Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V době, kdy Američani a s nimi celý svět hovoří o přistání na Měsíci jako o největším úspěchu lidstva, učiní jeden starý profesor v Gornji Dobravě, zapadlé vsi kdesi v Jugoslávii, objev, proti kterému by se americké dobrodružství na Měsíci mohlo jevit jako dětská hra. Pokud by se o něm dozvěděl zbytek světa. Po celoživotním hledání nalezl v rozvalinách římského chrámu náhrobní kámen, který zakrývá vstup na onen svět. Osud ale nechtěl, aby si profesor užil slávy. Z rozrušení ze svého fenomenálního objevu dostává na místě infarkt. Jeho asistent Petar jej ještě stihne přivést domů. Přivolané lékařce ale nezbývá nic jiného než konstatovat profesorovu smrt. Smrtí profesorovo bytí nekončí. Přichází do záhrobí, kde potkává svou zesnulou ženu a několik dávno mrtvých přátel. Události ve světě živých mezitím dostávají rychlý spád. Ve vedlejším domě probíhá rušná svatba a sousedka okamžitě využívá situaci, která se nečekaně naskytla. Přesvědčí profesorova syna Ivana, aby jí prodal jeho dům pro novomanžele, navzdory otcovu přání zřídit v něm muzeum. Ivan přijme od sousedky peníze a rozsáhlou archeologickou sbírku svého otce nechá vyhodit. To neunese Petar, který předpokládal, že se stane správcem muzea, a oběsí se. Za nedlouho se tak znova setká se svým milovaným profesorem na onom světě. Když od něj profesor uslyší, co se doma stalo, rozhodne se využít svého objevu a vrátit se do světa živých. Po chvíli následují jeho příkladu i další nebožtíci, kteří rovněž nejsou spokojení s děním  mezi jejich živými blízkými. Jejich cesta z onoho světa je plná nečekaných setkání a nebezpečí. To nejhorší je ale čeká na jejím konci. (dzira)

(viac)

Recenzie (3)

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

Originální fantaskní zápletka, jejíž náznaky jsem si přečetl v prvních třech řádcích zdejšího obsahu, mě navnadila. Z těch řádků jsem snad i lépe pobral případný smysl odkazů na přistání na Měsíci či vypuštění raket do vesmíru, než ze samotného filmu. Rozvíjení děje kolem objevu v tajemné hrobce, i s následným vstupem do paralelního nadpozemského světa s posmrtným životem lidských jedinců a reáliemi evokujícími svět starověkého Říma, se zdálo být zpočátku slibné, pár postav a situací v čele s profesorem náhle pulzujícím mezi oběma světy mě upoutalo, stejně jako stylizace vybraných scén, zvláště v těch komediálně laděných a s hudebním doprovodem... Nicméně nebavil jsem se po celou dobu a jak tu Goran Markovič coby režisér často přepínal mezi zábavnou fantasy komedií a snahou o seriózní umělecké podobenství, nikdy si mě nezískal naplno a v mých očích tento žánrový rozpor neukočíroval natolik, aby mě plně uspokojil aspoň jednou z těch dvou poloh filmu, ne-li oběma najednou. Po většinu času jsem se totiž moc ani nezasmál, ač pár okamžiků zavánějících potenciálem zdařilé odlehčené žánrové zábavy tu byly. Pokud jde o případný hlubší rozměr, většinou jsem také zásah s podněty k uvažování necítil – ač samotná myšlenka s mysteriózním rozměrem, že nejrůznější mezilidské konflikty mohou být problémem, jaký trápí jedince i mimo aktuálně živé pozemšťany, není marná. Horší je, že k onomu druhému světu jsem si příliš nenašel vztah, nepohltily mě ty omšelé pobožní rituály a ztvárnění tohoto světa mi místy evokovalo lepší papundeklovou TV inscenaci. Třeba se u druhého zhlédnutí v budoucnu dočkám lepších dojmů, jak už se mi víckrát u těchto nekonvenčně laděných snímků stalo, ale po první projekci se mi jeví Sabirni centar jako nevyrovnaný průměr. [60%] ()

honajz 

všetky recenzie používateľa

On je to vlastně smutný film na hodně smutné téma (nevyřčené zášti, utajené křivdy, pokrytectví, a to vše na pozadí vlastně lidského úspěchu dobytí Měsíce, což vyzní o to smutněji a paradoxněji), ale podaný tak nějak... jugoslávsky. Těžko to vysvětlit, pokud někdo neviděl třeba Šurdu v seriálu Horký vítr, jestli si nepletu název, kde jsou podobná smutná témata manželského soužití podaná podobně komicky a s nadhledem. Je fakt, že nejdřív to vypadá na jugošského Indiana Jonese, ale brzy začne být jasné, že téma leží někde jinde. Asi nejlépe to vystihuje prohlášení: "Nejsou v pokoji kvůli nám, živým." Odešli, ale nakolik my jsme mohli za jejich smrt? A jak na ně pamatujeme? Pamatujeme na ně vůbec? Další z proslovů se k tomu vyjadřuje: "Po smrti zjistíte, že začíná v krátké době druhá smrt. Začnou na vás zapomínat a vzpomínky na vás vyblednou." S čímž souzní scéna, kdy ta čtveřice vyleze ven a první, co udělá, že jde na hřbitov opravit svoje památníky a stély. Celkově je zřejmé, oč tvůrcům šlo, a vše zde do sebe dokonale zapadá, celá ta kritika lidského pokrytectví, které našim mrtvým nakonec nedá spát. Přes vážné téma je tady ale hodně humoru, a kupodivu ani ne černého. Za mne osobně vede hláška "Ať je ti život lehký" a pak průchod tunely, kde se setkáme s řeckou mytologií (Prométheem a orlem), s Ježíšem, s inkvizicí, Turky i s nacisty. A navíc se mi zde hodně líbila Anica Dobra, která si všechny scény s ní řekl bych krade pro sebe, včetně závěrečné písně. Třetí recenze. ()

dzira 

všetky recenzie používateľa

Tento Markovićův snímek z roku 1989 je velice těžké žánrově zařadit. Vedle fantaskních prvků obsahuje spoustu nejrůznějších metafor a podobenství. Nechybí mu ale ani humor a napětí. ()

Reklama

Reklama