Fando a Lis

Vysoká škola symbolismu, z velké části hodně špatně rozluštitelná.. Něco jsem přečetl fakt jen intuitivně a něco zůstane v mlze nejasností asi navždy(snad pomůže souhvězdí Jodorowsky )... Ať už film poberete více nebo méně-nelze mu upřít jisté technické kvality, které jsem u takhle poloamatérského snímku určitě neočekával.. Jodorowsky je i v takhle partizánských podmínkách naprosto nekompromisní a když se rozhodne, že v jednom obraze potřebuje sto kravských(?)lebek, tak je tam prostě bude mít(i kdyby měl ty krávy sám zabít :D )-Parádní nenápadná hudba, výrazný a precizní zvuk, nápaditá kamera, všehoschopní herci(jako-respekt k tomu týpkovi(Fando) co celý film tlačil tu rezavou káru a nosil Lis na zádech..by mi ruplo po týdnu v zádech a nějákého Alejandra bych rázně poslal do prdele :D )... Jinak teda fakt nechápu co tak pobouřilo premiérové publikum(jak praví legenda).Myslím, že film to není něják zvrácený nebo jinak šokující-naopak-přišlo mi to docela vkusné. (24.02.2012)

Film je to snový, jakmile si tento fakt uvědomíte, neměl by s jeho "pochopením" být větší problém. Témat je zde mnoho, bohatá symbolika vyžaduje od diváka velké znalosti a nebo představivost. Co zaujalo mě - věčné hledání mytického místa - zřejmě ideální lásky, strachů, které člověka stále znovu přepadají, když se mu toto hledání nedaří a agresivita a krutost, kterou to v něm vyvolává; nutnost bolestivého odpoutání se od rodičů, aby člověk konečně dospěl. Feministky musí mít z tohoto filmu jako zpodobnění mužské zbabělosti, zranitelnosti a nespolehlivosti jistě radost. Za pozornost rovněž stojí perfektní hudební a zvuková stránka filmu. (06.02.2007)

Hodně divný film, plný surrealistických vizí. Přiznám se, že jsem moc děj nechápal, ale určitý názor jsem si udělal. Buď je správný, a v tom případě bych tady spoileroval, nebo je špatný a spoileroval bych taky. Tedy, pokud by chtěl někdo o tomhle filmu pokecat na ICQ, ozvěte se. Hodně scén mi díky své podivnosti a atmosféře na dlouho zůstane uloženo v paměti. Nicméně, prý existuje na DVD bonus s komentářem Jodorowského, kde jsou vysvětleny všechny symboly, které se ve filmu objevují, a co přesně vedlo režiséra k tomu, jak natočit jednotlivé scény. Byl bych na to dost zvědavý. (11.06.2006)

Naprosto neuchopitelný a odvážný film, ve kterém Jodorowsky jasně dává najevo, jakým směrem se bude ubírat jeho režisérská kariéra. Alegorické putování do země zaslíbené Taru, na kterém si každý z hlavní dvojice (Fando a Lis) s sebou táhne svá traumata, hříchy a jiné latentní strachy. Jodorowského estetika rozhárané bizarnosti nabývá v černobílém provedení přece jen mírně klidnějšího vzezření. To se ale ovšem ani přinejmenším nedá říci o příběhu (jestli připustíme, že nastíněný motiv obalený bizarnostmi se dá nazývat příběhem). Zdánlivě lineární dějová linka, jejímž cílem je dosažení země Tar, ve skutečnosti onu linearitu, kterou chápeme jako cestu on něčeho k něčemu, postrádá. Hlavní hrdinové neustále bloudí v kruzích svých dětských traumat, které nezřídka dojdou explicitního a násilného vyjádření. Ale ani v tomto okamžiku Jodorowsky nic dál neposunuje. Jeho hrdinové znovu a znovu upadají do svých niterných muk a dosažení cíle tak připomíná Sisyfovo valení balvanu. Celý film je jako labyrint znaků a významů, ze kterého neexistuje jednoznačné východisko (zvlášť viditelné je vyjádření osudu Lis pomocí marionety zbavené svých provázků - pohyblivosti). Na každém pak už záleží, jak jednotlivé znaky bude číst a k jakému východu dospěje. (30.08.2009)

Černobílé podobenství je současně alegorií, fantaskním putováním na pomezí symbolismu a surrealismu, rozhodně však nejde o fantasy. Při sledování jsem si vybavil řadu jmen - Luis Buñuel, V.Chytilová, P.Juráček, J.Němec...vůbec na českou novou vlnu jsem vzpomínal často (Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Případ pro začínajícího kata, Mučedníci lásky, Archa bláznů aj.). Stejně jako báseň nechává i zde Jodorowsky na divákovi, co všechno uvidí - Snídaně v trávě, stvoření člověka, Poslední večeře Páně, život a smrt, věčné hledání... Většina scén má místo hudebního doprovodu jen rozličné zvuky a ruchy, které se mnohdy až zadírají pod kůži. Experimentální film tak typický pro kinematografii 60.let (mj. tehdy oblíbené opakování záběrů či snímání pozpátku). Dnes silně artová záležitost rozhodně nesedne každému. (03.01.2015)