Réžia:
Václav MarhoulScenár:
Václav MarhoulKamera:
Vladimír SmutnýHrajú:
Petr Kotlár, Udo Kier, Michaela Doležalová, Zdeněk Pecha, Lech Dyblik, Jitka Čvančarová, Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Julian Sands (viac)Obsahy(1)
V snahe uchrániť svoje dieťa pred vyhladzovaním Židov, posielajú ho rodičia k príbuznej na vidiek kdesi vo východnej Európe. Chlapcova teta však nečakane umiera a tak je dieťa nútené vydať sa na cestu a pretĺkať sa samo divokým a nepriateľským svetom, v ktorom platia len miestne pravidlá, predsudky a povery. Snahu chlapca o doslova fyzické prežitie vystrieda však po vojne iný boj. Boj, ktorého si ani nie je vedomý - boj so sebou samým, boj o svoju dušu, o svoju budúcnosť... (Magic Box)
(viac)Videá (3)
Recenzie (673)
Pri sledovaní tohto filmu ma napadla taká absurdná myšlienka. Že čím ďalej ide človek na východ, tým tam viac ľuďom hrabe. Samozrejme, nie som zástanca tejto netolerantnej myšlienky, no tento film ju v človeku priamo vyvoláva. A možno bol aj taký úmysel. Ako netvrdím, niektoré situácie boli celkom reálne, no niektoré mi zase prišli pritiahnuté za vlasy (napríklad ja by som si určite od nejakého starca nenechal vlastne bez boja vylúpnuť oči lyžičkou. To čo za nezmysel?). Tiež tu bolo možno trocha účelovosti - chudák chalan, kam stúpil, tam nejaké nešťastie, nejaká smola. Až v druhej polovici si môže divák trochu vydýchnuť z obáv o chlapca, no čudností aj tak neubudlo. Na druhú stranu ma nadchla technická stránka. Ukazuje sa, že aj v tomto regióne sa dokáže natočiť remeselne špičkovo zvládnutý film. Celkovo mám dobrý pocit, aj napriek negatívam, sa na to pozeralo veľmi dobre. Zbehlo to ako voda a pritom ide o pomerne dlhú stopáž. Aj to niečo znamená. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Ten mlynář už je moc, to je fakt masakr. Ale že bych kvůli tomu odcházel z kina, to fakt ne. Lidi jsou trubky. Jinak brilantně nasnímané, brutální jako už dlouho nic, pečlivě vyprávěný prakticky bezeslovný film, přinejmenším tím, že hlavní postava vůbec nepromluví na ostatní lidi (mluví jen když je sám). Klobouk dolů před tím klukem. U rybářky bych ale asi vydržel (Júlia Vidrnáková) :)) Čvančarovou jsem nepoznal. ()
Predlohu som nečítal, preto neviem adekvátne posúdiť, do akej miery sa Marhoul snažil prekonať Choď a pozeraj sa, ani jak moc potrebuje terapiu (aj keď presne tieto dve veci mi napadali pri sledovaní najčastejšie). Prilepším tomu, pretože ma samého prekvapilo, že ma nenudil trojhodinový film bez hudby. Niektoré sekvencie (krysy, barania hlava, Barry Pepper) fungujú perfektne, iné (úvod, nacisti, baran) vôbec. A jedná sa o určite obdivuhodný dôkaz, že v našej časti sveta možno natočiť vysokorozpočtový, profesionálny, áčkový explotation horor. Ako nad vážnym filmom nad tým radšej ani nerozmýšlam, je to taký český Brimstone; odškrtával som rôzne druhy zabitých zvierat a pedofilného sexu, a zoofilná scéna je už vyslovene sebeparodická. Ten film nepozná gradáciu, nemá postačujúcu myšlienku, je repetitívny, stereotypný a neskonale prvoplánový. Pri takej štvrtej extrémnej scéne už zívate a to ste tak pri tretej scéne. Ale nenudil som sa. ()
Hnusne kruté, násilné a takmer nemé. Takéto filmy nepovažujem za umenie, než by už niesli akúkoľvek myšlienku. Scéna s hnusne mravčiacimi mačkami a následnému vylupovaniu očí mi fakt prevrátila žalúdok naruby. Nehovoriac o fľaške v kunde. Úplne súhlasím s názorom kritika: "Zvláště druhá polovina filmu prý opakuje motivy a charaktery, které se objevily už předtím. Postavy se začínají opakovat a celý děj sklouzává do kolotoče násilí, bizarností, sodomie,..." Presne tak, je to dosť pokrivený film. ()
Galéria (399)
Zaujímavosti (56)
- Spisovatelka Joanna Siedlecka pro kanadskou televizi TFN uvedla: „Nabarvené ptáče nemá nic společného s dětstvím Jerzy Kosińského, ty strašlivé horory vymyslel do románu, on zažil jen to dobré, kdy vesničané riskovali a schovali jeho i celou rodinu před nacisty. Vzhledem k nelidské době a osudu většiny polských Židů žili Lewinkopfovi, tedy Kosińští, v mimořádných podmínkách. Dokonce v té době zaměstnávali paní na výpomoc.“ (klukluka)
- Jitka Čvančarová o filmu řekla, že film přináší hlubokou katarzi a smíření až v samém závěru filmu, v tom, kdo z filmu předčasně odejde, tak v něm zůstane jen to negativní a zlé, a to je škoda. Dále uvedla, že natáčení filmu mělo mimořádnou atmosféru lidské pospolitosti. O násilných scénách si myslí, že nejsou točeny naturalisticky a že zděšení se spíše děje v mysli diváka, který scénu dohrává ve svých představách. (sator)
- Film měl podle dostupných údajů rozpočet 175 milionů korun. Snímek se dočkal vesměs omezené kinodistribuce jen v Česku a na Slovensku, kde si souhrnně přišel na zhruba 13,2 milionu korun. V Česku na něj přišlo do kin 100 tisíc lidí. (klukluka)
Nabarvené ptáče považuji za jeden z nejpůsobivějších českých filmů posledních let z několika důvodů: - V rámci producentského záměru a umu dosáhl Marhoul něčeho, co se dosud nepodařilo nikomu z tuzemských tvůrců, a to vytvořit skutečně konkurence schopný film s velkým F, umělecké dílo bez kompromisů, výtvarně vycizelovaný celek, který je sice všude chválen za Vladimírovu skutečně překrásnou a pro mě vyloženě oscarovou kameru, trochu se ale zapomíná na práci Pavla Rejholce, Jakuba Čecha a Viktora Prášila, kteří ukázali, jak se dělá opravdu světový sound design a na výkon celého art departmentu, který pod vedením Marhoula vytvořil naprosto unikátní filmový svět, jenž ten reálný posouvá do určité, těžko popsatelné a jedinečné stylizace. Production value Ptáčete je fascinující obzvláště tím, že se při rozpočtu kolem 180 milionů film jakkoliv nepředvádí, je vlastně v určitém slova smyslu komorní, nesnaží se vyrazit dech svou velikostí. O to větší je uvnitř. - Marhoul se nesnaží co do poetiky o napodobovaní klasik (Lazarová, kompletní Tarr) anebo tvoření paralel s již existujícími, sugestivními filmy o válce (nejčastěji kritiky a analytiky zmiňované Jdi a dívej se), čehož jsem se před projekcí jako divák obával, ale tvoří svébytný svět, který se na násilí dívá zpoetizovaným, subjektovým způsobem, tak moc odlišným od klasicky objektových aranží. Takové scény jsou v Ptáčeti jen dvě (transport a kozáci) a mají svůj význam. - V tom se Marhoul výrazně posouvá od předlohy, kdy si na násilí tvoří vlastní názor, nesnaží se šokovat, což kniha - ať už to pro někoho může být pozitivum či naopak výtka - dělá. Filmová verze pracuje s náznaky, nedořečeností, divákovou fantazií a vše je srozumitelné jen tak, jak je to srozumitelné pro hlavní postavu, nikoliv pro externího pozorovatele. Rozumím odchodům z kina v návaznosti na nepříjemnost takového znázornění, zdají se mi ale směšné jakékoliv názory přibližující Marhoula k maniakálnímu a hloupě sadistickému Gibsonovi (Apocalypto, Umučení Krista). - Film je i střihově velmi atypický, kdy zvolený styl přímo vybízí k pomalému tempu a užívání si překrásných kompozic, namísto toho ale žene kupředu až překvapivě rychle, průměrná délka záběrů nebude větší než 5 sekund a dělení na kapitoly snímek výrazně rytmizuje a také vývojově dělí na tematické okruhy podle toho, co Joska zažívá, učí se a objevuje. Celková délka kolem 2 hodin a 40 minut tak nepůsobí rozvlekle a v lecčems mi připomínala divácký požitek z nové, identicky dlouhé tarantinovky, která se též více než výraznými zvraty vyznačuje studií světa a jeho dopadem na ty, kteří jej obývají. - Jde mimochodem o příklad výborného castingu a práce s ním, kdy se Marhoul nesnaží strhnout pozornost na to, kdo z herců je jak známý - každá z postav je na plátně přesně tak dlouho, jak si žádá tvar samotný; Skarsgard dokonce jen 2 minuty. - Pokud by měla padnout nějaká výtka, pak jen k poslední kapitole, která se mi zdála příliš doslovná a najednou odscizená, i skrze užití až přílišného množství “českých seriálových ksichtů”, které jakoby film na závěr přece jen trochu stáhly zpět k naší kinematografii. Na druhou stranu - pokud scéna, ve které Pavel “Hitler” Kříž hystericky křičí “ty hnusná svině” a mlátí holí do židovského chlapce, nepůsobí jakkoliv trapně, je s Nabarveným ptáčetem něco významně v pořádku. () (menej) (viac)