Životy svätých

Utrpení. Bezmála tříhodinová rozplizlá telenovela, ve které jsou karty nejen že předem rozdané, ale také obráceny lícem vzhůru. Takže není s čím hrát a na co se koukat. Distributor to sice kamufluje fantaskním označením ´nadčasové drama´, ale opomněl při tom zakrýt kanadskou vlajku, která vše obnažuje tak, jak rád bych já viděl obnaženou Jessicu Paré. (21.10.2011)

Příšernost, které se nedá upřít to, že po celou dobu koukáte jako přibití a když pak nakonec vyjde najevo, že babička je maminka, bratr je otec a dcera je snacha :D (přeháním, ale je to tak... připomíná mi to Járu Cimrmana!)... :D Šílenost, u které nechápu, jak se jí mohla Sophia Lorenová propůjčit! :)))) (19.05.2011)

Životy svätých ponúkajú tri krásne herečky, z toho jednu už jasne za zenitom v pomerne komplikovanom príbehu, ktorý už vyplýva z prečítania si obsahu filmu. Niekto odsúdi aj stopáž, áno, je to dosť dlhé a bez talianskych vidieckych slávností, piesní a tanečkov sa to dalo skrátiť. Skákanie v časových rovinách môže prísť divákovi chaotické. Prvá časť sa nakoniec skončí zaujímavo a druhá privedie na scénu aj zakázanú lásku caligulovského typu. A to so životmi svätých nemá naozaj nič spoločné. Záver je už prekombinovaný (a tak nejak očakávaný), no najviac ma zarážalo, ako sa všetky postavy v jednom čase ocitnú z ďalekej Kanady na talianskom vidieku, ako by to bolo hneď v susedstve. (21.01.2021)

Filmová hostina by mohla začít, ale mlýnice komplikovaného osudu chlapce Vita a jeho rodiny poněkud víc sklouzává do podoby neskutečného melodramatu. Životy svatých jsou rozporuplným filmem. Na jedné straně docela jímavý příběh a na druhé mě nedokázal vážně zajmout celým dějem až do konce. Nad vší pochybnost ale netřeba film zatracovat, je v tom lyrika i tragika. Volně plynoucí obrazy poválečné Itálie pohledem malého chlapce Vita jsou neobyčejně krásné, téměř jako půvabné pohlednice. Pro zajímavost dodám snad jen, že literární román Životy svatých od spisovatele Nino Ricci se stal knižním bestsellerem Kanady roku 1991 a pozor, určitě zde nejde o milostné náboženské variace, ale jako celek se mi to docela líbilo. (25.05.2011)

Příšerné skoro tříhodinové drama. Kdyby 100 minut, maximálně dvě hodiny, tak neřeknu ani Ň a dám pěkné tři hvězdičky. Rozděleno na dva díly. Ten první je ještě jakžtak ucházející, ale ve druhém se scénárista rozjel. Nechápu, co tam dělá taková hvězda jako je Sophia Loren, ale stalo se. Ona a závěr je alespoň na ty dvě hvězdičky. No, ten závěr... :-D Jak bych ho nejpěkněji popsal? Už vím: Jára Cimrman, ležící spící! "Co to povídáš maminko?" "Nejsem tvá maminka. Jsem tvá dcera! Tatínku." "Och, dědečku co to povídá?" "Já nejsem tvůj dědeček. Já jsem úplně cizí člověk" "Ale to úplně mění situaci. Hlavně už vím, kdo jsem" Brečel jsem smíchy. Překvapivou pointu (že maminkou hl. hrdiny je ve skutečnosti Sophia Loren) je vám jasná ještě před začátkem filmu. (10.04.2006)