Reklama

Reklama

Jeden den Ivana Děnisoviče

  • Veľká Británia One Day in the Life of Ivan Denisovich (viac)
všetky plagáty

Obsahy(1)

Šč 854. Kdysi Ivan Denisovič, po několika hodinách německého zajetí vyvrhel, odsouzený podle § 58 na deset let do sovětských pracovních táborů - takzvaných gulagů. Dnešní den začíná jako každý jiný v pět ráno budíčkem. Pro Ivana Denisoviče je tomu tak už víc než osm let a není důvod, aby dnes bylo jinak. Je to jen další mizerný den práce na mrazu a k tomu s bídnou stravou, dennodenně stejnou šlichtou uvařenou ze zkažené zeleniny a servírovanou s napůl plesnivým a úplně tvrdým chlebem.

V roce 1970 byl sovětský spisovatel Alexandr Solženicyn navržen na Nobelovu cenu za literaturu, kterou si však z politických důvodů odmítl převzít. V témže roce natočil finský režisér Caspar Wrede v britsko-norské koprodukci na motivy Solženicynova románu a podle scénáře Ronalda Harwooda stejnojmenný film - Jeden den Ivana Děnisoviče. (dopitak)

(viac)

Recenzie (12)

Dudek 

všetky recenzie používateľa

Zdrcující adaptace slavné knihy Alexandra Solženicyna (Soustroví gulag...) - za níž byl mimo jiné oceněn i Nobelovou cenou za literaturu - vypovídá velice silný příběh o Ivanu Denišovičovi, který je na osm let uvězněn v ruském pracovním táboře, gulagu. V ruských lágrech měli vězni stejné, ne-li horší podmínky k životu, jako židé v ghettu, o to drsnější je realita, že tyto tábory byly objeveny až koncem minulého tisíciletí. Hrůzný film zachycuje autorovi vzpomínky na pobyt v tomto vězení a ukazuje divákovi drsnou realitu dnešního světa... ()

gogo76 

všetky recenzie používateľa

Režisérsky zaujímavo pojatý film, v ktorom sledujeme jeden deň človeka uväzneného v mrazivom gulagu niekde na Sibíri. O postave Ivana sa toho veľa nedozvieme, v podstate iba to ako sa tam dostal. Režisér sa ani nesnažil postavy divákovi nejako približovať, nerieši sa ani politický systém ani krutosť podmienok. Sledujeme len jeden deň, akých odsúdení zažívajú tisíce. Smiešne raňajky, ešte biednejšia večera a medzi tým práca v ukrutných mrazoch. Niektoré scény sú pomerne dlhé, napr. murovanie na stavbe, ale pre mňa ako stavbára mimoriadne zaujímavé. Fakt som čumel ako sa dá v takých mrazoch murovať, no beriem to ako film, s rezervou. Malta by v takých mrazoch bola nepoužiteľná už po niekoľkých sekundách, jedine, že by mali zázračnú prísadu...Film určite stojí za pozornosť, ale kvalita obrazu ku akej som sa dostal cez uložto.cz je na hranici sledovanosti. Pri sledovaní som si spomenul na VHS časy. Obraz čistá katastrofa, hlavne z dôvodu častých tmavých scén. 80%. ()

Big Bear 

všetky recenzie používateľa

..Já jsem si svejch 8 let poctivě odkroutil a podepsal přiznání...  Bylo to v únoru 42, Němci nás obklíčili a lidi jedli hladem ostrouhaný kopyta z koňskejch zdechlin. Nebylo čím střílet, Němci nás pochytali po lesích a hnali nás do zajetí. 5 z nás uteklo a skoro zázrakem jsme se dostali k našim. Nejdřív si mysleli, že jsme Němci, začali po nás pálit. 2 z nás byli mrtví na místě, třetí raněný taky zahynul. Živí jsme zůstali 2. Mohli jsme říct, že jsme zabloudili, ale přiznali jsme se. Oni řekli, tak vy jste utekli ze zajetí vy parchanti! Určitě jste vyzvědači a všechno jste si vymysleli. Dostal jsem 10 let...  Obvinili mně, že jsem se dal zajmout, protože jsem chtěl zradit svou vlast. Od německé rozvědky  jsem prý dostal úkol... Jakej? ... To mi soudruzi neřekli. " ---- O nápravných táborech jak sověti říkali gulagům což nebylo nic jiného než obdoba nacistickcý pracovních koncentráků jsem toho četl hodně a i lecos viděl. Většinou mám tu zkušenost, že i když se o poctivé ztvrárnění snažili seč mohli, pokud to točili Amíci či někdo ze západu, bylo to daleké realitě... Asi jim chyběla ta zkušenost s reáliemi nebo se zkrátka báli tlačit na pilu. Možná ani báchorkám o gulazích kdesi an Sibiři odkud se většinou neutíká nevěřili... Musím uznat, že tohle britské zpracování mně asi zatím dostalo nejvíc. A dokonce ví než velkofilm Útěk ze Sibiře z roku 2010. Solženicin dobře věděl o čem píše své romány a snad proto je tenhle film podle jeho knihy alespoň pro mne naprosto hodnověrným ztvárněním pekla na východě. Rusko, to je něco šíleného a jejich dějiny minulého století, to jsou miliony mrtvých...  Dávám za 5 naběraček kaše z magary. * * * * * ()

Frajer42 

všetky recenzie používateľa

Ve filmu mi výrazně překážely dvě věci. Film ve mne nezanechal ani náznak chladné atmosféry, kterou na mě celou dobu působila kniha. A velmi mi vadila i angličtina v ruském prostředí. Zbytek filmu už mi pouze překážel. Mimochodem k filmu jsem si nedokázal obstarat ani žádné titulky, tudíž jsem se opět odhodlal ke zklédnutí tzv. ,,na frajera" a rozhodnutí to nebylo asi nejšťastněšjí. Zvuk byl ve filmu úděsný stejně jako obraz. Většinou je tma. Naštěstí, když člověk četl knihu a občas něco ve filmu zahlédně, tak se mu vše patřičně propojí, a pak zvládne pochytit i obsah některých delších dialogů. Nic to ovšem nemění na faktu, že film je stašný. Pocity z filmu ani z obrovské dálky nepřipomínaly pocity z knihy, která je 3653 x lepší. A když počítáme přestupný rok tak 3x navíc. * za snahu převést super dílo na filmové plátno. ()

dopitak 

všetky recenzie používateľa

Natočit tenhle film mohlo být ve své době možná docela politicky riskantní, také zřejmě proto se jedná o britsko-norskou koprodukci. Skutečně se lze na internetu dočíst o některých komplikacích se snímkem spojených. Popravdě ale, tohle Solženicynovo dílo je buďto nezfilmovatelné, anebo (chcete-li) v tomto případě bylo velmi špatně zfilmováno. Koukat se 105 minut převážně do tmy, poslouchat k dokumentu zklouzávající komentář Ivana, a vzpomínat na povedené vyprávění, které nabídla kniha, to chce opravdu odvahu. ()

Volodimir2 

všetky recenzie používateľa

Poručík sovietskeho námorníctva Ivan Denisovič, ako kapitán lode, sa radil medzi najlepších, preto mu mohla byť zverená úloha styčného dôstojníka po dobu 1. mesiaca na anglickom krížniku pri zabezpečovaní konvoja. Svojej úlohy sa zastal zodpovedne až dovtedy, pokiaľ mu anglický admirál neposlal dar do Sovietskeho zväzu, ako výraz vďaky. A tak jeden deň v roku 1941 bol kapitánom lode a na druhý deň ho NKVD zatklo a po obvinení za špionáž v roku 1942 dostal trest 10 rokov nútených prác v gulagu. Film nám predkladá jeden jediný deň z tých 3650 ktoré ho neminuli. A tento deň vo filme končí zaslúženým odpočinkom po ťažkom dni nakoľko sa mu veľa veci pošťastilo. Nebol potrestaný do korekcie, podarilo sa mu prepašovať pílku na výrobu noža, večer svojim dôvtipom pomohol Cézarovi a získal podiel jedla z jeho balíka, podarilo sa mu kúpiť si tabak, v priebehu dňa získal o jednu misku jedla naviac, vedúci ich partie dobre spracoval výkaz prác za čo dostali jedlo, v ten deď neochorel a zahnal začínajúcu nemoc, to všetko bol dôvod na spokojný spánok. K samotnému filmu, škoda, že tento film nenatočili sovieti. Aj keď vo filme bola snaha o priblíženie života v týchto gulagoch, ten skutočný život bol oveľa horší, ale nie len pre trestancov, ale aj pre posádky, ktoré ich život zabezpečovali. ()

majo25 

všetky recenzie používateľa

Veru neľahký osud v sovietskych gulagoch je tu dobre vykreslený. Tamojšiu stravu by nezjedol ani môj pes, oni museli, deň čo deň, rok čo rok. A v -27 °C ide robota, ešte k tomu v snehu, určite od ruky. Dobrý deň je ten, kedy väzni nie sú potrestaní, za všakovaké drobnosti. Pochváliť musím sprievodný komentár hlavného hrdinu, ktorý ťahá príbeh dopredu, ak sa to teda dá nazvať príbehom. Jednoduché, šedé, nevábne, ale svojím spôsobom silné. ()

laik_60 

všetky recenzie používateľa

Jeden den Ivana O gulagoch a Stalinových „pracovných táboroch“ už bolo natočených viacero filmov (kto ma záujem nájde si v „špeciálnom rebríčku“ pomocou tagu „gulag“). Solženicin bol jedným z prvých sovietskych spisovateľov, ktorý o tom začal otvorene písať. Aj preto bol v ZSSR pranierovaný a „na indexe, v našich školách sa o ňom neučilo , po udelení Nobelovej ceny za literatúru (ktorú mimochodom neprevzal) žil až do rozpadu ZSSR v USA. Poviedka "Jeden deň Ivana ..." bola napísaná ešte v ZSSR, poukazuje na kruté podmienky v tábore, šikanu strážcov a vedenia tábora ešte pomerne mierne . Napriek tomu je film pozerateľný, zaujímavé je aj sledovanie rozhovorov medzi spoluväzňami ich spomienky na časy pred uväznením. ()

Master19 

všetky recenzie používateľa

Jeden den. Jeden šťastný den. K čemu je svoboda, když svobodný člověk nemá čas myslet na svou duši... Pro mě je chlad synonynem deprese, ale tady je ta deprese způsobená ne chladem, ale tou beznadějí a nespravedlností. Civilně natočené, ale i přesto působivé a nezapomenutelné. ()

tailguner 

všetky recenzie používateľa

Chtělo to trochu víc důvěrohodnosti snímku, v mínus 30 a nikomu se nekouří od pusy a nikdo není ani trochu omrzlej. Jinak sama kniha utváří realnější náhled na danou dobu. ()

Trilobajt

všetky recenzie používateľa

Knížku jsem četl. Je naprosto perfektní. Teď se chystám na film a doufám, že nebudu zklamaný. Věřím, že to dobře dopadne, ale na druhou stranu nevěřím tomu, že se film vyrovná knize... Tož hyň sa hukáže! ()

Reklama

Reklama