Reklama

Reklama

Un bruit qui rend fou

  • USA Blue Villa, The
všetky plagáty

Recenzie (4)

strougy 

všetky recenzie používateľa

Film poskládaný ze samých otázek, kde se od počáteční nejistoty ohledně vypravěče příběhu dostaneme k zpochybnění všech informací, jež jsou divákovi od počátku porůznu předávány, až do samotného závěru, kdy už je množství možných interpetací příliš velké, než aby bylo možno jednu nadřadit druhé. A také hezké tematizování podobných duchařských historek, kdy v pravidelných intervalech dostává divák souhrn současných možných variant příběhu tak, jak se v podobných dílech nejčastěji objevují. Nebo při nejjednodušším sledování pouhá braková zábava o návratu ducha naštvaného námořníka, co se hodlá pomstít za zradu na něm vykonanou (samozřejmě jen pokud se to skutečně odehrálo tak, jak se nám v druhém plánu předkládá). Také se mi celkem líbí verze uživatele timmy_501 z imdb :“I prefer to see it as a meditation on the similarity between the fiction artist's creation of a false reality and the madman's complete immersion in one.“ Když vyjdu z postojů samotného autora, nešlo mi o nalezení nějaké konkrétní interpretace, dílo nic takové nepotřebuje, pro mě v tomhle případě šlo hlavně o to, že mě takhle koncipovaný film velmi bavilo sledovat. Osobně mi to ke spokojenosti stačí. ()

Dionysos 

všetky recenzie používateľa

Typická robbe-grilletovská hra sebeplození a sebedestrukce vypravěčské instance díla po vzoru kreseb M. C. Eschera, doplněná všeprostupující neurčitostí jak co do motivace, tak samotné identity postav. V Un bruit qui rend fou ("Nesnesitelný hluk" či doslovně "Hluk, z něhož se šílí"), hluku odkazujícím na hru mahjong sloužící jako vnitřní duplikace samotného principu výstavby tohoto (i všech dalších autorových kusů) filmu ve smyslu neustálé rekombinace základních tématických souřadnic, je ovšem jiné tradiční autorovo téma dvojníka a schizoidního rozštěpení postav příliš rekuperováno na Robbe-Grilletovy poměry až příliš ve stylu poetického surrealismu, který vede k tomu, že divák může nabývat spíše dojmu oživlé pohádky o návratu duchů apod., zatímco největší historický přínos autora v jeho největších filmech tkví v tom, že onen pocit "magického realismu" vůbec nevytváří pomocí obsahové ambiguity, ale jen skrze formální hru s montáží, ostrým střihem a autonomií zvukové složky... Zde se jedná místy spíše o magický realimus pro masy, delirické vědomí není dáno jen a toliko alineární hrou s montáží a inkomposibilním časem, ale spíš deliriem z horečnaté lásky 'za časů cholery' - díky čemuž je ale tento snímek zároveň jeden z přístupnějších Robbe-Grilletových filmů. ()

Reklama

Reklama