Svätá krv

Santa Sangre obsahuje všetky ingrediencie, tak typické pre geniálneho magora Jodorowského- opäť sa dočkáme náboženskej tematiky,symbolov, poriadnej dávky surrealizmu, Jodorowského chorých a kreatívnych vízií a aj štipka zvráteného humoru sa nájde...skrátka všetko to na čo sme zvyknutý. Napriek všetkým aspektom, kvalitatívna laťka El Topa a najmä geniálneho Holy Mountain nie je prekonaná ani zďaleka a ja som sa prvý krát pri Jodorowskom chvíľami nudil a mal som pocit ako by sa režisér opakoval a vykrádal sám seba. Keby bol toto môj prvý Jodorowsky, tak som pravdepodobne nadšený, takto je to lepší priemer...3,5*/5 (12.12.2006)

Jodorowsky to tentokráte vzal z trochu přístupnějšího úhlu a natočil film "o něčem". Typicky šílený rukopis nechybí, ovšem pro tento film platí "všeho s mírou". Někdo může být zmírněním a úbytkem bizardností zklamán. Já ani ne, od Jodorowského mi totiž stačí ke štěstí málo ;-).___Jenom by mě zajímalo, pročpak se strejda Alejandro nevěnuje té filmařině víc, když mu to tak pěkně jde. (29.05.2008)

Mexický režisér Alejandro Jodorowsky natočil tento nevšední horror v koprodukci s Itálií a ač patrně během natáčení zůstal ve své jihoamerické zemi, ten italský vliv jsem povědomě často pocítil... Chvílemi mi Svatá krev připadala, jako kdyby Fellini natočil horror, tudíž mnohé dění zasadil do malebných nočních uliček, cirkusových představení a predostřel (dlouhodobě téměř bezdějovou) mozaiku ve společnosti podivných lidí... Jiné prvky krvavých gore efektů a silná výtvarná stylizace brakových scén mi zase evokovaly italské giallo filmy a hle, jaké jméno scenáristy a producenta na mě vyskočí v závěrečných titulcích – Argento! (ač nikoliv Diaro, ale jeho mladší bratr Claude). Zajímavé... Od Jodorowského jsem viděl pouze westernového Krtka (1970) a zde mám pocit, že se za těch 19 let úspěšně posunul k mnohem celistvějšímu snímku, v němž pořád funguje režisérův divoce surrealistický rukopis, ale zároveň Svatá krev po odplynutí mnoha bizarních scén začne plně fungovat i jako velmi osobitý žánrový film. Od počátku mě bavilo sledovat výjevy znázorňující střety různých světů a předávající někdy i hlubší poselství, jako když ctěné místo svaté komunity jde zmasakrovat bagr pod vedením galantně oděného průvodce, a pouťová atmosféra pouličních a cirkusových atrakcí mě s hudbou a vizuálem dokonale přikovala k bizarnému ději. V rámci žánru se za mě vydařil i nápad s bezrukým ženským monstrem (i s rozehranou příčinou postižení), které si magickou sílou podmaňuje ruky a tělo svého syna – takto sériového vraha proti vlastní vůli, ocitajícího se však spíše v pozici oběti. Nejen závěrečný souboj dvou myslí v jednom těle již dospělého cirkusáka je napínavý, k zdařilým patřilo i zakomponování odkazu na klasiku Neviditelný muž nebo cesta hřbitovem plném zombie se zpětnou přehlídkou nešťastných Fénixových obětí. Po překvapení na závěr s opětovným zásahem reality jsem i přes mírnou utahanost a občas na můj vkus i příliš silnou dávku bizarnosti spokojen, tedy obohacen netuctovým žánrovým zážitkem v dokonalém audiovizuálním provedení. [75%] (28.12.2023)

...nedokážu sdílet obecné nadšení umělcem, u kterého se pořád křičí: "není to dobré? to nechce být dobré" "nedává to smysl? to nemá dávat smysl" "je to pokleslé? to má být pokleslé" "působí to diletantsky? to je naschvál" "je to špatné? nerozumíš, že si z toho tvůrce dělá legraci". Viděl jsem podobné obrazy ve filmu hodněkrát (Dario Argento, Ulrike Ottinger! a ostatně Black Moon od Louise Malla), byly mnohem lépe udělané (namátkou i ten náš nebohý Jakubisko - a ostatně - kde to bral on, že? Fellini...). Podobných výjevů se dá za odpoledne vymyslet tucet, jsou to pouhé figury v toku vyprávění, nezkvalitňují dílo ani kdyby to celé byla jedna velká čítanka tarotu itself. Ta dryjáčnickost tady mi nikdy nikde moc nesedla, ale respektuju obdiv ke kolotočářství jako jednu z opakovaně se vracejících podob nostalgie a touhy po svobodě (od Le Six po Wenderse a Ivana Fílu). O žádném opravdovém duchovnu v tomhle dílku se nedá hovořit - portrét kultu je spíš šprýmovný, zbytek je kýč ("že to je kýč? to má být kýč"). Několikrát mi ve filmu vytanulo, že "na Jižní Ameriku asi super" - lacinost by mi nevadila, kdyby neměla tak debilně telenovelí podobu a takovou ambici. Když jsem se ptal příbuzné, co navštívila před pár lety Jodorowského přednášku v Praze, zda TOTO viděla, řekla: "ne, ale když on byl i ve svých takřka devadesáti TAK sexy" - asi ten kult tedy bude i o tom. U Svaté hory jsem byl ještě ochotný předpokládat, že něčemu úžasnému nerozumím (přinejmenším až do toho idiotského závěru). Když nám o tom přednášel doc. Jozef Cseres jako o novém typu kinematografie - wau! -, byl jsem ochotný odhlédnout od toho, že on sám se poněkud do osoby zvráceného génia zacházejícího s nejtajnějšími světahybnými symboly projikuje (což je v případě akademického živnostníka přeci jen trochu legrační, ale mých tehdejších 27 let se ještě nechalo snadno obelstít). Dneska vidím v Jodorowském přinejlepším zručného fabulátora (narativ nebyl špatný), v horším případě komediantského podvodníka, co umí ve své gnózi pro střední stav správně zaťukat tu na tajemno, tu na téma spásy anebo násilí, tu na téma mysticismu spojeného se satanismem. Lynchovi i Žulawskému toto šlo líp včetně řemesla. (24.01.2021)

Ukážkový príklad psychického hororu, surrealizmus, bizarnosť a emocionálna roztrieštenosť hlavnej postavy par excellance... Je len málo filmov, ktoré svojim poetickým a bizarným vyznením majú takýto emocionálny dopad na diváka. Vlastne ide o strhujúcu alegóriu na totálne ovládnutie jedinca a to so všetkými následkami a dôsledkami. Jodorowsky to v tomto smere vystihol bravúrne. A to všetko v doprovode s vizuálnou krásou, jemnou obrazovou symbolikou a rôznorodou poetikou metafor (pochovávanie slona...). Aj prostredie, v ktorom sa film odohráva na mňa silno zapôsobilo - depresívne a špinavé uličky mesta, plné všakovakých podivínov a indivíduí, z ktorých sa slušnému človeku nutne musí obrátiť kufor. Na druhú stranu škoda, že tu bolo toľko pre mňa zbytočných vsuviek v podobe rôznych tančekov, divadla a pod. Tie mi trocha tú jedinečnú, úžasnú atmosféru rušili. No i tak to vidím na slušný nadpriemer. 80/100 (26.10.2017)