Millerova križovatka

Perfektně vybalancovaný kus poučené filmařiny. Primárně na dialozích postavená, přesto strhující podívaná, která rysy klasických gangsterek zdůrazňuje až do extrémů budících smích. Právo usadit se natrvalo ve vaši paměti si nejhlasitěji nárokuje nádherně „přestřelená“ akční scéna s Albertem Finneyem, k dokonalosti ji chybí jenom hláška „Hasta la Vista, Baby!“. V centru dění celého filmu příznačně stojí muž, jenž se vlastní aktivitou blýskne teprve během posledních minut. Do té doby je víceméně pasivně unášen osudem, který (v podobě klobouku) bere pevně do rukou až ve chvíli, kdy již nikomu „nenáleží“. Dvojsečnost této svobody zrcadlí hořké zakončení linie s pomyslným otco-synovským vztahem (Leo a Tom) – otec opouští syna, nikoliv naopak. Millerova křižovatka, kde se komplikovaně, byť přehledně proplétají životní cesty většiny postav, je místem, přes nějž musí každý párkrát za život projít. Bratři Coenovi jej ve své nejlepší tradici ukryli do filmu o zločinu a přidali své charakteristické ingredience: zvratky, divná jména, ječící tlouštíky, dialogy o ničem a (přitom) o všem. Jako jejich fanoušek jsem maximálně spokojen, ale máte-li chuť na „něco jako Kmotr“, poohlédněte se raději jinde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, dzej dzej, ScarPoul, UncleG (26.06.2010)

Tato osobitá verze „kmotrovské“ gangsterky z období prohibice se mi proklatě zamlouvá. Přes nečekané odpoutání se od přízemních grázlů a zaměření se na kriminalitu ve vyšších sférách se stále jedná o typicky „coenovský“ majstrštyk stavící svou fabuli na promyšleném plánu, který pod vedením bratří Coenů prostě nemůže dopadnout, jak by si postavy představovaly. Stejně jako ve Zbytečné krutosti i zde se vyjma několika černohumorných momentů nenašlo moc místa pro svéráznou komedii tvůrčího dua a veškeré vyprávění je prakticky podřízeno žánrovosti. Právě vzhledem k žánru si Coeni udržují určitý odstup a některé typické žánrové prvky více či méně karikují – u postav to pak nutně neznamená jejich zploštění nebo jednorozměrné profilování, ale znamená to, že divákům obeznámeným s gangsterským žánrem bude většina charakterů velmi povědomá – mafiánský boss se chová a obléká jako správný filmový mafiánský boss, jak ho určily klasiky žánru, atd. Ten správný nadhled bratří Coenových dělá z Millerovy křižovatky vysoce uspokojivý žánrový film, který neopomíjí očekávané prvky, jeho tvůrci jsou však natolik kreativní, že se je nebojí transformovat a i žánrově sečtělého diváka dokážou v některých momentech příjemně překvapit. (02.07.2010)

Výborná gangsterka s maximálně promyšleným scénářem. Dokonce tak promyšleným, že občas v průběhu děje unikají některé souvislosti a leckterého diváka možná napadne, že bude potřebné kouknout na film ještě jednou, aby uniklé vazby napodruhé zachytil. Prostě, ... u tohoto titulu můj případ. Nestydím se za to a přiznávám. :-) (21.04.2009)

Kdyby mi včera někdo řekl, že se budu bavit u gangsterky, nevěřila bych, nejsou to sice tradiční Coeni hýřící vtipem, ale film nepostrádá nadsázku. Rafinovaná skládačka jedné velké manipulace s několika důležitými hráči má úžasnou atmosféru, čemuž pomáhá výborný vizuál. Herecké výkony jsou, jako tradičně, na velice vysoké úrovni a spolu s výbornou hudbou pomohly stvořit podmanivě zábavný film z gangsterského prostředí, jehož politická paralela je více než nápadná. (09.01.2022)

Mladí Coeni dělají to, co umí nejlépe, tedy demytizují organizace a parodují zavedené žánrové postupy. Zejména je to viditelné v tom, jak každému broke-bonerovi z mafiánských rodin dají určitou osobnost, minulost a vůbec. Sami tyhle svoje odchylky s chutí nechávají vyniknout díky klasičtějším než klasickým scénám jako například střelecký večírek Alberta Finneyho s thompsonem, operou v pozadí, doutníkem v puse a vybuchujícím autem před hlavní. Gabriel Byrne má v téhle roli všechno, jenom ne charakter a jeho motivace mi naprosto unikala, čímž pádem se prozatím měj, pátá hvězdo. (12.03.2012)