Topâzu

Od režiséra Rjú Murakamiho som čítal román V polievke Miso. Priemer. No dal som autorovi šancu aj ako režisérovi. Dočkal som sa nadbytočne explicitnej prehliadky  života sado maso prostitútky. Slečna sa popri robote, kde načúva želaniam klientov, oddáva radám veštice a ich splneniu, a taktiež na slovo počúva svoju kolegyňu - narkomanku. A tak si na opätovné stretnutie s ex-milencom vezme od nej darček - tabletku, po ktorej bude silná ako lev. A naozaj získa silu, ktorá spôsobí, že sa stáva poľutovaniahodnou troskou, čo ani nevie ako sa volá. No ako lev sa nebojí nikoho a ničoho. Menej dekadencia - viac poslušnosť a ponižovanie. Záver naznačuje posun od prostitúcie k spevu. No stále ide len o vyhovenie prianiu publika. Režisér nevníma dekadenciu ako umelecký smer, ale ako úpadok. Predkladá o ňom publiku trpkú správu. Smutnú, jednorozmernú a hlavne: otravnú a nudnú. Humor som vo filme nenašiel. (06.09.2021)

Mám dojem že po setmění se všichni japončíci jak napovel začnou oddávat BDSM hrátkám. Šoustá se ještě vůbec v téhle zemi ? Vlastěn když nepočítám připitomělý závěr, tak tam byla snad jediná scéna větší scéna kde se nebdsmkovalo...tam se pro změnu velkolepě fetovalo. Čili doufám, že ČT v brzké době nasadí jako štědrovečerní pohádku, aby se děti něčemu přiučili. (27.12.2016)

Mladá slečna Ai si přivydělává jako SM submisivní prostituka. S jejím jemným a dětským obličejem by jí nikdo neodhadoval na ženu s nabídkou takových služeb. I když dělá takové zvrácenosti, tak je v jádru stále čistá a nezkažená. Je to milá osoba, která není sobecká a má soucit. Bohužel takové věci dělá pro peníze a i když se brání, tak se spiní a špiní. Už najednou s obyčejnými lidmi nemá nic společného. Stává se vyvrhelem – v určitých kruzích žádaná, ale na ulici od ní odvracejí zrak. Divák s ní prochází z jednoho hotelového pokoje do druhého a setkává se tak s podivnými přáními, perverznostmi, ale i velmi erotickými scénami. I taková mladá dívka Ai má ale stále sny a věří v lásku a návrat svého milovaného. Místy vzrušující, místy dojemné a místy zvrácené s roubíkem v puse. Zajímají mě tyto sondy osamělého člověka v chaotickém a násilném světě. Film se nesnaží mentorovat, vysvětlovat ani nijak šokovat přímým brutálními záběry. Scény jsou sice pro otrlejší diváky, ale jsou perverzní scénou nikoliv přímým pohledem na genitálie či jiná zvěrstva. Tím tento snímek neklesl na úroveň prvoplánovaných úchyláren, ale spíše je jako umělecké zobrazení zvrácenosti ve společnosti. Píseň, která zazní na začátku filmu se jmenuje Los Van Van - Llegue Llegue. (12.05.2014)

""It's Japan that's wealthy, but it's wealth without pride." Před vlastním komentářem si neodpustím tuto větu pro zvážení pro všechny jež trochu vládnou jazyku anglickému. Veliká přísnost, apoteóza zmaru, dekadence...stav japonské společnosti současnosti. Bohatá země s lidmi, kteří její bohatství nejsou schopní využívat. Přetechnizovaná doba, přetechnizovaní lidé, kterým zdánlivě nechybí nic a přesto zřejmě úplně všechno. Množení a zvýraznění sexuálních úchylek jako jeden z prvních ukazatelů degrese nějaké společnosti - znudění této komunity, jejího duševního vyhoření. Tento film je a není o odvážných sexuálních scénách, je a není ani autobiografií, sondou do života jedné tokijské prostitutky, prostě záleží jen na vašem úhlu pohledu. IMHO tento film vypovídá o stavu japonské společnosti a zrovna tak o stavu celého tzv. civilizovaného světa. Odvážné, někdy až extremně ujeté sexuální scény skoro nevnímáte, jenom je vám z toho co vidíte stále více smutno a jak se blíží konec filmu deprese se prohlubuje. Tento film se v síle své výpovědi dá přirovnat snad jedině k Velké žranici (film.php?25586) a v lecčems ji ještě překonává. A přesto, nebo možná právě proto se toto dílo neodvažuji hodnotit. (04.07.2004)

Značně sarkastický pohled na japonskou společnost v podání renomovaného japonského spisovatele (česky např. V polévce miso) a režiséra Rjúa Murakamiho. Nenechte se zmást (a odradit!) provokativním obsahem, který je bohužel v první polovině zbytečně explicitní. Murakami totiž vedle těchto perverzit zručně používá některé neorealistické postupy a vytváří nenápadně vtipnou mozaiku plnou komických ubožáků, kteří si sice zaslouží politování, ale je to lítost tak trochu s křížkem po funuse. Prostitutka Ai, jejíž příběh sledujeme, se choutkám jednotlivých zákazníků oddává s teskným výrazem na tváři, ale její intelektuální potenciál vymknout se ze začarovaného kruhu prošvihlého života je mizivý. I ta gesta znakového jazyka, kterému se učí, jsou pro ni namísto způsobu komunikace "pouze" krásná. Japonsko je zkrátka v úpadku a naděje nevysvítá... --- *** a 1/2 (06.01.2008)