Mahó no tenši Creamy Mami

Těžce pro holky, ale narozdíl od jiných magických seriálů, kde se nějaká káča s pomocí kouzelný hůlky mění na místní Vílu Amálku a zachraňuje svět před všemi zlouny (ke zlepšení došlo, až když se tam přidaly prvky Super Sentai - viz. Sailor Moon), to má něco do sebe. Tady je s Ju, jejíma kočkama z vesmíru, a dalšíma kamarádama a nekamarádama, aspoň docela legrace. I když ta její hvězdná podoba Creamy Mami se teda zrovna nepovedla - vypadá hůř než šlapka z Alfa pasáže (možná je na vině i ta nic moc animace ještě v sedmdesátkovém stylu). V civilní podobě je teda rozhodně hezčí (a samozřejmě to nemyslím nijak prasácky, v tomto směru pokukuju po její mámě, nebo po té Megumi - je to sice rozmazlená nána, ale kočka :D). Písničky jsou rozhodně pěkný, ale pochybuju, že by kvůli nim někdo fakt tak šílel, jako fandové v seriálu (zase ale na druhou stranu nejsem Japonec, takže kdo ví). Možná si to ty tři hvězdičky nezaslouží, ale kéž by aspoň takhle vypadala ta Disneyho srágora Hannah Montana (a vůbec bych se nedivil, kdyby její autoři obšlehli právě tohle). P.S: Co by za tohle hvězdné alter-ego, díky kterému má člověk pokoj od všech negativních stránek šoubyznysu, dal Michael Jackson nebo u nás Iveta Bartošová. (09.05.2023)

Jak je zřejmě v žánru mahó šódžo obvyklé, i Creamy Mami je seriálem epizodickým. Zápletky, které se točí především kolem kariéry Creamy Mami, rodiny Jú a kolem nadpřirozena, jsou vcelku různorodé, po stránce příběhu však většina dílů osciluje kolem průměru. Občasné komediální momenty by pak celý seriál možná stáhly pod něj, jenže tak jako naše hrdinka často vytahuje ze šlamastyky sebe či druhé, tak se jí to daří s celým seriálem. Ať má podobu malé rošťandy, nebo elegantní mladé hvězdičky, je vždy okouzlující. (Snad jen s výjimkou epizody, v níž se zamiluje do nafoukaného metrouše. Ale na konci své zaváhání napraví.) Ovšem pokud jste dospělí Subjektivové, tak se tomuhle spíše vyhněte. 6/10 (21.11.2010)

Mahou no Tenshi Creamy Mami je anime historicky významné ze dvou důvodů. Spolu s Mahou no Princess Minky Momo stálo za vznikem moderní verze mahou shoujo žánru (i když není zodpovědné přímo za vznik žánru samotného, za tím je v případě anime Mahoutsukai Sally a Himitsu no Akko-chan z šedesátých let a pak je tu samozřejmě i Osamu Tezuka se svojí mangou z padesátých let Princess Knight), který byl pak dále zpopularizován v devadesátých letech tvorbou jako Sailor Moon a Cardcaptor Sakura; a také jde o nejspíš první anime použité k popularizaci reálné začínající popové zpěvačky (takže je do určité míry zodpovědné za dnešní větší mediální celky) - tou je Takako Ohta, v seriálu reprezentována hlavní protagonistkou Yuu Morisawou/Creamy Mami, jejíž tvorba v seriálu je zároveň i reálnou tvorbou zpěvačky. Jak už zmínil yenn, seriál je z větší části epizodický, ale má dobře definovaný začátek i finále; ten jeden rok, po který může Yuu využívat svoji transformaci, je symbolikou ke krátce trvající popularitě popových idolů. Narozdíl od spousty moderních mahou shoujo využívá Creamy Mami přístupu více podobnému slice of life, což značně snižuje repetitivnost (většina epizod je různorodá a není tu žádný větší antagonista nebo souboje); většinu času jsem se nenudil. Epizody samotné jsou kombinací průměru a silného nadprůměru; asi žádná z epizod není vyloženě špatná, i když je to vše víceméně jednoduché (s ohledem na cílovou věkovou kategorii se to dá chápat). Postavy jsou stejně jednoduché jako příběh, ale velice efektivní a v průběhu seriálu projdou vývojem, přičemž charakterový růst hlavní protagonistky jde vidět asi nejlépe, bohužel tu máme i pár zbytečných postav použitých pouze pro občasné (často slabší, ale ne vždy) komediální momenty. Animace a grafika jsou Studio Pierrot raných osmdesátých let; najdeme tu výborně animované scény, průměr i pár "líných" momentů, celkově nicméně působí plynule a grafická stránka je také na slušné úrovni - samožřejmě dnes už vypadá zastarale, ale u něčeho z roku 1983 je to celkem jasné... lepší 7/10. (13.04.2017)