Svätá hora

V sekundární literatuře a v populárních internetových článcích (včetně wikipedia.org a imdb.com) se často uvádí, že Jodorowskeho Svatá hora je adaptací nedokončeného románu Reného Daumala Hora Analogie: Román příběhů alpských, neeuklidovských a symbolicky autentických. Pokud by náhodou někdo hodlal přistoupit k tomuto filmu s tímto poznatkem a zvědavostí, jak lze Daumalův text vizualizovat (jako tomu bylo i v mém případě), je mou morální povinností varovat ctěné filmové obecenstvo: Není tomu tak, je to mýtus. Jodorowskeho a Daumalova díla jsou umělecky, ideově, obsahově atp. zcela jiná a styčné body, které lze v obou dílech vystopovat (hlavní vůdcovská postava & motiv hory), jsou zasazeny do naprosto odlišných kontextů. Daumalův otec Pierre Sogol určitě není Jodorowského alchymista, za výstupem na horu jsou odlišné motivace... Možná Jodorowsky v Hoře Analogie našel nějakou prvotní inspiraci, ale pak se vydal svou vlastní cestou. To nicméně nijak nesnižuje kvality obou děl. A pokud jde přímo o Svatou horu...: Vynikající! (26.11.2018)

OK-po dvou letech jsem do toho skočil znova a musím svůj původní postoj trochu poupravit(tozn. přepsat koment.).. Holy Mountain je extrémně ambiciózní a myšlenkově náročný projekt, který ale Jodorowsky neukočíroval a vzhledem k rozsahu bych řekl, že ani nemohl. Sám Jodorowsky někde řekl, že HM je jakýsi záznam jeho vlastní cesty za "poznáním" skrze všemožné teorie, systémy a praktiky. Údajně byl toho všeho tak plný a tak zapálený, že vážně doufal, že tenhle film se staně jakousi svatou univerzální příručkou k osvícení. Tahle ambice však v průběhu natáčení padla, protože Alejandro došel k názoru, že systémy vedoucí k osvícení jsou chybné a zavádějící. A právě tenhle názorový rozkol je ve filmu citelný a značně jej tříští. Nakonec je to sice pořád fascinující cesta za poznáním, ale je to znatelně nesourodé, roztahané a divák má pocit, že je nehezky tahán za nos. Navíc Alejandro velmi osobitě a svobodně(to já cením) patlá jeden obrazový symbol vedle druhého podle nějákého svého vnitřního vzorce, ale ve výsledku aby se pak čert vyznal.. Nakonec jsem to teda pobral lépe než před lety a vlastně se mi to líbilo, ale ty tři rudé tam nechám, jsou to tentokát sice hodně silné 3 pošilhávající po přírustku, ale vzhledem k mnohem silnějšímu a povedenějšímu El Topu a perfektnímu Santa Sangre musím na třech zůstat. Edit= Né tak nemusím... Tentokrát jsem si to pustil tak trochu jako background a až mě udivilo kolik nových věcí mi stihlo docvaknout, kolik nových vtipů jsem pochopil, kolik myšlenek zachytil.. Pořád jsou tam hluchá místa ale to je spíše v nevyvážené dynamice než obsahu.. Čím víc toho člověk rozklíčuje, tím více se oťukají a ohladí některé rušivé hrany. Stává se mi z toho taková hra a jsem zvědavý jestli to pro mě jednoho dne bude čitelné v celé své hloubce a já budu moct přidat i tu pátou hvězdu. (22.02.2011)

Byť je film z roku 1973, dnešnímu divákovi připomene dílo režisérů starších, souběžných i mladších - F.Fellini, P.P.Pasolini, P.Greenaway, L.Buńuel, T.Singh, T.Brass....ti všichni mi tanuli na mysli při sledování surrealistického podobenství. Některé odkazy na starší filmy jsou jasné - ruka plná much je u Buňuela plná mravenců. Ze současníků má pak film asi nejblíže k Pasolinimu a Fellinimu, avšak chybí mu naléhavost obou režisérů - hříčky jakoby převládaly. Některé alegorie jsou působivé - válka žab a ještěrů, jindy se zamýšlená provokace poněkud míjí účinkem - Kristus na prodej a stroj na lásku. Přesto jde o film plný zajímavých nápadů a výtvarného řádění, který připomíná, že tohle médium je především obrazové umění. Já si tenhle dlouhý klip o cestě za nesmrtelností příjemně užil... (07.03.2012)

Povinná četba pre všetkých, ktorí si myslia, že najdivnejšie filmy tvorí David Lynch alebo Shinya Tsukamoto... Inak dosť by ma zaujímalo, ako vyzerá, resp. ako sa tvorí scenár niečoho takéhoto... S kamarátom sme dospeli k názoru, že najpravdepodobnejšia varianta je, že je napísaný na veľký LSD papier, ktorý je potom všetkým účastníkom (nielen hercom, ale úplne všetkým) prilepený na telo. Ťažké repliky si potom ľudia nemusia pamätať a aj herecké a iné výkony potom pôsobia "vierohodne"... (31.05.2007)

Surrealistické poňatie Jodorowského akéhosi duchovného posolstva začína byť pre mňa vskutku zábavné, aj keď občas ťažko stráviteľné, až nestráviteľné. Stretnutie reality s ilúziou, agresie s nehou, čistoty so zvrátenosťou, materializmu s láskavosťou, arogancie s múdrosťou a to vykreslené detailne vo všemožnych farbách a polohách. Najkontroverznejší duchovný film, ktorého spirituálny rozmer je nepochopitelný. (18.10.2010)