Cesty hada na skále

Len tak na okraj. Všimli ste si, že Stellan Skarsgård v každom svojom filme ukazuje vtáka? :) V každom prípade ide o jedinečný film, plný clivoty a pocitu bezmocnosti. Nie div, že to končí tak ako to končí. No a Stellan.... už tu ukázal, aký pán herec to je. Klobúk dole. Na druhú stranu tá žienka mohla toho ukázať viac. Tiež mi tu chýbal hlbší ponor do súvislosti ohľadom toho ich vzťahu. Ale to len malá chybička. Silný nadpriemer. 85/100 (20.04.2021)

Reziser Bo Widerberg je tu len za rutinera bez kuska invencie. Radsej si pustim Bergmana a jeho skvele natocene vztahovky    a spolocenske konzervacky   : 50 % (28.05.2022)

ocenenia : MFF Cannes 1987 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ◘◘◘◘ MFF Moskva 1987 - Nominácia na 1. cenu (22.01.2012)

Snímek, u kterého může trochu divákovi trvat, než se na něj naladí. Bo Widerberg má však docela jasno o tom, co a jak chce vyprávět. Příběh z drsného Švédského severu se nesnaží vyvolávat laciné emoce, ale události, o kterých vypráví podává jakoby mimochodem. Děj je jasně zacílen na dlouhou a pomalou destrukci jedné rodiny a vše okolo musí jít stranou. Kvůli tomu v některých momentech působí zkratkovitě až legračně. Stačí si vzít hned prvních pár minut, které mohou působit až nepatřičně. Hned v první scéně můžeme vidět oběšeného otce, následuje příchod Ola, který rodině oznámí, že vzhledem k dluhům, které otec navršil přechází jejich dům do jeho vlastnictví a že budou muset platit nájem. První rok jim však nechává dům k užívání zdarma, tento rok je ale ve filmu okamžitě přeskočen. Následně však jasně vychází najevo, že snímek bude zachycovat pouze ty momenty, ve kterých dochází ke konfrontaci Tea s Olem a Karlem. Rok za rokem stále stejná situace pořád dokola... Oba obchodníci sami sebe neustále uvádějí jako chápající lidi, kteří se snaží Tee vycházet co nejvíce vstříc, ale okolnosti a pravidla je nutí k tomu, že ústupky nemohou být absolutní. Zároveň se snaží rodinu dostat co nejvíce dostat pod svůj vliv a postupně ji destruují. Hlavní ženská postava však jen málokdy vzdoruje, a přijímá své břímě stejně jako drsné severské počasí. Cesty hada na skále využívají jen minimálně hudební doprovod, vystačí se ve většině scén bez něj, a pokud je k němu třeba sáhnout, jedná se o doprovod diegetický. Z celkově nastavené schématu pak vybočí až závěr, který nepřináší žádné rozuzlení a rozhodně není očekávaným vyvrcholením. (05.04.2021)

Netflixu určitě patří dík za aktuální širší distribuci dalšího staršího švédského filmu, méně již za odbyle napsaný obsah, který celý příběh a jeho téma poněkud zplošťuje. Vykreslení rodinného zákoutí v průběhu několika let je tu daleko komplexnější se silným důrazem na sociální linku, máme možnost nahlédnout do jedné malé rodinné historie naplněné sebevraždami i dluhy. A celkový náhled do života uprostřed odlehlého severského domu je to z vizuálního hlediska hodně působivý. Bohužel taky často emočně chladný, jako ten sníh a prostředí kolem, navrch v kombinaci pomalého tempa se značným skákáním v čase. Tak jsem konečně po 4 filmech zjistil, co mi na Bo Widerbergovi opakovaně nesedí a proč mě jeho filmy jaksi neuchvají, přestože tady Widerberg už dávno opustil svůj dřívější postoj mladého povyšujícího se rebela 60. let a tak nějak již splynul v davu skandinávských artových režisérů. Tím důvodem je snad pokaždé jakoby naprosto nulová emocionální angažovanost do příběhu (včetně postav) ze strany režiséra. Díky silné vizuální stránce mě síce Cesty hada na skále většinou dost upoutaly, ale zároveň kolem mě až příliš nevýrazně prošuměly a jen máloco hlubšího zanechaly. [65%] (12.12.2022)