Assunta Spina
Obsahy(1)
Assunta Spinová je nejen jedním z nejrespektovanějších děl italské němé kinematografie, ale i mimořádným příkladem vyjednávání mezi různými jejími dějinnými trendy, stejně jako pozoruhodnou alternativou k jinak dominující podobě filmů o divách. (Letní filmová škola)
Recenzie (6)
ASSUNTA SPINOVÁ je nejen jedním z nejrespektovanějších děl italské němé kinematografie, ale i mimořádným příkladem vyjednávání mezi různými jejími dějinnými trendy, stejně jako pozoruhodnou alternativou k jinak dominující podobě filmů o divách. ___ V tomto neapolském melodramatu sledujeme neradostný příběh nevzdělané, leč svérázné a inteligentní dívky Assunty, jež se neváhá i k těžkým životním zkouškám stavět čelem. Film je oceňován pro nečekaný naturalismus, když zobrazuje špinavou každodennost v neapolských ulicích a problémy běžných lidí. Těží totiž z tradice veristické literatury a dramatu spíše než z d’annunziovské dekadence o životě vyšších tříd, a bývá tak historiky považován za předchůdce neorealismu, někdy dokonce za opozici snímků o divách. Takové chápání je ovšem zkreslující, protože ASSUNTA SPINOVÁ je esteticky vzrušující zejména v odvaze a vynalézavosti, s níž je její námět interpretován právě jako film o divě a zároveň podvrací nastolená očekávání. ___ Francesca Bertiniová k ASSUNTĚ přistupovala už jako filmová hvězda, když se o rok dříve proslavila právě snímkem o divě: MODRÁ KREV (Sangue bleu, 1914). Hrála v něm trpící matku, nespravedlivě vypuzenou z aristokratického prostředí. V ASUNTĚ SPINOVÉ ovšem přišla hned s dvěma nečekanými kroky. Zaprvé, Assunta aktivně jedná a bojuje, což ještě umocňuje její finální gesto, provedené z rozhodnutí, nikoli z nevyhnutí. Zadruhé, excesivně gestické herectví Bertiniová proměnila v herectví s rekvizitou, konkrétně s šálem, který v původní divadelní hře není a jenž hrdinku ukazuje v mnoha různých polohách. Svého druhu taneční stylizace herectví tak nabývá nečekané podoby, stejně jako zasazení divy do veristického prostředí a její inscenování do vyprazdňujících se a zaplňujících se velkých celků, v nichž je neustále konfrontována s mužskými autoritami. ___ Ano, ačkoli bývá jako režisér uváděn výhradně Gustavo Serena, který si zahrál i druhou hlavní roli, ve skutečnosti šlo hlavně o projekt samotné Bertiniové. Jak sám Serena později připomínal, právě ona se ujala adaptace stejnojmenné divadelní hry svého mentora Salvatora Di Giacoma a většinu scén i sama režírovala, přičemž dohlížela na jejich výtvarné i inscenační aspekty. ()
Italská kinematografie v předválečném období byla striktně hierarchizována a založena na tzv. „star systemu“. Ostrá konkurence mezi několika málo divami dávala malý prostor nově vycházejícím hvězdám a jejich často nadnesené honoráře dokázaly zruinovat nejednu vlivnou společnost. Nejvýraznější „femme fatale“ Francesca Bertiniová po celou kariéru sváděla ostré boje se svými sokyněmi (Pina Menichelliová, Hesperia, Diomira Jacobini), ovšem díky hereckému talentu a štěstí na role se v očích kritiky i diváctva dlouho držela na pomyslném piedestalu. Assunta Spina se dodnes počítá k tomu nejlepšímu, co natočila. Režisér Gustavo Serena přepracoval románovou látku Salvatore di Giacoma do filmové podoby s cílem poukázat na subtilnost filmové řeči, která se často nesla ruku v ruce s rozmáchlými teatrálními gesty. Po více než 90 letech však většina kouzla vyprchala a i samotný příběh zůstává v rovině přepatetizovaných melodramat. Assunta v obležení tří mužů (žárlivec – násilník, odmítnutý zhrzenec, vypočítavý vicekancléř) je neustále zmítána nevypočitatelným osudem, který jí do cesty staví jednu překážku za druhou. Toho Francesca Bertini využívá k přepjatým extatickým figurám, s nimiž se setkáme i v ostatních hereckých partech. A závěr a lá „ze zlomeného chudáka uděláme ještě větší oběť“ je z dnešního hlediska přinejmenším k pousmání. Škoda... ()
Prosluněné italské pobřeží. Za malebných tónů mandolíny pějí pěvci tklivé serenády, krásná Assunta se ostentativně nakrucuje a mezi prudkou jižanskou krví to vře... pro lásku se musí trpět! A v Neapoli má barvu rudé. Non ti dimenticherò mai, Francesca. ()
Femme fatale naturale. ()
Melodrama situované do Neapole začátku minulého století je považováno za jeden z nejúspěšnějších italských němých filmů. Přirozený způsob hry a mnoho exteriérů dávají filmu autenticitu. Dávají divákovi možnost se do hrdinů vžít a soucítit s nimi, je to také dokument ze života města oné doby..... Film poněkud zestárl, ale je stále působivý. (Podrobný rozbor filmu podává Garden of Silence na IMDb).(max.70%) ()
"Assunta Spina is one of the masterpieces of Italian silent film." Mno, přiznávám, že se na tyhle němý filmy dívám proto, že se mi u nich skvěle "medituje" :-) http://www.youtube.com/watch?v=8QdpGPGCPfg ()