Povídka o panském dvoře

Z nepříliš známé Povídky o panském dvoře švédské spisovatelky Selmy Lagerlöfové dokázal Stiller vyabstrahovat ty nejlepší momenty, které okořenil romanticky skandinávským naturelem, blízkým göthovskému období Sturm und Drang. Lehce naivní příběh o lásce potomka z rigorózní rodiny k potulné umělkyni, jenž chce stejně jako jeho dědeček (idealizovaná postava z jeho dětství) vydělat na obchodu se soby, Stiller ozvláštňuje precizním filmovým rukopisem, díky němuž se zdařile vyhnul konvenčním melodramatickým cajdákům. Takřka dokumentárními záběry z lovu na stádo divokých sobů prostupuje atmosféra hrdinských mýtů, realismus jemně přechází v mysticismus. Nejfantastičtější snová sekvence, v níž Gunnarova milá zří povoz s otrhanou „paní Starost“, je předzvěstí hrdinova šílenství a ve své době se stala velmi populární mezi vykladači Freuda. Vedle Pokladu pana Arna je Gunnar Hedes Saga to nejlepší, co jsem od Stillera viděl. (29.11.2005)