna. Bohužel to dohromady zcela neklaplo. Samotné hororové scény jsou opravdu strašidelné a napínavé, celkově je film hodně dobře natočen, má smysl pro detail, různé zvuky perfektně dokreslují kýženou atmosféru, ale na druhou stranu je protkán mnoha vleklými pasážemi bez jakéhokoli momentálního dění. (24.01.2007)

Trochu mi to připomíná Davida Lynche. Nikdo tomu moc nerozumí a všichni to milují a vysoce hodnotí. Největší problém jsem měl s prvními 45 minutami, kdy jsem takřka usínal nudou. Hudba nulová, scénář tak bohatý, že se dočkáme jedné věty za 5 minut. A děj díky tomu vlastně žádný. Do toho herecké výkony strohé, nic neříkající. Na mě to spíše působilo jako velmi špatné amatérské divadlo. Lidi tam chodí jak roboti a schválně potichu, aby se měli asi čeho leknout a když už přijde lekačka v podobě ruky z podskříně, tak je tak průhledná, že se člověk ani nelekne. No naštěstí od půlky filmu si spolu začnou postavy i povídat. Jupííí! :-D ... Závěr mě docela překvapil nejen pointou, ale výborným točením kamery a hudbou, ale jinak musím říct, že americký remake zvaný NEZVANÁ je mnohem mnohem lepší. (07.09.2010)

Nehodnotím – nepochopil som. Pri konci som už naozaj nevedel kto a čo a komu viac j*b* či mne a kto vlastne existuje a čo otec – načo tam bol? A matka asi mŕtva – prečo a ako? Ku koncu haluz strieda haluz a mne sa v hlave vyrojujú dve slová ktoré sa nevedia rozhodnúť – blbosť a geniálnosť. Proste mám v tom riadny chaos. Kľudné psycho ktoré tým že je to zvláštny ázijský film (ako asi všetky) automaticky neohodnotím 5*. (23.09.2005)

No když jsem se bát měl, tak jsem se bál. A to fest. Jenomže to všechno okolo těch několika málo strašidelných scén mi nedávalo smysl. Proč se některé postavy chovaly tak, jak se chovaly mi vrtalo v hlavě dlouho po závěrečných titulcích, nehledě nato, že závěr místo vysvětlení vyvolal spíše zmatek ve stylu "kdo je kdo". A nesedlo mi to ani herecky. Nevadil mi ani tak specifický asijský styl, jako spíše ječení, které mi tedy lezlo na nervy neskutečně. A ječelo se často. Já nevim, ale Ji-un Kim měl natočit spíše rodinné drama bez duchařského prvku. Takovým jako já by ušetřil čas i zklamání. 30% (02.12.2012)

Tale of Two Sisters je mrazivě chladný příběh jedné dysfunkční rodiny, jejíž těžištěm je silné sesterské pouto, jediný světlý aspekt celého filmu. Pomalé odhalování vztahů a důmyslně budovaná atmosféra jen prospívají samotné intenzitě snímku, který je ještě umocněn úchvatným formálním pojetím. Dlouhé záběry, nádherné kompozice, úžasné nájezdy a in-camera efekty. Ji-woon Kim se zároveň dokáže s absolutní lehkostí přesouvat mezi náladami i žánrovými polohami a jeho konfrontace s horrorovými prvky je stejně přirozená, jako neutichající komunikace s divákem. Jediným negativem filmu je fakt, že má-li divák více nakoukáno, dokáže si určité souvislosti spojit dříve, než režisér zamýšlel. Ve výsledku je to ale jen drobná vada na kráse, která v žádném případě neohrozí finální emotivní požitek, jenž Janghwa, Hongryeon nabízí. (09.02.2011)